ČHS – Filipovice
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Červenohorské sedlo | Asfalt | 0,0 km | ||
Hlavní rozcestník turistických značených tras u chaty Červenohorské sedlo | ||||
ČHS sever odchod | Šotolina | 0,2 km | ||
Centrální orientace u severních svahů na Červenohorském sedle | ||||
Pekárka | Šotolina | 1,9 km | ||
Rozcestí lesních cest pojmenované po lovecké chatě | ||||
Pod Velkým Klínem | Asfalt | 3,4 km | ||
Rozcestí s příchodem bílé cyklotrasy a souběhem modré cyklotrasy | ||||
Pod skalami Jeřábu | Asfalt | 4,4 km | ||
Odbočka z lesní asfaltky | ||||
Mariin pramen | Šotolina | 5,4 km | ||
Poutní místo se soškou Panny Marie | ||||
Drátovna | Asfalt | 6,4 km | ||
Samota s chatou Polarka | ||||
Filipovice – Stará pošta | Asfalt | 7,5 km | ||
Konec žlutého značení |
Sestupová (či výstupová) trasa z (na) Červenohorského sedla směrem severním je kupodivu značeno stejnou barvou jako ta jižní výstupová z Koutů, tedy žlutou. No není to zas tak k divení, jde vlastně o průběžnou značenou trasu s celým názvem Kouty nad Desnou – Červenohorské sedlo – Filipovice, ale celkem z logiky věci málokdo se vydá po celém průběhu, žlutá značka slouží spíš jako spojnice např. Při ukončení nějaké hřebenové trasy (do Keprníku nebo od Pradědu).
Jižní část tedy do Koutů se někdy říká stará cesta a značí to, že se jedná o původní výstupovou cestu, kterou se na sedlo jezdilo před vybudováním dnešní hlavní silnice. Protože jde o vcelku nezajímavou (povětšinou jde rychle z kopce dolů) spojnici, není z hlediska popisu příliš vydatná. Nakonec kolem trasy není ani příliš významných míst k zaznamenání, ovšem to neznamená, že se tudy nechodí, právě naopak, protože je to do Koutů vcelku kousek, chodí (a jezdí) se po ní často.
Severní větev je přeci jen o něco delší a dá se říci i zajímavější.
Díky tomu, že vlastně v počátku trasa prochází sjezdovkovým areálem pod Velkým Klínovcem, jsou z horských luk místy i pěkné výhledy zejména na chaty na samotném sedle. Sympatické je, že v prvních kilometrech příliš cesta neklesá, ba nepatrně stoupá. Nakonec v prvních kilometech je trasa souběžná s modrou cykloznačkou 6154. Výchozím místem je centrální rozcestník u staré chaty na Červenohorském sedle, směřuje k sjezdovkám na severních svazích, postupně obtáčí k severozápadu Velký Klínovec, za rozcestím Pekárka opět zamíří přímo k severu, kde nastoupá asi nejvyšší bod svého průběhu. Okolí cesty je prozatím pěkně vykácené, tak si turista užije i výhledu zejména na protější svahy Červené hory, Točníku, později i na Šumárník či Šerák. Pěkné vyhlídky jsou pak i do údolních partií Bělé, zakončené vrcholky Sokolského hřbetu Rychlebských hor (Studniční vrch, lázně Jeseník).
Cesta se i kolem Velkého Klínu ponechává mírný sklon, až u rozcestí Pod skalami Jeřábu (na Jeřábu skutečně skály jsou) se turista musí připravit na prudší sestup v několika serpentinkách (opustíme i zmíněnou modrou CZ). Ty ho dovedou na lesní cestu „o patro“ níž, jde o bílou cyklotrasu 6212, která je vlastně určitou variantou žluté značky uzpůsobená pro cyklisty (mohli jsme její značení vidět u rozcestí Pod Velkým Klínem).
Obě značky směřují k lesnímu poutnímu místu u Mariina pramene. Poutě směřují k sošce v kamenném výklenku. Nad pramenem najdeme kamennou desku s letopočtem 1879. Poutní místo bývalo vybaveno původně kamennou zídkou s obrázkem. Na okolních stromech visely obrazy s křížovou cestou. Místo je udržované a je pěkným cílem i pro krátké vycházky od samotné Bělé (přesněji z Domašova, nebo od Filipovic). Od pramene už to nemáme daleko k Drátovně, což je samota nedaleko hlavní silnice č. 44, turistům je zde (podle provozu) k dispozici chata Polarka (ta nám občas mění názvy), bývala to u Severka či Polárka (dlouhé á).
Technicky vzato žlutá značka končí ve Filipovicích u bývalé zotavovny Úsvit, ještě dříve a dnes opět Na Staré poště. Název objektu jasně prozrazuje, že zde kdysi bývala přepřahací stanice poštovních vozů.