KORSIKA - Monte d´Oro, Punta del Oriente, Spelunca

 FOTOALBUM KORSIKA

Když se  řekne KORSIKA, spojím si ji  s Napoleonem Bonaparte, který odtud  pocházel,  mužem, jež změnil nejen  francouzskou, ale  i evropskou  historii.

O tom, že je „zelený ostrůvek“ ve tvaru  zaťaté pěsti  se vztyčeným palcem  skvělá turistická destinace s různorodou krajinou, jsem se dozvěděla  od  kamarádky Lindy Beniačové,  mistryně  ČR v horském maratonu. Doslova si ji proběhla.  Velký dík za nápad. Poděkování i Veronice, která doporučila CK Alpina. Za  velmi solidní cenu jsme  strávili  s (luxusní) polopenzí na  ostrově 12 krásných dnů.

Bylo nám doporučeno vyrazit v červnu, abychom se vyhnuli úmorným vedrům a  užili si Korsiky  svěží a plné vláhy.

Korsika,  čtvrtý největší ostrov ve Středomoří, se nachází  mezi Francií a Itálií. Omývají ho vody Tyrhénského, Ligurského a Středozemního moře. Flóra i fauna jsou charakterizovány některými druhy, vyskytujícími se  pouze na ostrově. Kvůli  drsným horským podmínkám patří  Korsika k oblastem s velmi nízkou hustotou zalidnění. Má 322 000 obyvatel. Žijí v menších městečkách či na vesničkách, roztroušených po svazích strmých hor. Ostrov měří  8 680 km² (od severní špičky na mysu Cap Corse na jih  183  km, na šířku jen 83 km) a  skládá se ze dvou departmentů: Corse-du-Sud, jehož  správní středisko Ajaccio je zároveň  i hl. městem ostrova  a Haute-Corse, jehož správním střediskem je největší korsický přístav Bastia. V těchto dvou městech žije 40%  celkové populace.

Korsika patří pod Francii. I když Francouze ostrované neprožívají,  jsou na nich závislí. Mají však blíže k Itálii.  Korsičané jsou velmi sví a  hrdí… mají silné národní cítění. Souvisí to s historií boje o nezávislost  a samostatnost. Po celá  staletí  se Korsičané snažili vymanit z nadvlády jiných… většinou marně (svobodu zažilo málo generací). 

Hovoří se tu (oficiálně) francouzsky, ale také  italsky a korsicky.

Nejen na vlajkách jsme se tu často setkali s korsickým národním znakem - černou tváří muže se šátkem omotaným kolem hlavy na bílém podkladu - useknutou hlavou „Saracéna“ (Maura). Podle pověsti ukazovali Korsičané na kůlu napíchlou sťatou  hlavu velitele, aby tak   odradili  další nájezdníky od napadení. Současnou podobu znaku dal v roce 1755 (níže  popisovaný) Pascal Paoli. Přesunul bílý šátek původně umístěný přes oči Maura na jeho čelo.

První osídlení sahá až do doby 7000 let př. n. l. Nachází se zde mnoho megalitických útvarů, starých více než 3500 let (některé mají  podobu soch bojovníků). Naleziště Filitose a Caurii dosahují  světového archeologického věhlasu.

Historie  ostrova je dlouhá a velmi bouřlivá. Korsika byla staletí  (díky své strategické poloze) dobývána  mnoha národy: Řeky, Etrusky i Kartaginci, později pak Římany. Po rozpadu Římské říše nastaly nájezdy Vandalů, Byzantinců, Arabů. V 11. stol. patřil  ostrov Pisse, ve stol. 12. (na dlouhých 500 let) Janovanům. Tito na ostrově   nastolili  tvrdý  vojenský režim. Probíhala  zde však řada  povstání místních. Do dějin národa  se zapsal Sampiero Corso (16. stol.). Bojoval za osvobození ostrova  od jejich nadvlády. Stal se  symbolem odporu proti Janovanům.

