LEDNICE, LEDNICKO - VALTICKÝ AREÁL, VALTICE

Zámek  Lednice  a Lednicko valtický areál, kdysi sídlo Lichtenštejnů, se nachází  na pomezí Moravy, Slovenska  a Dolního Rakouska, v trojúhelníku měst Lednice, Břeclav a Valtice... od Mikulova  pouhých 12 km a o něco dále od kopců pálavských.

Rod Lichtenštejnů byl spjat s bohatstvím, moudrostí, vzdělaností, především však s nesmírnou pracovitostí, vkusem a  úctou ke krajině. Výsledkem jejich staleté   píle  je jedno z nejhezčích  a nejrozsáhlejších prostranství, rozkládající se na ploše téměř 300 km².

Lednicko-valtický areál  je právem  nazýván  zahradou Evropy. Do  Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je tato jedinečná kulturní památka zapsaná v roce 1996. 

Lednici, tehdy  středověkou vodní tvrz,  získali Lichtenštejnové  v roce 1322 (do r. 1582 jako léno, následně až do  r. 1945 do vlastnictví). Kromě  Lednického panství byly v jejich državách i obce Břeclav a Valtice. Širokou historii panovníků  a jejich zásluhy na výkvětu oblasti přenechám odborníkům,  určitě je však nutné zmínit, že   od   17. stol., za vlády  Karla Eusebia, začaly výrazné a  rozsáhlé  úpravy panství. Renesanční zámek, který byl místo tvrze  kdysi postaven,  nahradilo barokní sídlo s architektonicky promyšlenou  zahradou. I podobu okolní krajiny tenkrát začaly výrazně  měnit zahradní kompozice.

Komplex  byl  dalšími  generacemi  Lichtenštejnů  velmi citlivě  rozvíjen.

Stavby  v areálu  se   v 18. stol. vybudovaly na způsob  anglo-čínské zahrady, jež  byla v tu dobu trendem. O tento styl se zasloužil sir William Chambers, který strávil  jako zaměstnanec Východoindické společnosti  roky v Číně.

Architektem  Minaretu, Janova  hradu, Dianina chrámu, Kolonády na Rajstně a Loveckého zámečku u Břeclavi, byl  rakouský architekt  Josef Hardtmuth. (Mimochodem byl též vynálezcem  tužky  KOH-I-NOORky.)

Slůvko „Salet“  vyznačuje menší zděnou stavbu v zahradě či parku. Lichtenštejnové  na  svém prostranství  postavili  takovýchto salet  šestnáct. Stavbičky umístili i  do otevřené krajiny za hranice parku.  

Dalším významným mužem, který pomohl na počátku 19. stol. tvořit  ojedinělé krajinářské dílo, se jmenoval Bernhard Petri. Kvůli hrozícím záplavám odklonil koryto řeky  Dyje mimo hranici parku. Z původního  říčního ramene, které  prohloubil, vznikl rybník.  Z vykutané hlíny vystavěl ostrůvky a propojil je můstky.

V této době tu také vznikla pěstitelská stromečková školka.

Lichtenštejnové  zakládali vinice  a kultivovali  odrůdy  vína. Lahodný mok z  oblasti Valtic je považován za vysoce kvalitní. Mohu potvrdit.
Ve sklepích Valtického zámku  se nachází   Národní vinařské centrum. Návštěvníci   mají možnost vínko ochutnat a ocenit.

Na konci 19. stol. prodělal park změny. Byla vystavěna  nová pravidelná zahrada.

Rozdíl mezi odměřeným  francouzským stylem  v zahradě   v těsné blízkosti zámku a  navenek neuspořádaným  anglickým stylem o kousek dál, jsem vnímala  jako velmi markantní. V  parku pod   zámkem jsem se  však, na rozdíl od  nádherné, ale přísné francouzské zahrady,  cítila jako ve volné přírodě.  Za zdánlivě nahodile stojícími ohromnými vzrostlými stromy a  keři...  a také za  ledabyle  rozsetými cestičkami, mostíky, ostrůvky, či   stavbičkami, je  ve skutečnosti  hromada  přemýšlení a záměrného uspořádávání. Klobouk  dolů před  umělci, jež se  podíleli na tomto velkolepém díle.


Hranici, dělící pravidelnost od  divokého parku, tvoří zámecký skleník. Nadčasový technický skvost  je  další dominantu areálu. Jeho oranžérie a exotická květena  tvoří  samostatnou zahradu lednického parku.

Městečko nezklamalo  a  nabídlo nové vjemy a  atraktivní místa k prohlídce. K dobré náladě přispělo  (po dlouhých zimních dní bez slunce) velmi příjemné počasí.

