Boguszów-Gorce - Pasmo Lesistej - Sokolówsko - Meziměstí
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Boguszów Gorce Wschod (foto 1 a 2) | Asfalt | 0,0 km | ||
Vrátíme se kousek zpět. | ||||
Boguszów Gorce | Asfalt | 0,6 km | ||
Nejprve po silnici s výhledem na náš první cíl - Dzikowiec (foto 3). | ||||
Glinik (foto 4) | Šotolina | 2,1 km | ||
Pohodlná lesní cesta (foto 5 a 6). | ||||
Pod Dzikowciem | 3,4 km | |||
Prudce krátkými serpentinami nahoru (foto 8). | ||||
Dzikowiec, hřeben | 4,2 km | |||
Zajdeme se podívat na výhled na Lyse Drzewo (foto 8 - 14) a zase zpět. Dál pak pokračují modrá a zelená značka společně na vrchol hřebene (foto 15). | ||||
Odbočka k rozhledně | 5,5 km | |||
Obě značky odbočují prudce vpravo, my jdeme rovně bez značení. | ||||
Rozhledna Dzikowiec (foto 16 - 22) | 5,8 km | |||
Vrátíme se zpět a pokračujeme po modré značce prudce dolů a pak zase prudce nahoru. | ||||
Sokólka (foto 23 - 27) | 6,6 km | |||
Dolů do sedla. | ||||
Sedlo Polanka (foto 28) | 7,0 km | |||
Pro změnu zase nahoru (foto 29 - 31). | ||||
Stachoň (foto 32 - 34) | 8,3 km | |||
Celkem pohodlná cesta. | ||||
Lesista Wielka (foto 35 - 38) | Šotolina | 10,1 km | ||
Začínáme klesat, zpočátku skoro nenápadně (foto 39 - 41). | ||||
Pod Lesistou | 11,4 km | |||
Prudký sestup do Lugowiny (foto 42 a 43). | ||||
Lugowina (foto 44) | Asfalt | 12,0 km | ||
Po asfaltu pohodlně dál (foto 45). | ||||
Sokolówsko (foto 46 - 47) | Asfalt | 15,3 km | ||
Z centra po černých značkách nad městečko (foto 48 - 49). | ||||
Cerkiew św. Michala Archaniola | Asfalt | 15,8 km | ||
Odskočíme se podívat ke kostelíku a krásného parku u něho (foto 50 - 52). Potom pokračujeme po černé dále. | ||||
Parkowa ulica | 16,5 km | |||
Lesem a prudce do kopce po černých značkách. | ||||
Pod Homolí (Pod Obírkou) | 17,7 km | |||
Od hranic (foto 53 a 54) sešup dolů do Vižňova (foto 55 - 60). | ||||
Vižňov | Asfalt | 20,7 km | ||
Poslední úsek po silnici (foto 61 - 64). | ||||
Meziměstí | Asfalt | 23,1 km | ||
Konec trasy |
Pasmo Lesistej je coby pohoří součástí polských Gór Kamiennych, sousedících mimo jiné i s našimi Javořími horami, tedy Broumovskem. Celý tento horský komplex mě vždycky lákal k prochození, když jsem se na jeho kopce díval z Ruprechtického Špičáku. Podařilo se. Soukromý dopravce GW Train začal o víkendech provozovat vlaky z Trutnova nejen do Královce, jako v minulosti, ale protáhl je až do polské Sedzislawi, kde na ně skvěle navazují vlaky na trati Jelenia Góra - Walbrzych - Wroclaw. Není tedy divu, že jsem tyto spoje loni o prázdninách párkrát využil. Jezdí tu moderní soupravy, ovšem pozor. Nevím, jestli jsem měl smůlu nebo je to standart, ale není radno se řídit informacemi ve vlaku. Sice je vidíte na tabulích a dokonce i anglicky slyšíte z reproduktorů, jenže ani v jednom ze tří případů mé jízdy nekorespondovaly se skutečností. Poprvé se zpožďovaly o tři stanice, podruhé se o dvě předcházely a potřetí hlásily úplně jinou trať. Evidentně to nikomu nevadilo. Nutno přiznat, že ve všech třech případech mě na problém coby cizince průvodčí upozornil, jednou dokonce česky. A ještě jedna věc. Jízdenky si můžete koupit za české peníze už ve vlaku českém, a to až do Wroclawi. Vyjde to levněji, než platit za "naše" do Sedzislawi a pak dál v zlotých ve vlaku polském.
