Zkušenosti s dětským vozíkem Burley D`Lite

Záhy po tom, co jsem se dozvěděl, že Eliška je těhotná, začal jsem přemýšlet nad různými aktivitami a čitnostmi, o které díky narození Julie přijdeme, případně které budeme muset alespoň na nějakou dobu přizpůsobit životu malého človíčka. Díky spoustě aktivních kamarádů, například díky Michalovi Pokornému, jsem rovnou začal uvažovat i o nových zážitcích, které nás čekají. O chození po horách s nosičkou, či o ježdění s dětským vozíkem. Věděl jsem, že prostě vystartujeme do jiné a jinak dobrodružné části našeho života. Rozhodně jsem neměl pocit, že bychom o něco přicházeli. Dětský vozík tak přibyl do naší rodiny, když měla Juliš zhruba 8 měsíců, ale protože jsem hned záhy poté odjel na dva měsíce pryč, ke slovu se dostal až v pozdním létě 2013. Od té doby je však velmi využívanou součástí našeho sportovního vybavení. A vlastně ani ne tak sportovního, jako všeobecného, protože jej používáme několikrát do týdne.

Náš výběr nakonec padl na americký vozík za kolo Burley D`Lite. No, on není až tak americký, jako spíš čínský, ale Burley je rozhodně americká firma, která dělá vozíky už 30+ let takže s tím snad mají dostatek zkušeností. Pořídili jsme v podstatě vlajkovou loď, protože jsme počítali, že vozík budeme používat často a i v náročnějších terénech, ale musím přiznat, že jsem rozhodně nečekal, že bychom jej používali až tak často.

Burley sice nabízí i jednomístný Burley Solo, ale tak trochu doufáme a počítáme i s dalším přírustkem do rodiny, navíc dvoumístný vozík je jen o 9 cm širší než „dýlajtka“ a o pouhých půl kila těžší. Další vlastnosti jsou v podstatě shodné. Když jede dítko ve dvoumístném vozíky samo, mělo by sedět uprostřed, což děláme, a pokud Julie usne, má po stranách dva polštáře, takže se má o co opřít. Jinak má dostatek prostoru na případné rozvalování se, nebo na hračky či různé přírodniny. Už jsme také vezli nějaké ty kamarády, což též není k zahození.

Odpruženou verzi jsme vybrali právě kvůli těm zhoršeným terénům. Vede se kolem toho poměrně dost rozsáhlá debata, jestli je odpružení třeba, nebo není, a já nechávám na každém, aby se rozhodnul. Myslím ale, že pokud je vozík používán často a mimo asfaltové komunikace, je odpružení celkem dobrá věc. Na druhou stranu pořádně podhuštěné pneumatiky dělají také velmi dobře svou práci a přitom brzdí jen minimálně. My máme na vozíku opravdu podhuštěné pneumatiky, které odstraní drobné vibrace, a odpružení proti velkým rázům.

Myslel jsem si, že vozík budeme používat hlavně za kolo, ale protože jsem se z cest vrátil až v srpnu, během prvního léta jsme s ním mockrát za kolem nejeli. Bohužel. Zato hned, jak se ochladilo, zjistili jsme, že Jůlince se ve vozíku líbí více než v kočárku. Byla tam pěkně zachumlaná, měla uvnitř svůj pokojíček, a pokud byla stažená slída, byl prostor uvnitř pravděpodobně trochu zadýchaný a teplejší než v kočáru. To je ale jen naše doměnka, protože otestovat se to reálně nijak nedá. A navíc dovnitř rozhodně nefoukalo. Půl roku tak byl vozík používán v podstatě každý den. Měli jsme jen jednokolečkový kočárkový set, u kterého je kolo umístěno na oji, což dělalo v hlubším sněhu ši ve složitějších podmínkách trochu problémy, ale zima byla mírná, sněhu celkově málo a s otočným kolečkem na oji se perfektně jezdí po městě. Tedy rozhodně lépe, než se čtyřkolovým kočárem, jehož kola se směrově neotáčí. Ale nakonec jsme s ním zvládli i zimní pobyt v Orlických horách během závodů psích spřežení Šediváčkův long, který pomáháme organizovat. A tam jsme mu dali na lehoulince zasněžených polích a zmrzlých rozježděných lesních cestách solidně zabrat.

Další výhodou kočárkového setu na oji je to, že s vozíčkem a spícím dítětem uvnitř přijedete s kolem k hospodě, snadno vozík odpojíte, povolíte jeden velký šroub a kolečko je připraveno ke službě. Jednoduše pak přijedete s vozíčkem až ke stolu. Stejně se to dá použít i na místech, kam se s kolem nedostanete. Třeba do obchodu, či na nějakou uzavřenou stezku jen pro pěší. Prostě je fajn, že máte kočárkový set pořád s sebou.

Ježdění s vozíkem za kolem není třeba snad až tak moc rozepisovat. Není to nic složitého akorát v horším terénu je třeba přemýšlet o tom, kudy pojedou kola vozíku, aby se třeba nepřevrátil najetím na velký kámen, nebo nevjel do nějaké hlubší stopy od traktoru. K tomu je dobré vědět, že vozík je poněkud vyosen směrem do vozovky. Asi proto, že se často stávalo, že lidé jezdili příliš blízko ke krajnici, nebo tu a tam najeli na obrubník od chodníku. Ve výsledku je to dost jedno, protože cyklista se naučí jezdit tak, aby vozík jel pravým kolem blízko krajnice a nijak více prostoru nezabírá.

