Odvrácená tvář akce " 10 000 kroků".

Fotografie (1)  • Foto: TomášNejedlý

    Vzhledem k tomu, že na Turistice.cz se opět objevila po půl roce upoutávka nebo spíš reklama na kdysi dobrou (bohužel kdysi) akci „10 000 kroků“ a tak jsem si vzpomněl, že již před půlrokem jsem chtěl reagovat. Ač jsem se ji účastnil několik předešlých ročníků a asi i nyní se přihlásím, tak bych chtěl uvést věci ze kterých určitě nadšený nejsem. Jedná se prakticky jen o rozdíl mezi „normálním“ a „prémiovým“ účtem a jak se přistupuje „mezi řádky“, mnohdy i přímo „černé na bílém“ ke skvělosti a dokonalosti nově vytvořených „supervlastností“ prémiového účtu, který je ovšem placený. Nejde mi o ty dvě stovky, ale jde mi o to, jak se tvrdí, že jde o nové vlastnosti.

   Pro porovnání mohu uvést, že veškeré funkce uvedené v prémiovém účtu měli již standardní verze před mnoha lety. Tedy nejde o žádné novinky, nové funkce, něco co by se muselo vytvořit navíc, ale co zde již bylo, ale někoho v době nebo po době covidu napadlo, že by na tom mohli vydělat. Autoři si neuvědomují, že získáním „pár drobných“ ztratí nemalé množství svých věrných.

    Ti co byli zvyklí na předešlé verze rychle pochopí, že pro to, aby mohli využívat to, co bylo kdysi standardem, budou „muset“ nyní platit. Budou muset platit za vlastnosti, které byly alespoň trochu motivační – jen málokdo z běžných smrtelníků se udrží v prvních desítkách. Tím byla funkce „odznáčky“, kdy si člověk mohl volit jako svůj vlastní důvod motivace například pravidelnost. Když jsem pochopil, že se neumístím na lepších místech než jsou ty čtyřmístné a to si myslím, že se pohybuji poměrně hodně, občas si dám i dálkový pochod a do práce také každý den chodím ráno minimálně půl hodiny, tak jsem se snažil vyjít ven každý den i když se mi vůbec nechtělo. Protože jsem se rozhodl, že budu „sbírat“ odznáček „pravidelnost“ a udělám alespoň pár kroků každý den. Pochopitelně pokud se odhodlám vyjít, tak už není problém udělat těch kroků i více. Toto považuji za jednu z velice motivačních a kladných funkcí akce „10 000 kroků“. Bohužel, aby se mi „odznáčky“ ukazovaly, tak musím mít zaplacenu „profi“ verzi.

    Další dobrou funkcí bylo, že mi ukazovalo postupně nachozené desítky a pak i stovky tisíců kroků, což byly také ikonky. Zobrazovaly se i rekordy v našlapaných kilometrech. Pokud vydržíte a nezaplatíte, tak budete mít velice osekaný, zcela nemotivující ubohý základ. Bude pro Vás lepší si doma na počítači vytvořit svůj systém vlastní, tento Vám nic navíc neposkytne. Autoři změn velmi chytře poznali to, co má význam a každý kdo bude chtít mít z akce alespoň nějaký „výstup“, tak radši zaplatí.

    Ať už se rozhodne jak chce, tak při zaznamenávání prvních tras narazí na další problém. Mám na mysli ukládání a detailní kontrolu například GPX souborů z GPS přístrojů. Pokud se nejedná o důchodce, tak své ušlé kroky musí tímto způsobem stvrzovat. Dostává se tak do pozice „skorokriminálníka“, který musí prokazovat svou „nevinu“. Nad některými takto „promarněnými“ procházkami, nedej bože dálkovými pochody, mávne rukou, ale další ho budou štvát. Pokud je technicky zkušenější, tak si může nechat tyto soubory zanalyzovat nejrůznějšími programy a v lepším případě najde chybu nebo nesrovnalost. Časté je například to, že v souboru je obsažen i předešlý den, když si uživatel nebo GPSka či mobil „zapomenul“ ukončit trasu. Člověk odmaže ty nesprávné hodnoty a pak se možná soubor systémem schválí. Patrně dělá i kontrolu rychlosti a tak někdy neuloží trasu pod chůzí, ale třeba pod během nebo „indiánskou chůzí“ či jeho modifikací se jménem „nordic walking“. Stejně tak mám z minula několik pochodů, které „neprošly“, ač prostě vím, že jsem je ušel, maximálně někde popoběhnul a přitom je někde v souboru chyba, ovšem netuším jaká.

    Na druhou stranu věc, kterou by systém mohl lehce kontrolovat a nekontroluje je opakované zadání úplně stejného GPX souboru s úplně stejným obsahem. Takových tam mohu nahrát kdo ví kolik a žádný problém! Nachozené kilometry se pak lehce přičítají... Pak zjistím, že občas zapomenu zapnout nebo vzít GPSku a trasu zaznamenat. To byl problém hlavně u „pravidelnosti“ a občas mě to donutilo jít odpoledne ještě jednou, abych zaznamenal alespoň nějakou aktivitu.

