Brandýs nad Orlicí - Potštejn

Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost

Brandýs nad Orlicí, nádraží	Asfalt	0,0 km
Vyrážíme od nádraží rovně k Sokolovně (foto 1), od ní vpravo na náměstí
Brandýs nad Orlicí, náměstí		0,3 km
Zelená značka nás vyvede z města do lesa do Jiskrova údolí Dolenského potoka (foto 2). Proti proudu potoka stoupáme do nepříliš prudkého kopce.
Nad Rozsochou (foto 3)	Asfalt	4,3 km
Kousek po silnici, ale po pár metrech sejdeme na polní cestu směrem k Velké Skrovnici (foto 4).
Velká Skrovnice (foto 5)	Asfalt	5,2 km
Pokračujeme ještě chvíli po asfaltu s rozhledem po okolí (foto 6).
Malá Skrovnice		6,8 km
Odbočíme ze silnice směrem k lesu. Z kopce jsou pěkné výhledy (foto 7 - 9). Lesem pak sestoupíme do Hájku.
Hájek, rozcestí		7,7 km
Na rozcestí u rybníka (foto 10) začíná žlutá značka, té si všímat nebudeme. Projdeme okolo bývalého zámečku (foto 11) a lesem vystoupáme na hlavní polní cestu vedoucí do Polomi.
Polom	Asfalt	9,8 km
Na rozcestí opustíme zelenou značku do Modlivého dolu a Potštejna, volíme značku žlutou. Společně s modrou vede kolem kapličky (foto 12) k zastávce autobusu, kde se obě značky rozcházejí. Žlutá vede po silnici s občasnými výhledy do Prorub (foto 13).
Proruby (foto 14)	Asfalt	11,5 km
Místní komunikací vystoupáme na vrchol kopce Kapraď.
Kapraď		12,2 km
Plochý kopec s vysílačem, po kterém je dobré si trošku pochodit. Z různých míst je odtud za dobrého počasí nádherný výhled jak dolů "do kraje" (foto 15), tak na Potštejn a Orlické hory (foto 16). Následuje trochu strmější sestup lesem.
Potštejn, okraj	Asfalt	13,5 km
Jsme na okraji Potštejna (foto 17). Čeká nás odtud hezký pohled na hrad (foto 18) i na město (foto 19). Sestoupíme k Divoké Orlici a do centra.
Potštejn, zámek	Asfalt	14,5 km
Od zámku a hotelu Slavie už je to jen kousek k nádraží (foto 20).
Potštejn, nádraží	Asfalt	15,0 km
Konec trasy

1-Brandýs nad Orlicí, pohled od nádraží k Sokolovně

2-Dolenský potok

3-Nad Rozsochou

4-Nad Velkou Skrovnicí

5-Velká Skrovnice

6-Mezi Skrovnicemi

7-Malá Skrovnice

8-Nad Malou Skrovnicí, pohled směrem k Homoli

9-Nad Malou Skrovnicí, směrem k Velké Skrovnici

15-Kapraď, pohled na jihozápad "do kraje"

16-Kapraď, pohled na Potštejn a Orlické hory

17-Potštejn, okraj města

18-Hrad Potštejn

19-Potštejn

20-Potštejn, nádraží. Tento vlak pojede do Žamberka a Letohradu.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Velice příjemná, dalo by se napsat odpočinková trasa, na které se lehce zapotíte jen na jejím začátku při stoupání proti proudu potoka (přes zimu navíc cestu dost zdevastovali lesáci, snad ji dají zase trochu do pořádku). Pak už pohodička, klídek a spousta výhledů do mírumilovně zvlněné KRAJINY. Půjdete-li od nádraží k nádraží, budete mít v nohách necelých 15 km, tak akorát na půldenní výlet.

Vyjdeme tedy z Brandýsa od nádraží na náměstí a tady na rozcestníku zvolíme zelenou značku směr Polom a Potštejn. Stoupáme lesem Jiskrovo údolím podél Dolenského potoka na lokalitu Nad Rozsochou. Projdeme Velkou a Malou Skrovnicí do Hájku. Další vesničkou na trase je již zmíněný Polom. Z něho se dá do Potštejna jít i nadále po zelené značce přes Modlivý důl (viz https://www.turistika.cz/trasy/nove-znacena-trasa-potstejn-homole-polom a https://www.turistika.cz/mista/modlivy-dul-potstejn) a Vochtánku. My jsme ale tentokrát pokračovali po žluté značce přes Proruby a Kapraď s nádherným výhledem. Z tohoto kopce už je jen padák dolů do Potštejna do nějaké občerstvovny a na nádraží.

