Loading...
Pátá rovnoběžka
Pátá rovnoběžka Miroslava Černého je pro mě zjevením. Přichází s úplně novým přístupem k cestopisné literatuře a jsem toho názoru, že se mezi milovníky tohoto žánru stane událostí. Tak jako se v poslední době mění podoba cestování/cestovatelství, měla by se zároveň měnit také podoba cestopisů. Černý tomuto nároku jako jeden z prvních vychází vstříc. Zachovává to nejlepší z klasické cestopisné literatury, tj. barvitý záznam cest do exotického prostředí, ale vzdává se výhradně lineárního pojetí a nahlíží na své výpravy z různých úhlů pohledu. Silný je jak v krajinomalbě, tak v charakteristice lidí, zejména díky bohatému, místy až poetickému jazyku, kterým vládne. Sebevědomě střídá a propojuje různé styly, odborné i umělecké, a to takovým způsobem, že celek nepůsobí nesourodě.
Jazyková stránka vhodně koresponduje se stránkou obsahovou, která je už sama o sobě velmi přitažlivá. Nápad uskutečnit tři expedice do tří vzdálených koutů planety za třemi přírodními národy, které navíc žijí na stejném zeměpisném pásu, je jednoduše unikátní. Z textu je patrné, že se autor na expedice pečlivě připravil a jejich výsledky jsou pozoruhodné. Rád bych zde zdůraznil, že slovo „expedice“ je skutečně na místě. V době, kdy se za expedici považuje výlet s kamarády autem do Maroka, vrací tomuto slovu jeho původní význam – výzkumná výprava s konkrétním cílem. Cílem výprav Miroslav Černého bylo poukázat na změny, jimiž prochází některé domorodé kultury Asie, Afriky a Ameriky. Černý možná až příliš skromně zdůrazňuje, že není profesí antropolog a k expedicím přistupuje z pozice laika. Možná nemá diplom z antropologie, ale základní antropologická výbava a vzdělání mu rozhodně nechybí, což dokládá i seznam literatury, se kterou se pro účely knihy seznámil.
Pokud na Černém není něco antropologického, tak jeho schopnost podat poznatky atraktivním způsobem. Informační náplň textu je bohatá, přesto nenudí. Autor dokáže vtáhnout čtenáře do děje. Když to považuje za vhodné, oslovuje je a vyzývá, aby byli aktivní. Rozmanité sondy do života indiánů, pastevců a lovců jistě osloví čtenáře ze všech vrstev, skryté aluze a odkazy na nejrůznější osobnosti, události a literární díla jistě potěší také čtenáře náročnější, kteří se mezi milovníky cestopisů obvykle neřadí. Stejnou kategorii čtenářů potěší beletristický charakter některých pasáží. Míšení žánrů se mu vůbec daří. Černý rád usouvztažňuje na první pohled nesourodé celky, naznačuje jejich spojitost a dává jim nový význam. Na knize se mi dále líbí chytrý a někdy trochu černý humor. Autorova upřímnost v kritice i sebekritice. Dar jak ironie, tak i sebeironie.
Podtrženo sečteno, Pátá rovnoběžka je kniha čtivá a antropologicky hodnotná. Žánr cestopisu obohacuje a posouvá o krok dál. Cenný je i její přílohový materiál, medailony cestovatelů a kapitoly z dějin cestovatelství.
Poslední aktualizace: 26.9.2011
Pátá rovnoběžka na mapě
