Dřevařská a Miliónová (Karlova Studánka – ČHS)
Trasy • Cyklotrasa • Střední náročnost
Karlova Studánka Hvězda | Asfalt | 0,0 km | ||
Parkoviště se stanovištěm autobusů, restaurant | ||||
Karlova Studánka Hubertus | Asfalt | 1,0 km | ||
Možný nástup přímo V Karlově Studánce | ||||
Bílá Opava vstup | Asfalt | 1,5 km | ||
Serpentina u vstupu do údolí Bílé Opavy | ||||
Kóta 1003 | Šotolina | 4,0 km | ||
Sedlo Lyry | ||||
Videlský potok | Šotolina | 5,5 km | ||
Sokolí potok | Šotolina | 7,4 km | ||
Křižovatka pod Sokolem | Šotolina | 8,4 km | ||
Odbořka z Dřevařské cesty | ||||
Svážnice k Sokolu | Šotolina | 10,0 km | ||
Tady se dá vylézt na Sokol | ||||
Přístřešek | Šotolina | 11,7 km | ||
Přístřešek u křížení s modrou pěší TZ | ||||
Skály Kamzíku | Šotolina | 12,0 km | ||
Průjezd kolem jedné skal na Kamzičím vrchu | ||||
Videlský kříž | Asfalt | 14,2 km | ||
Významný horský přechod a vývhodišzě turistických tras | ||||
Nad Vysokým vodopádem | Asfalt | 18,8 km | ||
Křížení s modrou pěší TZ | ||||
Studený potok | Asfalt | 19,7 km | ||
U jedné zdrojnice Studeného potoka začíná nebo končí asfaltka | ||||
U Malého Klína | Šotolina | 21,2 km | ||
Odbočka k vrcholu Malého Klína s loveckou chatou | ||||
Asfalt | Asfalt | 21,9 km | ||
Konec či začátek asfaltky | ||||
Kamenný kostel | Asfalt | 23,2 km | ||
V lese skalní útvar | ||||
Lesní cesta | Asfalt | 24,4 km | ||
Tady se dá najít stará lesní cesta k Velkoklínské chatě | ||||
Pod Skalami Jeřábu | Asfalt | 25,8 km | ||
Rozcestí s žlutou pěší TZ | ||||
Pod Velkým Klínem | Asfalt | 26,7 km | ||
Rozcestí s bílou cyklotrasou 6212 | ||||
Pekárka | Šotolina | 28,2 km | ||
Rozcestí s neznačenou cestou od Velkoklínské chaty | ||||
Černá sjezdovka | Šotolina | 29,1 km | ||
Červená sjezdovka | Šotolina | 29,6 km | ||
Modrá sjezdovka | Šotolina | 29,7 km | ||
Silnice 44 | Asfalt | 30,0 km | ||
Červenohorské sedlo centrální orientace | Asfalt | 30,2 km | ||
Centrální rozcestí turistických tras |
Karlova Studánka i Červenohorské sedlo jsou významnými centry turistického ruchu i východiště mnoha výletů a túr po horách. Jsou od sebe poměrně vzdálená, takže většina výletníků se mezi nimi pohybuje za pomocí soukromých či veřejných motorových dopravních prostředků. Nicméně dá se mezi nimi i najít i trasa, dosažitelná vlastními silami. Někoho napadne využít turistického značení po hřebenovce, ale to je poměrně náročné převýšením a nakonec vzdáleností. Takže trasa kolem Pradědu, na Švýcárnu a k sedlu je vhodná pro skutečně zdatné turisty (nepočítám zkrácení ve formě busu z Hvězdy na Ovčárnu).
Poněkud méně náročná, zejména co se týče převýšení je varianta po severním úbočí hřebenovky pod svahy Pradědu, Malého Dědu a Jezerníků. I ta je poměrně dlouhá, nicméně mohou ji využít pěší i cyklisté, pro které je nevíc jako stvořená.
Výchozím místem je horní konec Karlovy Studánky, tedy někde u křižovatky u Hubertusu. První část je sice vedena po asfaltce, ale je to vlastně okreska a beztak po ní chodí mnoho turistů např. K výchozímu stupu do údolí Bílé Opavy.