    Postupně mě nepřestávalo bavit chodit – to budu pokud budu moci, ať už akce „10 000 kroků“ bude nebo ne, ale neustálé zaznamenávání tras, které nemusí být až tak zajímavé – šlo jen o to, abych něco málo ušel.

    Při vkládání těchto souborů se už na začátku cítím jako provinilec, když mi to píše, že soubor není správný – kdyby to alespoň napsalo v češtině, když jsme Češi – nebudu zde řešit „detail“, ale zásadního charakteru, že než Čech jsem spíš Moravák - každý si zde může dodat svou „přesnější příslušnost podle srdce“.

    Celkově mě tedy štve administrativa okolo, než ochota chodit a často mě víc unavilo ono počítačové „papírování“ než samotná chůze nebo třeba i ten indiánský běh. Ale jinak to asi nejde. Zajímavým kontrastem je, k této všeobecné, všeprostupující kontrole i skutečnost, že se na hlavních příčkách objevovali jedinci, kteří každý den (po celý měsíc!) nachodili desítky (a to i ty vyšší) kilometrů. Něco o čem si osobně nejsem až tak jistý, že je reálně možné… Pokud se vhodně neupraví soubory trasy! Jakpak mohou potom takové případy všepřítomné kontrole uniknout?

Ale třeba se mýlím a neumím dobře matematiku…

Nejde o ty dvě stovky, ale hlavně o věci kolem a řeči o poctivosti o které tak trochu pochybuji.

VELICE RÁD BYCH SE MÝLIL.

    Vcelku mě mrzí, že toto říkám u projektu, který se mi ve svých začátcích líbil a v mnoha ročnících jsem se účastnil i za cenu pranepatrného umístění. O mě také až tak nejde, ale spíš o ty, které chce akce nalákat. Snaha rozhýbat dnes velice zlenivělou mládež, na které je to bohužel občas i z velké dálky vidět (že sport a pohyb není jejich kamarádem) je víc než úctyhodný. Je smutné, že s takovou spoustou sponzorů a „partnerů“ nejsou schopni udělat provoz pro „všechny rovný“ a nevymýšlet „PRÉMIUM“ verzi, která je v podstatě (na pohled běžného uživatele zcela nepochybně) úplně stejná jako v předešlých ročnících. Věci, které mohly nalákat některé nerozhodnuté se přihlásit, jste bohužel zrušili. Tedy opět radši zasednou k mobilům a tabletům či počítačům než aby šli ven. Zklamete své dávné podporovatele, ale honosné reklamy nejrůznějších značek (proti mnohým z nich nic nemám) na stránkách projektu „10 000 kroků“ autoři ukazují.

    Nejde o ty peníze, ale o přístup a to co cítím mezi řádky. Třeba to tak neskončilo u všech, ale pro mě je to velké zklamání a co je nejhorší, že jsem ztratil motivaci. Nevím jestli mám vůbec sílu a chuť se do podzimní výzvy zaregistrovat a pak se ještě „hádat se strojem“ jestli jsem to, co jsem ušel „skutečně ušel“. Bohužel ve standardní verzi se nemohu po týdnu pochválit:

„Nejsem na tom ještě tak špatně – dokázal jsem se přinutit jít, i když se mi skutečně nechtělo...“

Doufám, že organizátoři se někdy vrátí k původnímu a snad se vrátí i původní účastníci.

    V dnešní době existuje spousta podobných akcí, kde ovšem i ten nejobyčejnější účastník dostane ocenění při jehož prohlédnutí a potěžkání si hned vzpomene například na nejtěžší úseky pochodů nebo běhů. Vzpomene si na mozoly i krvavé chodidla, když něco podcenili a řeknou si

„I přesto jsem byl DOBRÝ.“

    Neušel jsem třeba celou trasu, ale pořádně jsem si zabojoval sám se sebou a tak jsem i přesto vítězem – VÍTĚZEM NEJVĚTŠÍM. Lehce si na takové pochody vzpomenu, bohužel u akce „10 000 kroků“ si moc na takové výkony nevzpomínám. A s tímto osekáním už tuplem ne.

    Nechci na tuto, kdysi velice dobrou akci, jen házet špínu, je to můj názor, který cítím mezi řádky a bohužel mi tam chybí to pravé srdce a ne touha po rychlém zisku, který myslím stejně nebude. Je zvláštní, že existují akce, kde toto srdce je, každý účastník má za svou účast hodnotné ocenění a hlavně vzpomínky. Kde ho dokáží skoro za „neviditelnou“ ruku dotáhnout „za cílovou pásku“ a motivovat, že najde poslední síly, aby tam došmatlal či dokonce v sobě našel skrytou sílu běžet. Je zvláštní, že na takovou akci může být startovné jen o trochu vyšší než požadovaná částka za „PREMIUM“ verzi u „10 000 kroků“.

    Předpokládám, že se ozve spousta lidí, kteří na mě nenechají „suchou niť“, ale za svým si stojím. Bohužel chybí mi zde některé věci, které považuji za důležité. Hlavně, že ne vždy je dobré jít krkolomně za ziskem o kterém si osobně myslím, že nebude až tak velký, aby vyrovnal zklamání „starých účastníků“. Myslím si, že s tímto názorem nebudu jediný… Bohužel...