Veřejná doprava v Bulharsku

Příjezd do Bulharska lze uskutečnit několika způsoby, nebudu mluvito tom leteckém, z Evropských měst i z Čech létají celoroční i sezónní spoje jak do Sofie, tak i do Varny a Burgasu. Autobus z Prahy do Sofie jezdí denně v 9 hod ráno z Florence a zhruba po 20ti hodinách cesty se dostanete na autobudové nádraží Serdika v Sofii. Zpáteční jízdenka stojí cca 2450 Kč, z Prahy pak jezdí ještě dvě další linky, ty ale jedou už z Německa a jsou dražší a také sezónní spoje do Varny. Přímé vlakové spojení neexistuje, nutno je přestoupit buď jen v Budapešti na rychlík do Sofie (mimo Bukurešť) a nebo ještě v Bělehradě na istambulský rychlík. V obou případech ovšem cesta trvá více než 30 hodin, je nepoměrně dražší a do spojů na Balkán si musíte rezervovat místo a to nemluvím ještě o balkánské „přesnosti“. Když jsme ještě u té dopravy do Sofie, díky tomu, že řada bulharských občanů pracuje v zahraničí, odjíždí ze Sofie celá řada autobusových linek do „západních“ zemí, hlavně Německa, Holadska, Velké Británie ale překvapivě i přes celý kontinent do Španělska a Portugalska.

Doprava vnitrostátní.

Letecká doprava v bulharsku pro běžného cestovatele asi nemá smyl, vlastně smysluplné letecké spojení je jen mezi Sofií a Varnou a Sofií a Burgasem.

Vnitrostátní železniční Doprava.

Železniční osobní dopravu v bulharsku zajišťují BDŽ (Blgarski Děržavni Železnice). Vlaky jsou nepoměrně levnější než v ČR, ale jezdí jich také podstatně méně. Například ze Sofie do Burgasu se dostanete 6ti přímými vlaky. Jízdné stojí 20,40 BGN (cca 285 Kč, je to 450km, 7,5 hod jízdy), připlatíte-li si 1.třídu potřebuje navíc 5 BGN (70Kč) a obětujete-li dalších 5BGN máte to i s lůžkem v nočním vlaku. Vlaky jsou na podobné úrovni, jako u nás, rychlíkové vozy s různým stádiem rekonstrukce, čalouněná sedadla, někde je i chemické WC, noční vozy byly klimatizované, na velmi dobré úrovni. Pozor, jízdenky se vydávají na konkrétní vlak a to i osobní, i v případě přestupů tam máte všechny čísla vlaků uvedené, a průvodčí nenosí kleštičky, nýbrž jízdenku jednoduše natrhnou.

Na nádraží nenajdete vytištěné traťové jízdní řády, ale ten tabulky s cílovou stanicí a časem odjezdu. Tabulkový jízdní řád lze najít na www.bgn.bg,stejně jako mapu tratí i ceny.

Ještě pro doplnění místenka stojí 0,5 BGN a rychlík je o něco málo dražší než osobák.

Na některých příměstských linkách jezdí nové jednotky Desiro, jen ovšem řádně posprejované. A ještě jedna důležitá připomínka, počítejte se zpožděním, i když bylo vždy tak max do půl hodiny. Otázkou je jestli za to může bulharská mentalita nebo velký stavební ruch polikající dotace z Evropské unie na řadě železničních tratí. A tip na cestu vlakem...určitě poslední bulharská úzkorozchodka Septemvri – Dobriniště. Sice jedete 119 km přes 5 hodin, ale fotit a filmovat můžete i z plošiny mezi vozy, neboz otevřených dveří, ty nádherné hory, soutěsky, pasoucí se koně za to stojí.

Autobusová doprava.

Je dražší než ta železniční. Cesta ze Sofie do Burgasu stojí 30 BGN (420 Kč), z Burgasu na Nesebar (6 BGN) a z Burgasu do Sozopolu 4 BGN. V některých busech hlavně na pobřeží Černého moře fungují ještě průvodčí, někde vydává jízdenku řidič, v Sofii na centrálním autobusovém nádraží je asi 40 stánků různých dopravců a musíte nalézt ten správný. Něco jako IDOS neexistuje, spoj si musíte vygooglovat, něco najdete i na webu www.avtogari.info. Na zastávkách najdete v lepším případě odjezdy autobusu a cílovou stanici, někdy je tam pouze odjezd z konečné stanice a musíte si připočítat čas kdy asi dorazí. Jinak je Bulharsko rájem pro milovníky historických autobusů, zejména starších typů Setra, Van Hool a další.

Městská doprava.

Městská doprava je zavedena ve větších bulharských městech. V Sofii jezdí metro, tramvaje, trolejbusy a autobusy. Jednotlivá jízda je za 1BGN (14 Kč) ale platí jen v tom vozidle, kde jste si ho označili (žluté označovače jsou u oken, podobně jako kdysi v Čechách, když jsme si štípli lístek). Jízdenku lze koupit ve stáncích, dopravní podniky mají hodně budek s prodejem jízdenek, lze je ale koupit i v tramvajích v automatu ve voze, ta se neoznačuje, je tam totiž vytištěn čas a číslo vozu. Nejlepší je koupit si denní jízdenku (za 4BGN – 56 Kč). Platí ve všech druzích MHD, neoznačuje se (datum je na ní vyraženo),jen před vstupem do metra si musíte pokaždé nechat odblokovat čárový kód na jízdence – je to proto, aby si nemohli lidé podat jízdenku přes turnikety a znova označit, v metru revizoři nechodí, bez jízdenky se tam totiž v podstatě nedostanete. V Sofii jsou 2 linky metra, vlaky jezdí pásmově intervaly jsou delší než v Praze (o víkendu cca 10 min celý den), a nově se metrem dostanete až na letiště. Sofia má 2 tramvajové sítě, jednu normálněrozchodnou a jednu se zvláštním rozchodem 1009mm. Na zastávkách nejsou jízdní řády, jen trasy linek se zastávkami, v centru jsou elektronické tabule ukazující, kdy jede další spoj, mimo centrum jsou pak jen vypsané intervaly,jak často linka jede. Nízkopodlažních spojů je poskrovnu, stejně tak jako nových vozů, hodně se jedná o ojetiny z Německa. Zcela opačná je situace u trolejbusů, většina z nich je už nová od Solarisu se škodováckou výzbrojí, autobusy jsou všehochuť.

A ještě jedna poznámka, pozor při vystupování z tramvají tam, kde není nástupní ostrůvek a vystupujete přímo do silnice. Ne vždy jedoucí auta zastaví. Tak „на добър път“.