Ostrov Korsika má rozlohu 8.720 km a je čtvrtým největším ostrovem Středomoří po Sicílii, Sardinii a Kypru. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Na jihu ostrova, u městečka Bonifacio, odděluje 12 km široký pruh moře Korsiku od jejího sesterského ostrova, od ostrova Sardinie.
Nejvyšší horou ostrova je vrchol Monte Cinto, který je vysoký 2.706 m a nejdete ho jen 25 km od Západního pobřeží. Na Korsice však najdete dalších 20 vrcholů, které přesahují nadmořskou výšku 2.000 m.
Náročná, ale překrásná tůra nejvyššími partiemi Korsiky v okolí města Corte, s přespáním v oficiálních refugiích.
Pokud si na Korsice chcete udělat výšlap do hor a máte omezené množství času, můžete zkusit tuto okružní trasu v okolí města Corte. Dostanete se až na hřebeny korsických hor, část cesty vede po proslavené horské trase GR20.
Z Corte vyražte údolím říčky Tavignano, směr Refuge de la Sega. Zpočátku dávejte pozor na cestu, není příliš dobře značená. Celý den půjdete proti proudu říčky, takže se nemůžete ztratit, ale můžete sejít z cesty a pak se budete must prodírat trním zpět. Údolí se postupně uzavírá a stává se skalnatým. Příroda se stává stále divočejší, V jedné partii půjdete dokonce po vysutém chodníku vysoko nad řekou. Asi v polovině údolí je horská chata Refuge de la Sega. Zde můžete přenocovat. My jsme pokračovali dál a vyšli jsme na hřeben za jeden den, ale to doporučujeme pouze zdatným jedincům.
Ve většině Korsických refugií můžete přenocovat uvnitř, ale v takovém případě doporučujeme rezervaci předem. Všude si můžete za mírný poplatek postavit stan a koupit základní potraviny.
Dál pokračujte údolím proti proudu Tavignanu na Refuge de Manganu nebo salaš Bergerie de Vaccaja, která je cestou. Krajina se postupně mění z horského údolí na náhorní plošinu. Až dojdete na Bergerie de Vaccaja, napojíte se na hlavní korsickou turistickou "magistrálu" GR20. Cíl dnešní trasy, Refuge de Manganu, je odtud už na dohled. V turistických průvodcích se sice dočtete, že na GR20 je "spousta lidí", ale toho se nebojte, na české poměry to je hrstka turistů, která je tak rozptýlená po denní trase, že za den klidně potkáte jen 10 lidí. Budete se sice každý den setkávat v některém z refugií, ale to je právě na GR20 to hezké:-)
Po noclehu na Manganu nebo Vaccaja se vydejte směrem na jezera Melo a Capitellu. Nejdřív budete šplhat do prudkého kopce po balvanech, aby jste ze sedla de Capitellu (2225m) spatřili nádherný výhled na jezera. Po svahu Hory přejdete nad jezery a dál budete po obrovských balvanech skákat skoro až na další refugio, Petra Piana.
Další den doporučujeme nejít po GR 20, ale po cestě, která je v mapě zakreslená jako "variante". Vede po hřebenech na další salaš, Refuge de l'Onda. Oficiální GR20 vás v tomto místě svede dolů do údolí, odkud budete muset vystoupat zpět na hřeben, a to je v případě pěkného počasí škoda. Na Refuge de l Onda je další nocleh, tentokrát mezi všudypřítomnými zvířaty. Ohrady tu nejsou pro zvířata, ale pro lidi - aby jim prasata nešlapali po stanech:-)
Další a poslední den si můžete vybrat. Velmi zdatní jedinci mohou přelézt po GR20 přes horu Monte d'Oro do Vizzavony, my jsme ale už byli vyčerpaní, a tak jsme sešli příjemnou údolní cestou do vesnice Canaglia, a pak do Tattone, odkud jsme jeli vlakem zpět do Corte.