Putování k horské chatě Paprsek na starých pohlednicích
V lokálním, ale vcelku agilním nakladatelství Veduta Štíty, nedávno (ještě pořádně neoschla barva) vyšla knížka „Putování k horské chatě Paprsek na starých pohlednicích“.
Sáhodlouhý název vystihuje dostatečně, co měli v úmyslu autoři čtenářstvu předvést. Jak už název naznačuje, jde převážně o obrázkovou publikaci, takže i ne příliš horlivý čtenář bude mít knížku pročtenou coby dup. Stěžejní obsah tvoří vskutku reprodukce starších i novějších pohlednic z okolí oblíbené horské chaty.
Ačkoliv je Paprsek lokálně příslušný do pohoří, které odborně označujeme jako Rychlebské Hory, je všeobecně vnímán jako chata v Jeseníkách, ostatně v širší terminologii tuto oblast k Jeseníkám řadíme.
Horská chata byla postavena v roce 1932 u vrcholku Hory dnes zvané Palaš na samém horním konci osady Velké Vrbno. Původní název Schlesierhaus po válce vystřídal různé proměny, až se ustálil na dnešním Paprsku. Již po otevření se stal oblíbenou zastávkou letních i zimních výletníků, chata byla vždy důležitou zastávkou pro turisty, kteří od Ramzové mířili ke Králickému Sněžníku a na Staroměstsko. Záslužné bylo, že ačkoliv nějakou dobu byl i podnikovou chatou, vždy zůstal otevřený i veřejnosti. Asi nejplodnější období své již více než 80tileté historie přišlo v polovině 80. let, kdy na chatu přibyl coby nový správce pan Miloslav Míka, původem z Libiny (zvaný Vindoš). V 90. letech chatu zprivatizoval a areál zahrnující dnes několik chat, lanovku, vlek, sjezdovky průběžně zvelebuje a vylepšuje již tak skvělé služby. V to patří i úžasné běžecké zimní tratě, patrně nejlepší, co je možno v Jeseníkách projet.
Ale vraťme se ke knize. Velká část zobrazeného materiálu je archivu šumperského sběratele Petra Možného, ale najdeme tu i pár staroměšťáků (P. Trutmann, P. Rusnák). Texty vyvedl šumperský exmuzejník, geolog a mapař Zdeněk Gába.
Kniha je členěna do několika oddílů s krátkým textem, který pojednává, cože se cestou děje. Autoři totiž zvolili (i podle názvu) členění do kapitol, které odpovídají přístupovým trasám, kudy na Paprsek chodíme. První a asi nejobsáhlejší část se věnuje přístupu ze Starého Města. Nakonec je to v podstatě nejdelší přístup na Paprsek a cestou je toho relativně nejvíce k vidění, takže kapitola se zaobírá materiály nejen ze samotného Staráku, ale i okolních osad, které můžeme cestou minout. Znalci ví, že se na Paprsek dá zvolit ze dvou přímějších cest, ta kratší míjí části Malé a Velké Vrbno (modrá, žlutá TZ), nejpřímější zelená (přes Větrov), vzdálenější trasa přes Kunčice (žlutá, červená).
Nezasvěcený čtenář bude překvapen, jaké velikosti dosahovaly dnes skromné podhorské vísky ještě v období 20.–30. let minulého století. Ano, oblast patřila k tzv. Sudetám, s převahou německého obyvatelstva, které z velké části bylo po válce vysídleno. Ačkoliv do hor přibyli osadníci z vnitrozemí, nestačili nahradit úbytek obyvatelstva, nehledě k tomu, že neuměli v horském prostředí hospodařit. Nejednoho pozorovatele určitě překvapí fakt, že v minulosti byly pole a stavení i tam, kde je dnes les. Běžně se hospodařilo i ve výškách přes 800 m n.m., notoricky známý je snímek sklizně obilí u Paprsku (zřejmě nějaké žito). S výškou 1015 m to bylo nejvýše položené obilné pole na Moravě. Dnes se tu občas pase dobytek a to jen na dolní části louky – sjezdovky.
Zatímco Kunčice dodnes mají nějaké stálé obyvatelstvo, z Velkého i Malého Vrbna jsou již víceméně čistě rekreační osady.
K dalším výchozím místům na Paprsek patří Branná, díky své výstavnosti (hlavně kostel a poničený zámek) patří k vděčným pohlednicovým tématům. Čtenáře ale jistě potěší i pár obrázků z již neexistujícího Adamova. Ostružná patří k zavedeným letním i zimním východištím na Paprsek a patří k ní vlastně Ramzová s Petříkovem, které jsou vyvedené v další samostatné kapitole.
Závěrečná kapitola je věnovaná samotné chatě a její historii.
Kniha svým formátem navazuje na předchozí „pohlednicové“ publikace z nakladatelství Veduta, dosud je možnost najít v prodeji publikaci stejné dvojice o Králickém Sněžníku. Určitě se může stát pěkným dárkem nějakému zanícenému turistovi, ale nakonec i příjemným suvenýrem pro návštěvníka moravských hor.
Přidat do oblibených uživatelů
