Do Kutné Hory údolím Vrchlice
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Týniště, vlak | Asfalt | 0,0 km | ||
Přes koleje (foto 1 a 2) a po cestě do vesnice bez značek. Na konci vesnice vlevo kolem zastávky autobusu, na další křižovatce vpravo. | ||||
Maxovna | Asfalt | 1,4 km | ||
Připojuje se k nám modrá značka. | ||||
Rybník Prosík (foto 3 - 6) | Asfalt | 1,9 km | ||
Jdeme kolem mlýna Dubina (foto 7 - 8) a kolem Rákosova do Malešova. | ||||
Malešov, rozcestí | Asfalt | 3,6 km | ||
Bez značení se dojdeme podívat na náměstí a na tvrz (foto 9 - 15). | ||||
Malešov, tvrz | Asfalt | 4,1 km | ||
Od tvrzi se vrátíme ke kostelu a pokračujeme rovně za nosem, až narazíme na červené a modré značky. | ||||
Malešov | Šotolina | 4,6 km | ||
Vyjdeme z městysu (foto 16) mezi pole. | ||||
Písečný vrch | 5,3 km | |||
Místo krásného výhledu (foto 17). Sejdeme loukou dolů (foto 18) k řece Vrchlici (foto 19 - 20). | ||||
Vrchlice pod přehradou | Šotolina | 6,4 km | ||
Cesta podél Vrchlice (foto 21 - 24). | ||||
Velký rybník (foto 25 - 28) | 7,1 km | |||
Modrá značka odbočuje pryč, jdeme přímo po břehu rybníka v blízkosti chat. | ||||
Vrchlické vodopády (foto 29 a 30) | Šotolina | 7,5 km | ||
A dál údolím řeky kolem bývalých mlýnů a štol (foto 31 - 41). | ||||
Mlýn Denemark (foto 39) | Šotolina | 8,6 km | ||
Jeden ze zachovalých mlýnů. Za zatáčkou je pak odbočka na skalní vyhlídku na něj. | ||||
Vrbův mlýn (foto 41) | Asfalt | 9,2 km | ||
Teď už půjdeme prakticky pořád po asfaltu. | ||||
V Hutích (foto 42 a 43) | Asfalt | 9,6 km | ||
Křížení se žlutou značkou. | ||||
Kutná Hora, Táborská | Asfalt | 10,1 km | ||
Přejdeme most (foto 44) a jdeme podél řeky k centru (foto 45 - 51). | ||||
Pobřežní | Asfalt | 11,5 km | ||
Zde by se mělo odbočit podél řeky a projít do sadů pod Vlašským dvorem. Zkuste to, je hezký. Když bude zavřeno, jděte po naučné stezce, případně zkratkou podle gpx. | ||||
Kutná Hora, infocentrum | Asfalt | 12,2 km | ||
Tady bychom mohli skončit, dál ž každý dle libosti. |
Nějak se nám zastesklo po Kutné Hoře. Léta jsme tam už nebyli a nostalgické vzpomínky říkaly, že je to škoda. Jenže jezdit tam v turistické sezóně se nám nechce, to je to tam o život. Babylón nemáme rádi. Proto jsme do Kutné Hory vyrazili už teď, v předjaří. A to bychom to nebyli my, kdybychom si šlapání městské dlažby nezpestřili pěknou procházkou v přírodě. Takže jsme auto nechali v Hradci Králové, koupili si jízdenku až do Týniště a nasedli do vlaku. Malé odbočení - průvodčí prvního vlaku do Pardubic nás málem chtěla vysadit, že jsme nasedli do špatného vlaku, protože tam se jezdí "choceňákem" nebo "letohraďákem". Tak jsem ji vysvětlil, že my ale chceme jet přes Kolín a Kutnou Horu a teprve, když koukala jak tele zjara, jsem jí sdělil velkou novinu, že existuje i jiné Týniště, než to nad Orlicí. Potom už jsme bez problémů dojeli na kýžené místo a ač nám počasí dvakrát nepřálo, užili jsme si krásných 12 km, které určitě doporučím k následování.
Týnišťská zastávka sice připomíná kadibudku, ale naštěstí se tu není proč zdržovat. Přejdeme koleje a jsme ve vesnici. Pravda, ani ta není nijak uchvacancující, jak říkával můj táta. Na jejím konci odbočíme ze silnice na místní silničku s autobusovou zastávkou, která mě tu dost překvapila. Za chvíli asi budou jezdit autobusy i po polních cestách. Narazíme na další silnici se zastávkou, dáme se Doprava a po chvíli se k nám zleva přidá modrá značka. Čímž si oddychneme, protože teď už se neztratíme. Projdeme kolem rybníku Prosík, nad nímž je pamětní deska bitvy u Malešova, dále kolem mlýnu Dubina a dojdeme do Malešova.
V Malešově se značky dost nepochopitelně vyhýbají hlavním atrakcím, tedy náměstí (Malešov je městys!) a staré tvrzi. Jsou ale zdálky viditelné, tak si tam uděláme malou zacházku. Po ní už z městyse vyrazíme do polí na Písečný vrch a řídit se budeme až do konce trasy červenou značkou. Z jeho vrcholu od křížku a lavičky (nebojte, žádné stoupání to není) je krásný pohled na Kutnou Horu, jen musíte mít větší štěstí na počasí. Sejdeme zase dolů a najednou jsme u říčky Vrchlice.
Podél řeky jdeme nejprve k Velkému rybníku. Tady je dokonce i hospůdka, ale momentálně je k prodeji. Kdoví, jak to v sezóně bude. Od rozcestníku pak jdeme po skalnatém břehu rybníka kolem chat osady ke hrázi, za níž jsou dva tzv. Vrchlické vodopády. Za nimi se řeka a tedy i cesta klikatí hlubokou soutěskou se spoustou skal, občasnou zříceninou nějakého mlýna a s vchody do štol po kutačích stříbra až na kraj Kutné Hory. Celé toto údolí, to je jedna velká nádhera. Však třeba uvidíte na fotkách.
Dále už nás červená značka dovede spolehlivě pod kutnohorské centrum, ale... Za mostem přes řeku značka káže jít vpravo po břehu Vrchlice a do Breüerových sadů pod Vlašským dvorem. Bohužel tady jsme narazili na "tvrdou kliku", přestože měl být park otevřen. Tak jsme to holt museli obejít po naučné stezce. Ta je naštěstí značená dobře. No, a jaký program už si uděláte v Kutné Hoře, to nechám na vás.