Před  pár  lety  jsme  na kolech  Lednicko - valtickým  areálem  prosvištěli po  červené.  K některým stavbám bylo možné zajet, ale  např. do  zámeckého parku je cyklistům vjezd  zakázán.

 Přibrzdili jsme  tenkrát    u Chrámu Tří  Grácií,  Kaple  svatého Huberta a  Dianina  chrámu (Rendez - vous) Tato svým porvedením připomíná vítězný oblouk. Vrátili jsme se pak  o fous na rozcestník Ladenská  alej a zamířili doleva – po žluté   do Hlohovce – kde stojí Hraniční zámeček. Odtud  jsme se pokračovali po  modré,  předrkocali se přes mikulovský Svatý kopeček a finišovali  pod Pálavou.
 

Ale zpět do  Lednice. Po zhlédnutí  zámku a  rozsáhlého, upraveného, rozkvetlého zámeckého  parku se skleníkem  jsme  se PĚŠKY  vydali kolem lednického rybníku  k dalším stavbičkám. Park je protkán sítí pěšinek.

Komu  se nechtělo po vlastních, mohl se za úplatu  projet koňským povozem.

Po  cestách  vodních  se  zase bylo možné přemísťovat   loďkami.  
Více na:  www.1plavebni.cz.

Navštívili jsme Minaret.  Tureckou věž, velmi neobvyklou stavbu, postavenou  ve stylu maurské architektury, nechal na  přel. 18. a 19. stol. vybudovat Alois z  Lichtenštejna. Sály  budovy nebyly   pro veřejnost přístupné, ale  za poplatek 40,-  Kč  jsme vyskotačili  302  schodů a  z výšky 60 m se z nejvyššího  ze 3 vyhlídkových ochozů se pokochali výhledy na zámecký park, zámek, stojící v ose  Minaretu, také na  pálavské vrchy a  okolní malebnou krajinu. Okruh kolem lednických rybníků měřil  cca 4 km. Cestou jsme poslouchali ptáky a nasávali vůni kvetoucích stromů a keřů. Procházka byla potěchou pro duši. Některé nádherné vzrostlé velikány bychom asi jinde  nenašli.

Milovníkům  dravého ptactva jsou v parku  nabízeny ukázky umu dravců. Výtěžek ze vstupného za tyto atrakce  odchází  na  záchranu ohrožených druhů. Omylem jsme se k dravcům nachomýtli, když jsme bloudili k Janovu hradu.

Cesta z parku (se stratem kousek od Maurské vodárny) vedla necelé  3 km  po zelené. Janohrad sloužil jako  lovecký zámeček. Tato uměle vytvořená zřícenina musela  být (stejně jako např. Minaret) zpevňována dřevěnými kůly, protože vyrostla   na nestabilním podloží. Bodejď by ne, všude kolem samá voda . Janův  hrad vypadá jako  starobylý hrad, ale takto (jakoby časem poničený) byl  postaven byl až  počátkem  19. stol. Janem Lichtenštejnským, na základě  romatických představ o středověké architektuře. Hrad působil   trošičku  kýčovitě a  uměle, ale velmi mile. Místo rytířů  zde  relaxovala kupa  cyklistů i pěškochodců. V bufetu  pod hradem jsme se také posilnili pivečkem a  vydali  zpět (necelé 3 km) ke městu, tentokrát po  žluté.

Cestou jsme míjeli Lovecký zámeček z 19. stol, další  ze stavbiček, jež zkrášlovala obrovské  panství.

 Z Lednice jsme se autem přemístili do Valtic (cca 7km), kde jsme navštívili zdejší  zámek a park. Poté  jsme se (asi 1,5km  směrem na Úvaly)  vyjeli  prohlédnout  Kolonádu na Rajstně.  Je zasazena na nejvyšším místě  celého areálu. Z ochozu stavbby  se  nám naskytly  krásné výhledy na Valtice, Mikulov, Pálavu, Rakousko  atd.

Vřele  doporučuji v Café Liechtenstein, nacházející se na nádvoří valtického zámku. Je zde nabízena vynikající  káva,  lahodné dezerty a kvalitní  víno. Příjemné prostory doplňuje milá obsluha.

Zdaleka se nevyčerpaly všechny možnosti prohlídek atraktivního kraje, ve kterém se  v jednotě snoubí lidské dílo s přírodou.

Tak zase někdy  příště

 

TIPY na výlety v  blízkém okolí:

PÁLAVA

MIKULOV - Svatý Kopeček, Židovský hřbitov, Kozí Hrádek, vápencový LOM a Zaječí

více z cest

 
Blíže o historii na těchto webových stránkách:

Wikipedie

https://www.zamek-lednice.com/cs/o-zamku/Lichtenstejnove