Červený Kostelec - Turov - Police nad Metují

Turov býval mým oblíbeným kopcem v mých dětských letech, kdy jsem jezdil s rodiči na prázdniny na chalupu v Horním Dřevíči. To tam fungovala Jiráskova chata, kde jsem dostával „vrcholovou prémii“ za zdolání těch asi 2,5 km do kopce. Pak jsem tam byl až asi po 30 letech a bylo to jedno velké zklamání. Chata vybydlená, na kopci nic, ani výhledy už z něho nebyly. V posledních letech se tu ale začaly dít věci k lepšímu, a tak jsem si řekl, že by nebylo marné se na Turov zase jednou podívat. Zvolil jsem trasu, po jejímž jednom úseku jsme jako po jedné z mála značených cest v tomto kraji ještě nešli (modrá značka Rtyně v Podkrkonoší – hřeben Jestřebích hor) a jako cílové místo jsme si stanovili Polici nad Metují a místní cukrárnu. Mimo jiné i proto, že s námi výjimečně šla i naše nejmladší dcerka, příležitostná „kačerka“, které odpadla původně plánovaná akce a na naší trase objevila pár dosud neposbíraných kešek.

Startovním bodem budiž nádraží v Červeném Kostelci. Tady procházejí dvě značené trasy, červená a modrá. Zvolíme modrou. Bude to ale jen na kilometr, po něm totiž končí na rozcestí se zelenou značkou. Dáme se po ní vpravo, jakoby zpět do centra Červeného Kostelce. Ani po té zelené nepůjdeme víc jak kilometr. U kapličky v Lipkách je další rozcestí s modrou značkou a teprve ta nás povede déle. Přes Brodky (to jsou asi dvě chalupy) se dostaneme na okraj Rtyně v Podkrkonoší. Z ní začíná první stoupání a to hned na nejvyšší bod celé trasy – hřeben Jestřebích hor s rozcestím Pod Větrným dolem.  Modrá stoupá přes kopec Na Perném a končí na rozcestí U Švédského vrchu. Vystřídá ji opět značka zelená. Ta stoupá nejdříve na Švédský vrch a z něho už sejdeme pěkně z kopečka do Chlívců, abychom po jejich okraji mohli zase vystoupat k bunkrům ukrytým v lese. Od nich pro změnu zase dolů, ona celá ta trasa je nahoru – dolů.  Tím se dostaneme na křižovatku silnic Stárkov – Červený Kostelec a odbočku na Rokytník a Hronov a z této odbočky po chvilce začneme funět na ten kýžený Turov. V červencovém vedru se sluncem v zádech musí být to stoupání opravdu fajn…

Tím jsme stanuli na plochém vrcholu Turova. Co tam je k vidění, uvidíte na fotkách. Nás nejvíce nadchl přístřešek na východní straně kopce, odkud je nádherný výhled na Javoří Hory, Broumovské stěny a polské stolové Hory Hejšovinu a Bor. Z Turova pokračujeme po modré značce a světe div se, z kopce. Nejprve naši modrou doprovází i značka zelená do Velkého Dřevíče, od rozcestí Pustiny pak značka žlutá. Značky se rozdělují na rozcestí Nad Bílou cestou a pro nás bude až do konce cesty důležité žluté značení. Seběhneme z kopce do Horního Dřevíče, ten kus projdeme k potoku Dřevíč a za ním nás čeká další krpál lesem nahoru. Nad lesem se k nám přidá zleva zelená značka, ale hlavně je odsud nádherný pohled na Ostaš a na Bor s Hejšovinou. Začneme opět klesat a na kraji lesa nás určitě zláká k posezení Kyrillova vyhlídka. Jak název naznačuje, vznikla po orkánu Kyrill, který tu 19. ledna 2007 zlikvidoval les na stráni nad Maršovem a tím se tu odkryl výhled.

Následuje sešup do Maršova nad Metují a z něho zase výstup nahoru, už poslední. Po silnici dojdeme k vlakové zastávce Žďár nad Metují. Pokud nemáte nějaké zvláštní důvody jít až do Police nad Metují, klidně tu na vlak počkejte. Úsek ze Žďáru do Police po silnici není žádný trhák. Nic nového už z krajiny neuvidíte, jen jednu fabriku. Ušetříte 2,5 km. Na druhou stranu, v Polici je toho k vidění hodně.

Půjdete-li trasu celou, ujdete zhruba 22 km. Určitě bych trasu nenazval nenáročnou, stálé střídání výstupů a sestupů docela zabrat dá. Všechny cesty jsou ale bezproblémově schůdné, vhodné i pro kolaře, pokud to tedy ušlape. A hlavně, výhledy do krajiny jsou tu opravdu úchvatné.