Po desetihodinovém letu přistáváme v Kátmándú. Přespíme a druhý den ráno nás čeká krátký let s přistáním na jednom z nejnebezpečnějších letišť světa, na Tenzing - Hillary Airport v Lukle. Následuje vážení báglů, vše bychom v těchto výškách neunesli, a šerpové s částí nákladu vyrážejí a my pomalu za nimi. První zastávkou je Phakding, kde nocujeme. Další den pokračujeme proti proudu řeky Dudh Kosi /Mléčná řeka/ k bráně národního parku Sagarmatha, za níž se dostáváme k dvojitému mostu. Tady je ocela šrumec, turisté, domorodci i karavany jaků s nákladem. Přecházíme rozhoupaný vrchní most a stoupáme strmou stezkou až do Namche Bazar. Je to docela velká vesnice v nadmořské výšce 3.440 metrů, která je základnou pro všechny výpravy. Tady přespíme dvě noci a absolvujeme první aklimatizační výstup do vesnic Khunde a Kumchung /3780 m/, kde sir Hillary založil školu. Další den pokračujeme údolím vzhůru do Tengboche, taky jsou ještě lesy a Pastviny. Výše už budou jen hovna a kamení.... :-). To další den nás čeká Dingboche, nejvýše položená trvale osídlená vesnice ve výšce 4410 metrů nad mořem. Tady absolvujeme další aklimatizační výstup a tentokrát se poprvé dostáváme nad pět tisíc metrů. Naším cílem je Chukung Ri, hora vysoká 5546 m. Výhledy jsou nádherné, obzvlášť Ama Dablam, s tyrkysovým jezerem na úbočí, je úchvatná. Příští den nás čeká nejdelší pochod na celém treku, desetihodinový přechod sedla Kogma La, které leží ve výšce 5530 m. Bylo to krásné, ale hodně náročné, večer sotva pleteme nohama... Hlavně přechod ledovce Khumbu Glacier u Lobuche byl výživný. A další den vyrážíme vstříc Everestu. Naším cílem je Gorakshep, vesnice ve výšce 5140 m, která je základnou horolezců pro výstup na Everest. Dokladem je i plakát na chodbě lodge s vlastnoručním podpisem Radka Jaroše. Tady nás čeká jeden z vrcholů treku, výstup na 5550 metrů vysoký Kala Pattar, odkud sledujeme fascinující pohledy na západ slunce na Mout Everestu. Je tu zima, docela fouká, ale to vše jen umocňuje nezapomenutelný zážitek z "hořícího Mount Everestu". Dolů sestupujeme za tmy s čelovkami, ale s pocitem splněného klukovského snu. Ráno vyrážíme do Everest Base Campu. Do magického místa, o kterém jsem jako kluk četl v knížkách a sledoval ho ve filmech. Odtud, z výšky 5364 m, začínají horolezecké expedice dobývat nejvyšší horu světa...

Další den se vracíme údolím zpět do Lobuche a dále do Dzongly, kde přespáváme, abychom v našem vysokohorském treku pokračovali další den přechodem druhého pětitisícového sedla a to 5368 m vysokým Cho La. Tady je mimořádným zážitkem přechod ledovce pod sedlem, bez maček je to síla.... Nocujeme v Tagnaku v "luxusních" lodžích, které mají pro dva pokoje jeden společný turecký záchod. Ráno se vydáváme přes největší himálájský ledovec Ngozumba Glacier do Gokya /4790 m/, vesničky ležící u posvátného tyrkysového jezera Dudh Pokhari. Následující den absolvujeme výstup na 5483 metrů vysoké Gokyo Ri. Odtud je krásný výhled na jezero i okolní osmitisícovky, kterým dominuje Cho Oyu /8201 m/. Tu zdolal i náš vůdce Pembha Sherpa. To je sympatický chlapík, který nás na treku doprovází a na každé vyhlídce na nás čeká se zapálenou cigaretou a širokým úsměvem... Tohoto chlapíka se každé ráno ptám, jaké bude počasí. " Ó m mani padmé húm" odříkává a pak se rozsměje a povídá česky: "Bude hezky".

Další den stoupáme o okolo nádherného jezera směrem k Renjo La, poslednímu sedlu našeho treku, které je ve výšce 5417 m. Tady je nám naposledy v celé své kráse, s obláčkem okolo vrcholu, předvádí Mount Everest. Poměrně dlouho se kocháme a fotíme a pak neradi sestupujeme údolím do pastevecké usedlosti Lugden. Po další mrazivé noci, v lodgii bylo opět pod nulou, sestupujeme do Thame, rodiště Tenzinga Norgaye Sherpy, muže, který spolu s Edmundem Hillarym jako první pokořil Mount Everest. Malebným údolím za krásného počasí, které mám přálo během celého treku, sestupujeme zpět do Namche Bazaru. Spíme opět ve stejné lodgii, kde nás opět vítá stařičká matka majitele. Druhý den ráno nám dává na cestu khatag - šály pro štěstí - a s každým jednotlivě se vyfotí a popřeje hodně štěstí. A my pokračujeme přes dvojitý ocelový most, který je opět ucpán turisty i jaky, přes Monjo a Phagdink do Lukly. Tady máme společnou večeři, typický dhal - báth, s našimi šerpy. Je to příjemný večer ve společnosti těchto milých kluků, kteří si na své živobytí vydělávají opravdu tvrdě. Chlapci, díky za vaše služby !!!

Poslední ráno je tu a nás čeká poslední adrenalinový zážitek, odlet z Lukly a jeho pouze 500 metrů dlouhé ranveje. Povedlo se...... :-).

Namasté.......

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (27.688, 86.733)

Poslední aktualizace: 16.1.2017