Trasa pokračuje k sedlu Kóta 1003 (sedlo Lyry), kde cestu opustíme a vydáme se širokou lesní cestou k jižnímu směru. Jedinou chybou je vlastně, že tu není žádné značení, protože trasa se přímo nabízí. Vcelku nenáročné stoupání vine lesní cestu po severním úbočí Ostrého vrchu, což je defakto východní výběžek Pradědova masivu, trasa poměrně důsledně sleduje vrstevnici cca 1000–1050 m, mírně sjíždí do serpentiny u jednoho z potoků, které z hor ztékají (ten první je potok Videlský). Cesta je v lesním celku, takže vyhlídky jsou spíš občasné u průseků a svážnic, jak se ale trasa motá kolem hor, občas se nám objeví Praděd na jižní horské hradbě. Další kopec, který trasa objíždí nese název Prostřední, za zatáčkou na severním svahu následuje poměrně delší sjezd k Sokolímu potoku. Pozorovatele při sjezdu (či sestupu) jistě zaujme mohutná skála nad údolím, což je skála Sokola (což byl vlastně hlavní důvod k vyzkoušení této trasy). Tady cesta klesne poněkud více i něco pod 1000 m. Ve východním svahu Sokola je křižovatka, kde z dosud pěkně projeté lesní cesty odbočuje přeci jen poněkud méně používaná cesta která se šplhá severním úbočím zmíněné hory a tou je třeba se dát. Cesta, kterou opustíme pokračuje dolů ke Střední Opavě a dostali bysme se po ní třebas do Videl.
Naše trasa pokračuje poměrně Ostrým, zhruba 2 km stoupáním kdy překonáme i výšku 1100 m. Jak bylo naznačeno, původním cílem byl vrchol Sokola, kdo by si chtěl zopakovat, musí dorazit až téměř na konec výstupu, pokud objeví tu správnou svážnici, je to už na temeno poměrně nedaleko (poměrně dobře je pěšina vyznačena na mapách.cz).
Za zmíněnou svážnicí se výstup již rychle mírní a následuje téměř rovinný, asi 1 km dlouhý úsek. Po té cesta začíná zvolna klesat. Z okolních svahů ztékají časté potůčky, které poněkud níže vytvářejí Střední Opavu, jednu z tvůrkyň celé řeky Opavy (+Černá, +Bílá, stýkají se u Vrbna p.P.).
Za zatáčkou, kde se cesta kříží s modrou značkou (Vidly–Švýcárna) zejména cyklisti pocítí rychlejší sestup, trasa je i dosti kamenitá, takže to poněkud drncá.
Když jsem si prohlížel Kamzičí vrch (který objíždíme), bylo mi líto, že asi minu skály, které na hoře jsou, ale v tom se nakonec obava zcela nenaplnila, cesta vede kolem jednoho ze skalních útvarů, které se dají na svahu objevit.
Následuje už téměř výhradně lesní úsek, který ústí v sedle Videlský kříž. Dosavadní průběh naší cesty byl tedy bez značení, ale celá cest je vcelku dobře znázorněna ve většině dostupných map (tištěných i elektronických). V některých mapách můžeme objevit pojmenování Dřevařská cesta, což je odpovídající.
Z Videlského kříže pokračujeme Miliónovou cestou. Trasa byla již několikrát na turistice popsána, tak jen základní údaje, znační modré cykloturistické s číslem 6154. Velká část je tvořena asfaltem, poměrně náročný je výjezd nad Vysoký vodopád. Nejdřív cca 2,5 km mírně, pak vcelku brutální stoupání v serpentinách (asi 2 km). Mírnější stoupání je až za křižovatkou s modrou pěší (Švýcárna–Bělá, kolem Vysokého vodopádu).
Jak cesta mine jede z přítoků Studeného potoka, končí asfalt, následuje naštěstí dobrá šotolina, trasa opět klesá (středně), rychlejší sjezd je za zatáčkou u Malého Klína, zhruba po kilometru je opět asfalt. Následuje poměrně dlouhý objezd Velkého Klína. Pěším bych poradil pokusit si tuto obcházku zkrátit, na východním svahu se dá najít stará lesní cesta k Velkoklínské chatě (podmínka je dobrá mapa a smysl pro orientaci, GPS je výhodou). Samotná cyklotrasa důsledně objíždí výrazný vrchol a poměrně klesá pod vrstevnici 900 m. V rozcestí Pod Skalami Jeřábu se k cyklotrase přidává žlutá pěší. V textačním a rozcestním bodu Pod Velkým Klínem opouštíme asfaltku a se žlutou pokračujeme táhlým výjezdem až téměř k Pekárce. To už máme na dohled samotné Červenohorské sedlo a tím i závěr popsané pouti. Podle potřeby může ze sedla pokračovat státní silnicí 44 (jižní strana na Šumperk se momentálně opravuje. Do Bělé se naštěstí sjet dá, možno je ale použít např i tzv. Starou cestu (na jih), Starosedelskou cestu (na sever), dá se nakonec po modré (komunistické) jet např. Na Petrovku a pak pohodlně do Koutů atd.