Kdo se chce jen dozvědět něco o trase, může se čtením skončit. Dál už se o ní nic nedovíte. Ale na jedno místo této trasy mám dost speciální vzpomínky a nedá mi to, abych je nesvěřil. Psal se rok 1973, mně bylo 15 a půl a už dva měsíce jsem si užíval přízně "nejkrásnější holky na světě", která shodou okolností chodila do téže školy do vedlejší třídy a která pro mě byla bohyní už nejmíň dva roky. První opravdovská láska. Jenže tu byl velký problém, u nezkušeného puberťáka způsobující téměř beznadějnou depresi. Bylo těsně před prázdninami. Já měl na celý červenec vyjednanou svoji první brigádu, Janička měla být s bráchou u babičky v Prorubech. Hrůza. Určitě tam má partu a budou se kolem ní motat všichni kluci z vesnice! V srpnu jsem měl být s rodiči pryč pro změnu já. Dva měsíce ji skoro neuvidím! Hrozná představa!!! K dovršení všeho po prázdninách nastupovala Jana na gympl v Hradci, já na hnojárnu do Hořic. Že já vůl nešel na ten gympl taky!

Janička ale těsně před odjezdem překvapila. Prý - tak tam za mnou do Prorub v sobotu přijeď. A tak jsem hned první prázdninovou sobotu vyrážel před půl pátou ráno na nádraží na vlak, v Týništi trnul, abych přesedl do správného vlaku dál a po sedmé se vydal s mapou v ruce (turistou tělem i duší jsem byl už tehdy) do toho strašného krpálu na Kapraď a do Prorub. Nervozita se stupňovala, poznám tu správnou chalupu? Nebude Janinka ještě spát? A co říct babičce nebo dědovi, až je potkám? Jojo, dnešní mládež tyhle věci neřeší, ale pro nás dříve narozené tohle nebyla žádná legrace. Nu což. Najednou jsem stál u chalupy, která se zdála být ta pravá a před ní zrovna nějaká starší paní pobíhala s konví. Tak jsem pozdravil s tím, že jsem přijel za Janou, jestli jsem správně. Paní spráskla ruce - "šmankote, jak jsi se sem dostal, dyť sem takhle ráno nic nejede!" A za chvíli už jsem seděl v kuchyni, před sebou hrnek kakaa a talíř buchet. Babička naproti, jedna otázka stíhala druhou, já se potil i tam, kde to nejde a na vedlejší židli Jana ještě v pyžamu pobaveně pozorovala, jak mi ten křížový výslech svědčí. Ale asi jsem uspěl, měli jsme pro sebe celý den. Procházeli jsme se okolím Prorub, které mi připadalo skoro stejně hezké jako moje Janička a navečer, když se přihnala bouřka, nás dokonce děda odvezl do Potštejna oba Trabantem a zůstal v autě, abychom se mohli "důstojně" rozloučit. Nakonec jsem v Prorubech a okolí strávil nejen následující sobotu, ale pak i celý víkend! Jen na noc jsem se musel místo Jany spokojit s jejím bráchou, ale přes den jsme se užili až až.

Jak už to tak bývalo, první láska byla nádherná, hodně dala, ale časem vyšuměla. Na místo "nejkrásnější holky na světě" Janičky přišla jiná "nejkrásnější holka na světě" Martička, potom Sonička, ... , a teď jsem se konečně do těchto míst po více než 40 letech zase vrátil pro změnu s "nejkrásnější ženskou na světě" Věrkou. Změnilo se to tam k nepoznání, i z té chalupy se stal regulérní barák a náš "líbací" strom už nestojí, ale krásně je tam pořád. Ostatně, když máte S KÝM někde být, tak je krásně všude.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.001, 16.284)

Poslední aktualizace: 10.4.2014

Vyhledání vlakového spojení na výlet