Dalším významným mužem („otcem“) této země se stal (v 18. stol.) Pascal Paoli. V čele korsických vlastenců také  bojoval proti Janovanům. Podařilo se mu vytlačit je alespoň z vnitrozemí. Krátký čas byla  Korsika státem.Tento vzdělaný člověk se zasloužil o demokratickou ústavu, budoval školy, v městečku Corte  založil universitu. Janované nakonec  předali (v rámci smlouvy s  Versailles) vládu nad  ostrovem  Francouzům. I když nebyli Francouzi tak krutí jako  Janované, Korsičané byli stále  nespokojení. Ani rodák  Bonaparte  (1769 -1821) nevěnoval své vlasti příliš  pozornosti, z vlastního zájmu dosazoval do správních funkcí  Francouze. V 19. stol. se mnoho nezměnilo, lidé žili v chudobě, Korsika byla dosti opomíjená. Zákon Vendety měl  za následek  mnoho vražd. (O krevní mstě se  zmíním v násl. článku.) V první světové válce zemřelo za Francii velké množství Korsičanů. Ve druhé  světové válce  nastala okupace ostrova  německo-italskými vojsky. V letech 60. se snažila stát Korsika nezávislou. Tuto snahu umocnil i  přísun afrických  Francouzů (vojáků, civilistů, dělníků, zemědělců), kteří sem  po vyhlášení nezávislosti Alžíru (z této francouzské kolonie) přišli.

Francouzská vláda stále nepodporovala korsičtinu, ani  kulturní a  hospodářský vývoj  Korsiky. Místní nacionalisté  své cíle prosazovali dlouhá léta hrubým násilím.

I když  zde  již funguje  vysoká míra samosprávy (s vládou a parlamentem) a francouzská vláda uvolnila finance na rozvoj ostrovní infrastruktury, určité formy vzdoru přetrvávají do současnosti. Po samostatnosti prahnou především extrémisté (FLNC - Národní organizace pro osvobození Korsiky,  usilující o odtržení Korsiky od Francie).

 Jejich zlobu  jsme ve městech pocítili.  Na  směrových tabulích  byly názvy míst  psány  v korsičtině a francouzštině. Francouzské nápisy  byly přestříkány  sprejem. (V horším případě bývají  tyto ukazatele  rozstřílené - bouřlivé projevy jsou znatelné  především v horských oblastech).

Na ostrově  funguje železniční, letecká i námořní doprava. Většina lidí bydlí ve městech. Horské vesničky se vylidňují, mladí mizí za lepším živobytím do Evropy  i do Ameriky.

Od pradávna bylo na ostrově rozšířeno rybaření, zemědělství a  pastevectví (krávy, kozy, ovce a hlavně prasata). Obrovský rozmach  nastal po druhé sv. válce,  kdy se vysušily bažiny a rozšířily další zemědělské plochy. Američané na Korsice pomohli vyhubit komáry, přenašeče malárie. Zemědělství (chov  dobytka, zakládání vinic, pěstování obilí atd.)  také výrazně oživila výše popisovaná imigrační vlna alžírských Francouzů. Pěstují se zde mandarinky (clementine corse), olivy, kiwi, broskve a citrusy. Vyváží se odtud sýry, víno,  mořské plody i  maso.

Nemohu nezmínit velké množství polodivokých přidrzlých prasat. Výroba vynikajících korsických uzenin  a specialit, jež je na vepřovém založena,  se přirovnává  k určitému druhu umění. Zvláštní chuť masu dodávají kaštany a žaludy, které prasátka  křoupou. Všežravci však  nepohrdnou ani obsahy  batohů. Pozor na ně !!!

Kaštany  nejedí pouze čuníci. Korsika je známá především  pěstováním kaštanovníků. Místní mlýny melou z těchto  plodů  unikátní specialitu  - kaštanovou mouku. Tato   je základem celé škály  výrobků (pečiva, zmrzliny… a dalších). Ochutnala jsem kaštanovou  marmeládu a… asi  nejsem  správný  fajnšmekr, vůbec mi nechutnala, na rozdíl od  marmelády z klementinek, či fíků. Z květů kaštanů  (ale i z květů macchie) se vyrábí korsický med. Z kaštanů vznikají i vína, likéry a pálenky. Pivo Pietra  obsahuje  kaštanovou mouku. Kdybych nevěděla o původu  tohoto moku, ani bych to nepoznala, bylo dobré.

Když už píši o nápojích,  je důležité zmínit ochutnávku pastisu (po našem anýzovky) - pálenky, obsahující 40 až 45 % alkoholu. Vzpomněla jsem si na dětství, protože likérek voněl po pendreku. Po přidání vody (tak se, prý, má pastis pít) se ve  skleničce vytvořily  obláčky mléčného kalu. Zůstávám však raději věrná  moravskému vínu:-)

Tradiční jídla (vč. paštiky  z kosa, místní speciality)  ani  dezerty  jsem  neochutnala, protože jsme  bohatě vyžili z luxusní  polní kuchyně  CK Alpina. Paní kuchařka (říkali jsme jí mamča) se  o nás  starala jako o vlastní. Jediné, co nám kupovala korsického,  byly čerstvé bagety a  sýry k snídani.  Po polévce a hlavním chodu  dokázala  jako nášup někdy  vykouzlit  český dezert, který  ocenili především pánové.

