Železnice ve Velké Británii

Záměrně píšu železnice ve Velké Británii a ne britské železnice, protože tato země byla průkopníkem v privatizaci železnic a všeho, co k tomu souvisí. Bohužel privatizace byla důkladná a při šetření nákladů na údržbu tratí jednotlivých železničních společností došlo pak k několika velkým železničních nehodám. Dnes už je myslím situace v normálu. Dle Wikipedie bylo v roce 1991 ve Velké Británii přes 16.000 km železničních tratí.

East Midlands trains, First Scotrail, Southeastern, to jsou některé ze jmen spolěčností, ze kterými se můžete svézt. Vozidla jsou poměrně moderní, oproti našim zvyklostem jsou některé tratě elektrifikovány pomocí tzv. třetí kolejnice, tedy jako metro.

Jízdenky jsou na naše poměry relativně drahé, např. trasa Glagow - Edingburg stojí 11,40 GPB, na některé trasy se jejich ceny mění podle dne a podle toho, koupíte-li si jízdenku otevřenou nebo na pevné datum. Tedy z Londýna do Glasgow, můžete zaplatit 40 GPB v prvním ranním vlaku nebo taky 200 GPB, když si koupíte otevřenou jízdenku na libovolný termín.

Na některých nádražích jsou oddělené pokladny, např. v Glasgow byly pokladny pro jízdu ve Skotsku a pak (něco jako naše ČD Centrum) pro všechno ostatní. Vyjma nočních vlaků, které jedou asi 3 a všechny do Skotska, není potřeba místenka, sedadla, která jsou rezervovaná bývají označena a to i v osobních vlacích na delších trasách.

Na velkých nádražích se nedostanete k nástupišti bez kontroly jízdenky a totéž se nedostanete bez kontroly ven. Máte-li jízdenku v podobě klasické oranžovožluté kartičky, projedete ji turniketem a ten Vás pustí, mále-li třeba interrail, pustí Vás zřízenec.

Na vlakových nádražích jsou jízdní řády vyvěšeny formou odjezdů do koncových stanic a větších nádraží na trase. O odjezdech z jiných nádraží se musíte informovat v info kancelářích nebo na internetu. Poslední vlaky jezdí zpravidla do 1 hodiny v noci, první cca po páté hodině.

Pozor, jedete-li z Doveru, jezdí na londýnské nádraží St.Pancracs franšíza Southeastern Hign Speed, na německém vyhledávači se ukáže jako 2 třída, ovšem je to pouze třída první a Interrail pro 2 třídu by Vám tam neplatil.

Jedete-li z kontinentu do Británie, můžete buď použít Eurostar (který ovšem začíná od nějakých 40 Euro za jednu cestu, ovšem jen na první ranní vlak a rezervovanou dopředu až po nějakých 170 Euro). Spolehlivějším je trajekt přes La Manche, kde je na interrail sleva a za zpáteční cestu jsem zaplatil asi 50 Euro.

Trochu mě zarazilo při cestování dálkovým rychlíkem z Londýna do Glasgow, že 2 wc byla zavřená s omluvnou cedulkou a musel jsem tak až do třetího vagonu, a při sklopení plastového stolku jsem se podle žluté skvrny přesvědčil, že Angličané opravdu snídají míchaná vejce. Naproti tomu zážitek z nočního vlaku společností Caledonian Sleeper, kdy jsem si koupil (no koupil) zajistil rezervaci na polohovací sedadlo (tzv. Sleeperette), kterou mi vyjel pokladní k jízdence interrail v hodnotě 0,- GPB a přišel jsem ke stevardce, která mi propiskou číslo sedadla přeškrtala a napsala jiné. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se jedná o samostatné lehátko v kupé. které jsem měl jen pro sebe, včetně taštičky s hygienickými potřebami, jak to známe z lepších leteckých společností. Ono taky v Londýně nás vystupovalo asi 20 z 12 vozového rychlíku.

Jste-li milovníci přírody a chcete-li vidět opravdu krásnou skotskou přírodu, jeďte vlakem z Glasgow do Fort Wiliamu. Cesta je dlouhá asi 160 km a jede se něco přes 3 hodiny. Fort Wiliam leží pod nejvyšší horou Velké Británie Ben Nevisem a vede národním parkem Loch Lomond. Nádherných přírodních scenérií z této cesty opravdu nebudete litovat.