Dolní Morava - Souš - Vysoká - Malá Morava

Dostat se z Hradce Králové do oblasti Králického Sněžníku hromadnou dopravou má dva aspekty. Ten příznivý spočívá v systému integrované dopravy IREDO, který v rámci Královéhradeckého a Pardubického kraje funguje, díky čemuž dvojice lidí (plus případně až 3 děti) může jezdit až na krajské hranice za 280 Kč, což je částka v tomto případě vzhledem ke vzdálenosti směšná. Tím méně příjemným aspektem je nutnost hodně brzy se vyhrabat z postele, což dělám strašně nerad s velkým přemlouváním a zvažováním, jestli se na to raději nevypr… a jestli to mám ve svém věku ještě zapotřebí. Ono je totiž od nás nutné vyjet už po 5. hodině ranní, jinak bychom do Dolní Moravy dorazili k obědu a to už abychom zas pomalu jeli zpátky. No, nakonec se se ženou ale vždycky pochlapíme, vstaneme a během chození okolím Králičáku se ujišťujeme, že se to ranní martyrium vyplatilo a příště určitě zas…

Tentokrát jsme se nechali dovézt do Dolní Moravy autobusem z Lichkova. Vystoupit jsme chtěli až na konečné, jenže autobus vezl i nějaké zaměstnance ze Ski areálu a přilehlého hotelu Vista, tak to pan řidič s naším svolením vzal okolo. Čehož jsme využili, vystoupili taky, neboť jsme si tak ušetřili asi 300 metrů chůze, ale hlavně 50 metrů převýšení. Já vím, nic převratného, ale pro nás s označením „the old větev“ každý metr dobrý.

U lanovky tedy nastupujeme na žlutou značku a po kraji sjezdovky míříme zprvu rovnou ke hrůznému monstru, které na nás shora z kopce shlíží – Stezce v oblacích. Uf, pořád si na to nemůžu zvyknout, je to do zdejší přírody jako pěst na oko. V necelé půlce sjezdovky žlutá končí napojením na modrou značku. Sice se dá jít sjezdovkou až nahoru, ale po té modré je to mnohem pohodlnější, byť samozřejmě delší. Ale z této cesty jsou navíc i krásné výhledy. Nejen na jeden z hřebenů Králického Sněžníku s rozhlednou na Klepáči, ale i na Bukovohorskou hornatinu, tedy jižní část Orlických hor, a na Hanušovickou vrchovinu s nejvyšším vrcholem Jeřábem. Moc hezký úsek trasy.

Kolem Stezky v oblacích raději profrčíme bez zastavování (jen s nutnou fotodokumentací), tohle fakt nemusíme a davy lidí, co se sem nechali vyvézt lanovkou, už vůbec ne. Zvlášť, když jsme potkali skupinu nejspíš nějakých byznysmenů (možná spíš politiků, protože byli patřičně vyžraní) v lakýrkách a s kravatou a dvě zmalované fuchtle na vysokých podpatcích s cigaretou v puse. Takže pryč odsud. Naštěstí stačí projít okolo chaty Slaměnky, vystoupat s modrou značkou ještě pár metrů po kraji sjezdovky ze Slamníku, zahnout za roh a už nepotkáte živáčka. Po chvilce jsme na rozcestí Pod Babuší, kde protéká malý potůček – Malá Morava a končí modrá značka. Dáme se po zelené TZ proti proudu potoka, hezký je. Lehce stoupáme k lovecké chatě na Babuši, tady pro změnu končí značka zelená a nás čeká znovu modrá. Ta nás vede po hřebeni na Souš. Procházíme přitom i část lesa zřejmě zničeného v minulosti exhalacemi. K obloze tu trčí zbytky suchých kmenů, ale mladé stromky pod nimi vypadají zdravě, a tak to není pohled deprimující. Zvlášť, když mezi těmi torzi jsou vidět třeba krásně Jeseníky.

Ze Souše spadneme na rozcestí U sedmi cest, kde se v přístřešku dobře svačí. Jen těch cest jsem napočítal šest a ne sedm. Asi tu kompenzují Pěticestí nad Říčkami v Orlických horách, kde těch cest je taky šest… Pro další pochod nás zaujala žlutá značka směr Vysoké Žibřidovice. Klesáme nejdříve dost prudce lesem, až se dostaneme k Vysoké. Tady se jde dlouho po okraji lesa a máme Jeseníky jak na dlani. Nádhera. Taky si tu vzpomeneme na zdejšího autora spousty článků Aleše Matějíčka neboli bobkarta a jeho článek o Agrárních valech. Fakt tu jsou, dokonce i v lese.

Vesnička Vysoká se nám hodně líbila. Upravená, čistá, klidná, s krásnou „Schubertovou kapličkou“ a neméně hezkým okolím. Docela jsme se tu proti plánu zdrželi. O to víc musíme spěchat dál, abychom stihli vlak domů. Vezmeme to po zelené značce převážně mírně z kopce do Vojtíškova, ten nás tolik nezaujal. Z Vojtíškova ale vede modrá značka do Malé Moravy a tam my chceme. Opět se klesá dolů, zprvu přes louky s výhledy, později lesem podél potoka. Ten ústí do Moravy, stejně jako naše cesta vyúsťuje na hlavní silnici. Po té silnici nás čeká jediný nepříjemný kilometr celé trasy. Provoz je tu dost hustý (zvlášť v neděli odpoledne), silnice nepříliš široká a přehledná, zkrátka jsme rádi, když z ní odbočíme k bývalému nádraží, dnes vlakové zastávce Podlesí. Hned za ní začíná Malá Morava, pokud nepotřebujete na vlak, k místnímu známému hostinci U přejezdu, kde se dá najíst a napít, je to asi 400 metrů. A u něho je i zastávka autobusů.

Na trase našlapete zhruba 19 km. Náročnost první stoupací části je docela vysoká, náročnost té druhé, delší a klesající naopak malá, takže celkově střední. Hlavně je tu ale fakt krásně.