(České Budějovice) Boršov – Třísov – Zlatá Koruna

Naše „národní“ řeka, tedy Vltava je ve svém toku na území ČR nejen nejvodnatější, ale i nejdelší řekou, protože oběma parametry je u nás na prvním místě. Co se týče délky, na území ČR má Labe déli necelých 371 km, Vltava 431 km, průtok vody před soutokem (Brandýs n. Labem) kolem 99 m3/s, Vltava 151 m3/s. Podle současné praxe by se tedy mělo říkat, že Labe se vlévá do Vltavy, a Vltava se dál jmenuje Labe…

I díky těmto skutečnostem patří Vltava k vyhledávaným turistickým atrakcím. Poblíž jejích břehů tak vznikla řada sídel, hradů, zámků i technických děl a dodejme, že velkou část jejího toku provází řeku i velmi pěkné okolí.

Jednou z vyhledávaných tras tak najdeme i poblíž jihočeské metropole. Sice bychom mohli podél Vltavy vyrazit již přímo z města, kde by chtěl žít každý, ale díky městské dopravě si to přeci jen zkrátíme cestou busem do Boršova.

Pokud sebou máte parťáka, který ač místní vystoupí o zastávku dřív, můžete překonat Vltavu z pravého břehu přes most na Šumavské ulici a díky tomu si o nějakou stovku metrů prodloužit nástup trasy od kostela Sv. Jakuba. Pok už totiž linka hromadné dopravy míří dál od našeho kurzu. Ten bude ve většině trasy sledovat červenou TZ. Ta nás vede ulicí s příznačným názvem Vltavská kolem parku a vzpomínky na písmo Hlaholice. Pomalu mizí místní zástavba ale u řeky nás jistě zaujme celkem rozsáhlý objekt Poslední šance, což je nejen hospoda ale i ubytovna a kemp, kde velmi často končí svou plavbu vodáci, splouvající Vltavu někde od Vyššího Brodu.

Nenápadný pomník rovněž poukazuje na fakt, že trasa nese pojmenování po ing. E. Fritschovi, který inicioval výstavbu stezky, která nás čeká. Po náležitém posilnění a občerstvení vyrážíme proti proudu. Prozatím jde o pohodlnou lesní cestu nedaleko říčních břehů bez výraznějších výškových rozdílů. Asi po kilometru se cesta mění spíše ve stezku lemovanou bytelným zábradlím, protože je trasa vedena v úpatí skalních stěna výchozů, takže zde budovatelé stezky používali i hrubou sílu. Po otočení řeky a trasy k jihu (řeka se vlastně točí na východ) opět následuje průchod lesním porostem, mírně džunglového charakteru. Když se z lesa vynoříme, objevíme nejen chatovou zástavbu, ale i příjemné posezení v hospůdce U Rybů. Jde sice hlavně o vodáckou občerstvovnu, ale i suchozemci zde najdou útočiště. Pokračujeme stále lesem, kde registrujeme pokračování chatové zástavby. V dalším ohbí řeky se trasa začíná zvedat, kde musíme vystoupat nad výrazné ohbí řeky, proti hradu Maškovci na protějším břehu. Výrazné otočení prodělá i stezka , takřka o 180°. Nějakou dobu jsme tak vedeni nad prudkým svahem s občasnými průhledy na protější kopce i dolů na řeku.

Až po příchodu na asfaltku k osadě U Rybáka opět klesáme k řece. Trasa tentokrát míří k západu a leckdy je od řeky o něco dál, ale ne příliš vysoko. Od toku nás dělí široká louka.

Za samotou U Cáby se ale údolí opět zužuje a trasa se opět přimyká k okolním svahům. Pozvolným obloukem se otáčíme více k jihu a jak se blíží mohutná skála, tušíme, že se blíží konec Fritschovy stezky, kterým je zřícenina hradu Dívčí kámen. Protože je ale hrad na kopci, můžeme na chvíli zasednout i bufetu u vodáckého tábořiště. K hradu stoupá poměrně ostře naše červená značka proti spádu Křemžského potoka, který je rozdělen několika kamennými přehrážkami. Potok je natolik prudký (občas i vodnatý), že část vody je vedena tunelem přes skálu do elektrárny, která je k vidění na opačné straně skály u Vltavy. O Dívčím hradu stačí snad jen krátká zmínka. Původ má v polovině 14. století, Měl hlavně funkci obrannou a strážní. U vstupu je pokladna s občerstvením a zřícenina je to moc pěkná.

Za Dívčím kamenem už stezka nemá pojmenování po E. Fritschovi, ale stále jde o důležitou trasu (E10, Svatojakubská). Pokračujeme od hradu prudším výstupem, trasa obtáčí návrší, kde si kdysi vybudovali své sídlo Keltové, pojmenované podle blízkého Třísova. Než dojdeme přímo k vesnici, přivítá nás mohutná lípa. Za kolejemi nás pak obšťastní přítomnost občerstvení U Vlčáka. Byli-li bychom značně unavení, můžeme použít k návratu vlek Arrivy. Při dostatku sil ovšem můžeme sledovat červenou značku dále k jihu. Pro tentokrát je trasa více vzdálená od řeky a sleduje polní cestu, leckdy asfaltovou. Mírně zvlněnou krajinou mezi loukami a poli pokračujeme do Plešovic, kde se trasa odkloní od jihu spíše k východu. Na kraji obce se určitě zastavíme u modelu jihočeské vísky v miniaturním provedení. Některé chaloupky najdeme ve větším provedení v samotných Plešovicích, jiné inspirovaly „stavebníka“ poblíže v okolí.

Cesta míří opět k řece, tedy z kopce dolů. Zpevněný povrch končí u samoty Ve Strouze. U ohbí řeky nás uvítá krásná výklenková kaple, po sléze následuje stoupání k zástavbě Zlaté Koruny, tedy vsi, která obklopuje krásný klášter, kde můžeme (zbývá-li čas) navštívit některý z prohlídkových okruhů.

Zlatou Korunou projíždí několik linek busu (povětšinou Křemže, Krumlov), případně můžeme pokračovat až k nedalekému Rájovu, kde jezdí linky i zpět do Českých Budějovic.