Pro popisovanou trasu je třeba vystoupit na stanici Boguszów-Gorce Wschód. Mimochodem, dá se sem dojet i dalším přeshraničním vlakem z Meziměstí a Adršpachu, ale o dost později a škoda každé minuty. Od kolejí se dáme kousek zpět, abychom narazili na polskou modrou značku. S ní podejdeme trať, lehce "lízneme" okraj města a blížíme se k lesu. Před sebou máme hřeben Dzikowiec (podívejte se na článek zde)a při pohledu na něj už bolí nohy předem. Celkem oprávněně. Po pohodlném přiblížení se k jeho úpatí nás totiž čeká opravdu výživný výstup. V polských horách je běžné, že se na kopce jde rovnou za nosem nejprudší spádnicí. Tady je ale tak prudká, že to asi nešlo, a tak je pěšina nahoru vyšlapaná formou několikametrových cik-caků. Ostatně, mrkněte na mapu, bude vám to jasné. Nahoře už je ale dobře, tam už je cesta pohodlná. Doporučuji popojít kousek vpravo po zelené na Lyse Drzewo, je odtud nádherný výhled. Pak se vrátit a pokračovat přes vrchol celého hřbetu až k prudké zatáčce modré a zelené značky. Tady ze značek sejít rovně v původním směru chůze. Po 300 metrech dojdeme k rozhledně, která za návštěvu rozhodně stojí. Proč k ní žádná značka nevede, jest mi záhadou. K rozhledně vede zdola lanovka, vyvážející i kola (v zimě lyžaře), sjezd dolů na kole po sjezdovce může být kvalitní zážitek.
Od rozhledny se opět vrátíme ke značkám. I nadále nás povede modré značení a naše chůze bude tím známým "polským" stylem. Sešup dolů, výstup na Sokólku s výhledem. Sešup dolů, výstup na hřbet Wysoka - Stachoň. Jak už jsem psal, rovnou za nosem nejprudší spádnicí. Příštím cílem je Lesista Wielka, na ni je naštěstí cesta docela pohodlná. Lesista Wielka trochu zklame. Je to plochý kopec bez výhledů, kromě rozcestí a přístřešku tu jsou jen na okrajích tzv. ventaroly neboli szczeliny wiatrowe. V létě je to jen trochu víc kamení na sobě v díře, zajímavější jsou v zimě, kdy se z nich jakoby "kouří".
Z Lesisty začneme klesat po červené značce směr Sokolówsko. Zpočátku pohodlně, pak nás ale najednou červená šipka pošle z lesní cesty vlevo prudce dolů a protože pod nohama máme materiál silně drolivý, tak pokud se dolů dostaneme živí a zdraví, budeme alespoň zpocení, jako kdybychom to lezli opačně. Fakt parádní úsek. Potom už to ale jde. Projdeme Lugowinu a pěkně po silnici se dostaneme do Sokolówska. Tady se možná zdržíte, je to pěkné, malé městečko a má co nabídnout.
Ze Sokolówska vyrazíme po značkách pro nás netypické barvy - černé. Povedou nás kolem krásného kostelíku św. Michala Archaniola do lesů a do kopce, který končí až na našich hranicích v sedle Pod Homolí (nebo taky Pod Obírkou). Tady polská značka končí a začíná naše žlutá. Pro změnu zase docela prudce dolů z kopce. Končí ve Vižňově rozcestím s modrou, která nás dovede k vlaku do Meziměstí.
Celá trasa měří asi 22,5 km. V kontextu svého předdůchodového věku ji hodnotím jako hodně náročnou. Rozhodně to chce kvalitní boty, určitě pomůžou trekové hole a i tak si nožky přijdou na své. Ale taky vás čeká nespočet nádherných výhledů a až na výjimky absolutní klid od lidí. Je to opravdu kraj jen pro těch pár vyvolených, kteří jeho krásy dovedou vychutnat a ocenit.