Nástrahy a záludnosti dopravy v Keni

Východoafrická Keňa je bývalá britská kolonie, takže našinec si v prvé řadě musí přehodit strany. Stejně jako v Británii se tu jezdí vlevo, i když v pravidelných dopravních zácpách v hlavním městě Nairobi se dost často jezdí prostě tam, kde je místo.

Když se do dopravního kolapsu v období dešťů připlete ještě výživná průtrž mračen, při které přetížená kanalizace nestíhá odvádět potoky vody a hnědá břečka se rozlévá po silnicích, můžete průjezdem Nairobi strávit i několik hodin. Zvlášť proto, že místní řidiči se do vodních jezer na silnicích vrhají s odvahou offroad jezdců, a jakmile si nadělají do motoru a z řady aut se stanou nepojízdné vraky, zastaví se celý štrůdl na silnici třeba na půl dne. Navíc, s řešením jakéhokoliv problému si tu dávají na čas.

Statistika dopravní nehodovosti v Keni je hrozivá. Největší démoni silnic jsou potom takzvaná matatu, malé dodávky, které fungují jako prostředek hromadné Dopravy. Nemají pevné zastávky, takže zničehonic prudce brzdí, kličkují ze strany na stranu, vjíždí na chodníky, neuznávají přednosti na kruhových objezdech. Právě řidiči matatu jsou v nairobské Dopravě nejčastějšími viníky dopravních nehod.I když ve městě se opravdu vážné dopravní nehody stávají málokdy, v přehuštěné pomalu plynoucí Dopravě jde většinou o lehké ťukance, ke kterým se ani nevolá policie.

Komfort osvětlených silnic a ulic najdete v Keni málokde. Všichni řidiči proto nonstop svítí dálkovými světly, a to i když jedou v noci v úzké městské uličce přímo proti vám.

Chodec je na keňských silnicích podřadný druh. Zapomeňte na to, že by vám někdo dal přednost na přechodu, i když vstoupíte před pomalu pojíždějící auto v koloně, nepřibrzdí, nezastaví. Takže přecházení silnic je tu velmi adrenalinový sport, který klade důraz na chodcovu odvahu a vycvičený odhad situace.

Rafinované a nekompromisní jsou zátarasy při policejní kontrole. Představte si, že se řítíte po naprosto temné neosvětlené silnici, najednou u krajnice minete sotva viditelnou cedulku „police check“. Nejvyšší čas dupnout na brzdu. Vzápětí totiž světla reflektorů olíznou dřevěné klády položené ve tmě za zatáčkou přes cestu tak, ze vytváří jen úzký průjezd. Z klád se na všechny strany ježí deseticentimetrové hřeby. V mezeře mezi touto nepřekonatelnou silniční pastí stojí muži zákona a kontrolují řidiče.

Policista vám v Keni nemůže udělit pokutu na místě. Když zjistí nějaký přestupek – a věřte, že když chtějí, tak na něco přijdou – musí se celá věc řešit na stanici a následně u soudu, který vyměří pokutu. Protože jak řidiči, tak policisté nemají chuť ani čas podstupovat celé byrokratické martyrium, řeší se prohřešek většinou malým všimným policistovi do kapsy.

Do hospody se tu jezdí buď taxíkem, nebo autem. Autem se jezdí i z hospody, a to někdy v řádně podroušeném stavu. Alkohol za volantem tu nikdo moc neřeší, včetně některých taxikářů.

Taxikáři tu slouží čtyřiadvaceti hodinové služby. Auto sdílí společně s dalším kolegou, se kterým se střídají, takže někdy lehce pomačkané dročky jsou v provozu nonstop. Aby taxikáři za volantem neusnuli, žvýkají s oblibou listy zvané miraa, jinak také betel, přírodní stimulant, který prodávají legálně trhovci u cest.

Další pastí na účastníka keňského silničního provozu jsou retardéry, vlastně asfaltové náspy na silnici. Jednak jsou umístěné bez jakéhokoliv smyslu a logiky třeba uprostřed lesa, jednak na ně často neupozorňuje žádná značka. Ostatně, jestli se u nás řeší přemíra dopravního značení, v Keni je to právě naopak, pořádnou značku abyste pohledali. Řidiči spolu proto v rámci organizace provozu často komunikují klaksony, blinkry nebo mimikou a gesty. Kupodivu, ono to celé nakonec docela dobře funguje.

Vyšlo v roce 2008 v časopisu Svět motorů

Fotogalerie