Já osobně mám pocit, že pokud jezdím s vozíkem po silnici, řidiči jsou mnohem ohleduplnější. Nikdo si nedovolí se jen tak prosmýknout kolem vozíčku s minimálním odstupem a spousta aut se stovky metrů vleče za mnou i v místech, kde by už snad dávno mohli předjet. Až je to někdy nepříjemné. Přesto používám zrcátko a sleduji každé auto, které se blíží. Pokud si nejsem úplně jist, co se stane, jedu trochu dále od kraje a když je auto pět, deset metrů za mnou, přitlačím se ke krajnici. Tím zvětším vzdálenost mezi mnou a autem, které nás předjíždí, a ono už nestihne mezeru zmenšit, takže nás předjede s dostatečným odstupem.

Pokud jedeme s vozíkem za kolem a je vedro, otevíráme celou zadní stěnu, aby vozík dostatečně větral. Pokud se práší a není horkem k zalknutí, zaděláváme přední slídu. Vozík jede pěkně. Je stabilní a hlavně při šlapání necuká. Je spojen s kolem takovou gumově plastovou spojkou, jakýmsi elastomerem, který mi přijde dost funkční. Navíc prý, pokud jezdec spadne, vozíček se nepřevrátí. To jsem ale zatím nevyzkoušel. To je pro mě další z důvodů používání vozíku oproti sedačce. Tam dítě padá i s kolem a navíc je do něj upoutané.

Jůlinka je při jízdě za kolem také připoutaná a má helmu. Nezaznamenali jsme, že by jí to vadilo. Je ale fakt, že je to klidné dítko. S vozíkem jsme však začínali hodně pomalu, velmi krátkou vyjížďkou. Oba dospělí vozíme striktně helmu. Vozit helmu je tedy pro Julii naprosto přirozené.

Před nedávnem jsme pořídili i joggingový set. Ne ani tak na běhání, nebo na brusle, ale právě na pěší túry. Nosičku totiž sebou taháme jen opravdu tam, kam se s vozíkem nedá. Je to podle mě větší makačka a dítko nemá tolik pohodlí. Průjezdnost vozíčku terénem se dramaticky zlepšila. Už i dost velké „kotáry“ jsem schopen protlačit a projet. Trochu zklamáním je brždění předním kolečkem, které je málo zatíženo a na nezpevněných cestách či pěšinách prokluzuje. Na asfaltu je to však příjemná pomoc. Oproti kočárkovému setu s jedním kolečkem je montáž joggingového setu mnohem zdlouhavější, takže vybalit se z auta a pak se zase napakovat, trvá mnohem déle. Proto se můj sen o rodinné dodávce typu VW Multivan (klidně i 15 let staré) začal zase silněji vynořovat :-)

Co se mi na vozíku líbí:
- Celkové zpracování a snadnost ovládání.
- Dobře jede za kolem a necuká.
- Kočárkový set je snadno použitelný a madlo nastavitelné do mnoha poloh, takže pro nás vysoké krásně funguje. Stejně tak se dá sklopit úplně dolů a vozík může případně tlačit i Jůlinka. Tu a tam ji to dost baví.
- Barva :-)

- Nastavení sklonu sedačky, což se hodně hodí při spaní. Když vozík jen tlačíme, dá se opěradlo úplně odcvakat a položit, takže dítko úplně leží.
- Nastavitelná sluneční clona se krásně ovládá jen zatažením za provázky po stranách.
- Rozšíření vnitřního prostoru v ramenou až do prostoru nad kola. Bude hodit až bude mít Julá sourozence.
- Dobře přístupný zavazadlový prostor.
- Extrémně snadno ovladatelné parkovací brzda, kterou stačí posunout špičkou boty tam, či zpátky.
- Nízká hmotnost.

Co se mi nelíbí:
Zde je třeba poznamenat, že když už si člověk něco koupí, přirozenost ho nutí nemyslel na zápory, když už „uvalil“ takové peníze. Takže jsem možná trošku nekritický.

- Zelená je krásná barva, ale mohla by být použita na více místech. Šedá je sice cool, ale je jí na vozíku příliš.
- Zatím jsem nepřišel na to, jak posunout bezpečnostní pásy výše po opěradle. Ale je fakt, že jsem to studoval asi jen 10 sekund. Juliš to však nevadí.
- Již zmíněná malá funkčnost brzdy joggingového setu na štěrku či písku.

Vzhledem k tomu, že je to top model od Burley, těch nedostatků je tam opravdu málo. Osobně musím říct, že jsem uvažoval i o modelu Cub, který má plastovou vanu, která by mnohem lépe odolávala mému někdy až nechutnému zacházení s věcmi. Ale Cub je mnohem těžší a navíc v době, kdy jsme vozík kupovali, nebyl v ČR dostupný.

Na závěr je třeba poznamenat, že s vozíkem jsme nadmíru spokojeni a tajně doufám, že v zimě si alespoň na krátkou dobu půjčíme i tzv. ski set, se kterým vyrazíme i na běžky.

Pro úplnost uvádím ještě několik odkazů, na weby, které byly v textu nějak zmíněny.

http://xmountain.cz/?page_id=37 – vtipné čtení o dobrodružstvích Michala Pokorného s jeho dvěma dětmi
www.sedivackuv-long.cz – nejtěžší závod psích spřežení ve střední Evropě