Páni řidiči, kterým patří velký dík za bezpečnou cestu, zase  dostatečně zásobovali plechovkovým pivečkem. Na   ulítlých večírcích s našimi  ulítlými  průvodci  samozřejmě nechyběly  české bečky.

Korsika  je malinká, ale  velmi pestrá. Hlavním zdrojem obživy  ostrova je cestovní  ruch. Práce je zde  tedy  sezónní.

Častým cílem turistů  je křišťálově průzračné moře. Nachází se tu široké písčité pláže i  zátoky,  lemující rozeklané břehy a rozervaná skaliska. Kromě čvachtání a opalování se dá proplout plachetnicí, na katamaránu, také potápět, jezdit na vodním skútru,  v motorovém člunu, či surfovat. Kdo však zůstává pouze u moře, o hodně přichází.

Za návštěvu rozhodně stojí zdejší všudypřítomné různobarevné a velmi rozmanité hory. Nejhornatější perla Středomoří bývá nazývána Pohořím v moři  či také  ostrovem krásy. V roce 1972 byl vytvořen Regionální přírodní park Korsika. Měří  3 750 km² (a tvoří téměř 40 % ostrova). Mnoho  vrcholů dosahuje nadmořské výšky přesahující 2 000 m. Ve vysokých polohách se nacházejí ledovce a ledovcová jezera.   Korsikou vede  mnoho turistických tras. Kromě jednodenních výprav lze uskutečnit i několikadenní přechody pohoří, z nich snad nejznámější  je  dálková trasa GR20. Prochází napříč celým ostrovem. Protíná ho ze SZ na JV a vede po nejkrásnějších horských místech a kolem nejvyšších vrcholů.

Přijdou si tu na své pěší turisté, rogalisté i horolezci. Za asistence instruktorů je možné také vyzkoušet sjíždění skalních tobogánů, canyoning - lezení v korytech prudkých říček, seskoky podél vodopádů a další šílená adrenalinová vyžití.

Hor  a  údolí  jsme užili vrchovatě. Každý den nám Korsika ukázala jinou tvář. Bylo úžasné procházet se nedotčenou přírodou,  užívat si ticha a vůní pichlavých keřů  macchií, v jejichž  podrostech se nachází vonné bylinky (máta, tymián, rozmarýn, fenykl, bobkový list).

Trasy nebyly  jednoduché a vyžadovalo to dobrou kondici, kterou jsem  bohužel neoplývala. Paličatě  jsem se  však přidala  k silnější  skupině  a kromě  nejvyšší hory Monte Cinto  (2 706 m. n.m. - ↑ 1 800 m, ↓ 1 800 m)   se zvládl její celotýdenní program.

Setkali jsme se s velmi proměnlivým počasím i terénem. Ostré sluneční  paprsky  střídala nepropustná mlha. Sem tam  spadla kapka. Chodili jsme  v mracích i ve sněhových polích… hlavně však    po kamenech. Osvěžovali jsme se v ledových horských kaskádách, či v průzračných jezerech. Na  vrcholcích   jsme  s pokorou sledovali  nádherné  a  rozličné korsické  scenérie. Realitu a běžné starosti jsme nechávali hluboko pod  sebou. Byli jsme sami… nikde  civilizace ani masová turistika.

Korsika je též  cílem milovníků cykloturistiky. Když jsme se  škrábali  autobusem  do  horských výšin,  míjeli jsme  upachtěné  cyklisty. Vůbec  jsme jim nezáviděli. Stoupání byla opravdu velmi  náročná, i když je  čekala odměna  ve formě sjezdu z horských sedel. O to, co jsme prožili my pěškochodci  na cestách a  shlédli z výšin, cyklisté, bohužel,  přišli. Určitě si však ze  sedel kol  zase našli to své. Letní měsíce zde  musí být nejen pro fanoušky  tohoto  druhu sportu velmi nepříjemné. 

Na Korsiku přijíždějí i fandové golfu. Příznivci automobilů  se zase mohou  zúčastnit  místní soutěže Rally Corse.

Kromě přírody a sportu Korsika nabízí  městečka, bohatá na historii.

 

V noci  jsme přejeli  přes  Rakousko  do Itálie. V Livornu jsme se nalodili na trajekt, který nás  dopravil  do největšího korsického přístavu Bastie, hlavní vstupní brány na ostrov. Podmořským tunelem jsme se  pak  dostavníkem dostali  na krásnou písčitou  pláž.  Zde začalo mé první  utrpení... Během dvou hodin jsem si  (i po natření  krémem  s poměrně vysokou UV ochranou) fest spálila  kůži na zadku  a na stehnech. Následoval přejezd  do městečka Tattone (800 m.n.m.) na ubytování do  kempu   Le Soleil.

