Linderhof Bavorsko - Německo
Dalším z nákladných rozmarů Ludvíka II. Bavorského, kterým kdysi likvidoval státní kasu, je zámeček Linderhof. Nachází se kousíček od stejnojmenné vesnice, pár kilometrů od Garmisch-Partenkirchenu.
Stavbu obklopují vysoká horstva. Zámek (s poměrně šílenými doplňky a kýčovitými stavbičkami v různých stylech) se nachází v prostorách parku, jehož optický střed tvoří vodotrysk, chrlící v každou celou hodinu gejzír vody. Samotná budova stojí na místě bývalého loveckého zámečku, který byl rozebrán a přemístěn.
Nápad se Ludvíkovi zrodil v hlavě při návštěvě Mezinárodní výstavy v Paříži v roce 1867. Linderhof je postaven v rokokovém stylu jako památník absolutní monarchie francouzských králů. V místnostech viselo mnoho podobizen předků.
Architektem tohoto romantického zámečku se stal, stejně jako u Neuschweinsteinu, George Dollman. Základní kámen byl položen v roce 1870 a za necelých 8 let (jako jediná z Ludvíkových staveb) byl zámeček kompletně dostavěn. Ludvík zde (velmi rád) několik let žil. Možná proto mi právě Linderhof připadal "nejdomácnější" (ovšem i nejkýčovitěji, a to jak v interiérech, tak v přilehlém parku).
Uprostřed zámku ve tvaru U stálo centrum (ložnice), odkud měl panovník výhled na umělé vodopády. Z obrovské postele s nebesy v modrém odstínu, (jeho nejoblíbenější barvě) i úřadoval a přijímal audience. Místnosti působily ponuře. Malby byly kombinované s plastikou (např. ze stropu jednoho pokoje visely z malované postavy nohy). Opět nechyběly novodobé vymoženosti - rozvod tepla potrubím, zvonek, či stoleček "prostři se" (stolek, který byl výtahem spouštěn o patro níž, do kuchyně, kde jej kuchaři naservírovali a vyjel opět nahoru - přímo pod nos panovníkovi) a další.
Ve vstupní hale stála jezdecká socha Ludvíka XIV. z červeného mramoru.
Za zmínku stojí i gobelínový pokoj, kde stálo (přezdobené) piano a harmonium v jednom, porcelánový páv a jiné šílenosti. Vše kolem bylo extrémně přeplácané.
Stále jsme, snad z pudu sebezáchovy, uhýbali těžkým lustrům (některým z Míšeňského porcelánu, jiným z českého křišťálu).
A těch svíček, co lustry tenkrát (s)potřebovaly - všechno pro potěchu jedněch očí.
Součástí interiérů byla také obrovská benátská zrcadla, některá též ozdobena míšeňským porcelánem. Přemýšleli jsme, jak tehdy musela do hornaté oblasti probíhat přeprava těchto obrů. Z Míšně stála na stole veliká květina.
Neméně absurdní byl i 50 ha park (rozdělený do 5 sekcí). Kromě již zmíněného umělého vodopádu a Neptunovy fontány jsme tu shlédli chrám Venuše, Maurský kiosek (Ludvík se zajímal o orient), Kapličku Sv. Anny, hudební pavilon, především však dominantu celého parku – Venušinu jeskyni. Právě v této několik desítek m dlouhé a 15 m vysoké betonové konstrukci, vyzdobené umělými krápníky, elektroinstalací, barevným umělým osvětlením a umělým jezírkem, trávil Ludvík mnoho času poslechem Wagnerových děl, která na jevišti předváděli hudebníci. Lodí ve tvaru labutě se nechal sloužícími tahat po jezírku.
Co napsat na závěr ? Linderhof je dokonale zasazen do přírodního okolí alpské krajiny. Větší architekt. směsici jsem doposud neviděla, často jsem kroutila hlavou a smála se (ale v dobrém). Právě pro svou absurdnost zámek s parkem stojí za návštěvu.
duben 2012, http://www.victoria-ck.cz/
Články s výlety v Bavorsku související:
Herrenchiemsee-Bavorské Versilles a jezero Chiemsee
Garmisch-Partenkirchen a soutěska Partnachklamm
Použité odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lohengrin
https://www.youtube.com/watch?v=lqk4bcnBqls