Loading...
Rady a tipy • Zdraví a bezpečnost • Ostatní
Přesto, že je to v zoologických zahradách většinou zakázáno, občas se někdo zapomene a nějaké to milé zvířátko lehce přikrmí. Autor tohoto článku se například stal osobně svědkem krmení hrocha. Krmičem byl kamarád Jirka a rozhodně by se v této funkci dlouhodobě neuplatnil. Pamětliv slavné literární postavy repetenta Pelnáře z povídky pánů Š+G se vyzbrojil tlumokem laskomin a šel v jedné španělské ZOO nakrmit hrocha, který mu byl jistě sympatický zejména tím, že bývá „špinavej“ …
Přišli jsme k výběhu s bazénem, kde hroch po krátké chvilce zareagoval na pohyb a pomalu splýval směrem k nám. Poté, co Jirka zvedl ruku, hroch otevřel mordu o velikosti vstupu do krápníkové jeskyně. Koneckonců jeho zuby silně připomínaly stalagnáty nedlouho před jejich vznikem. Tento prostor jistě nelze při krmení minout. Jak jsme ale vzápětí uviděli, lze. A to i opakovaně …
Jirka hodil první jablko a hroch překvapivě zamrkal posledním zdravým okem. To druhé nechával po přímém zásahu raději přivřené. Po druhém jablku krmené zvíře částečně ohluchlo na jedno ucho, skvěle zasažené krmičem. Následoval zásah vodní hladiny, hrochova čela a poté už to přišlo. Jirka se do rozevřené tlamy skutečně trefil. Zasáhl ale, bohužel, jeden z hrochových dlouhých tesáků, od kterého se ovšem jablko odrazilo ven. Jablka dál plavala po hladině bazénu, ale tlustokožec je svým zhoršeným zrakem zřejmě nevnímal. A tak milý hroch zařadil zpátečku a - myslíce si něco o neschopných polointeligentech - odplul raději ke svému krmelci.
Od té chvíle už všichni návštěvníci ZOO viděli jen mohutné hrochovo pozadí, čímž jim vlastně Jirka sebral jednu z hlavních atrakcí dne.