 Protože jsem doposud (až na jednu výjimku) na cestách  spávala  pod pevnou střechou, byly některé  noci, trávené ve   stanu,  doslova očistcem. Nepřipravila  jsem se, neznalá   prostředí... nevzala si teplý spacák  ani  rukavice, šálu  a  čepici, tak jak  to udělalo mnoho  ostatních. Spávala jsem tedy oblečená   a zamotaná  téměř ve všem, co kufr nabídl… včetně  ručníku. Chyběl akorát hrášek pod  spacákem. Během  následujících dnů se zdokonalilo  alespoň  v rychlosti   stavění příbytku a  orientace v něm (v binci).

Náš  první  výstup vedl pod Monte Renoso. Start i cíl  byl  ve Vizzavoně.  Prošli jsme okružní túru přes hřeben Punta del Oriente (2 112 m.n.m.). Užili jsme si výhledů na okolní vrcholy. Zpět  jsme to vzali přes   Bocca Palmente.

Sluncem spálená kůže bolela jako čert. Po prvním dni, stráveném vysoko  v horách,  se  k tomuto utrpení přidaly opuchlé oči. Na  túře jsem totiž podruhé podcenila slunce - nenasadila si brýle. 

 

Cílem dalšího  výletu   byl vrchol   Mte d'Oro (2389 m).  „Kopeček“ jsme  viděli z kempu. Odtud byl i start. Nebylo mi příliš  do smíchu.  Nejdříve  jsme vystoupali po lesní pěšině, pokračovali  travnatou plání a pak  kamenitým žlabem (občas proběhla klouzačka  po sněhu). Následoval  prudký výstup na vrchol. Dolů jsme sestupovali nekonečným  únavným kamenitým terénem. Napojili jsme se na čas  na GR 20  a sešli k  Anglickým kaskádám. V přírodních bazéncích a tůních, které říčka Agnone vymlela v zrnité žule, jsme si v ledové vodě  osvěžili  ucapkané nožky. Odtud jsme se dostali  ke staré anglické pevnosti  a pak se  honem skutáleli ve Vizzavoně k autobusu na  chlazené české pivečko v plechovce. (celkem 9 hod, ↑ 1 500 m, ↓ 1 400 m)

Následujícího dne  jsme  sbalili své přístřešky. Čekal nás  odpočinkový den. Dostavníkem  jsme projeli sedlo  Vizzavona, pokračovali serpentinami dolů z hor.  Zastavili jsme na chvíli na krásné pláži. Pohled na  obrovské  mořské vlny  byl úchvatný.  

Cílem cesty  byla Spelunca, jeden z nejmohutnějších žulových kaňonů v Evropě. Tato přírodní atrakce se nachází mezi  obcemi Évisa a Ota.

Strmým klikatým chodníkem jsme se  dostali na dno  soutěsky, obklopené rudými skalami ( 4 hod, ↓ 700 m). Dále bylo možné uskutečnit buď  vodní túru  kaskádami nebo kráčet  po lesní pěšince, která vedla nad  potokem.  Přešla jsem  Pont de Zaglia  a vydala se po souši. V cíli  jsme se vylepili na obrovských balvanech, posázených ve vodě, koupali se  a  relaxovali.

Autobus  nás  pak posunul do nedalekého městečka Porto, kde  jsme si užili parádní tři teplé noci  u moře v kempu Les Oliviers  s bazénem a botanickou zahradou.

V botanické jsme  v rytmu  afrického  bubnu  djembe zakončili další krásný korsický den. S našimi průvodci bylo vše velmi netradiční.

Čekala nás  oblast   Calanche, jeden z nejkrásnějších divů na Korsice a mnoho dalších úžasných výletů do pohádky.

 

 Poděkování Olči, Monči a Vendě  za skvělou společnost.

CK Alpina

KORSIKA - FOTOALBUM

VIDEO

Články  související:

KORSIKA – Calanche - Capu d’Ortu, Piana – Vendeta, Capo Rosso

KORSIKA - Monte Cinto, Lac de Nino, Lozzi, Corte, Bastia

 

Použité odkazy:

Linda  Beniačová  - Běžecký klub Brno

https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BE%C3%ADrsk%C3%A1_v%C3%A1lka

http://www.e-polis.cz/clanek/priciny-korsickeho-separatismu.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fronte_di_Liberazione_Naziunale_di_a_Corsica