Klenčí pod Čerchovem-Starý Herštejn-Pivoň-Postřekov-Klenčí pod Čerchovem

	Hotel Game		Asfalt	0,0 km
	Je to klidný hotel s tenisovými kurty, kam jezdí trénovat prý i známí zahraniční tenisté. Majitel je velký tenisový fanda. V hotelu má řadu pohárů, které během let získal. Se stravováním mimo sezónu je to však horší. Pro ubytované vaří, ale ve čtvrtek v půl osmé večer už zase bylo zavřeno. Do Klenčí je to necelý 1 km, takže tak zcela odřízlé od civilizace to zase není.
	Klenčí pod Čerchovem (500 m)		Asfalt	0,7 km
	Na podrobnější prohlídku tohoto městečka moc času při nástupu na trasu není. Ale pokud nechcete do Baarova muzea nebo do Domu přírody, tak to stačí. Prakticky se projde celé město. A rovnou do kopce. My jsme si ho prohlíželi postupně, jak zbyl čas, takže městečku časem věnuji vlastní článek.Po modré vyrážíme vpravo do kopce.
	Klenčí – rozcestí		Šotolina	1,7 km
	Není zde turistický rozcestník, ale kousek za posledními domky odbočuje modrá značka vlevo do kopce k lesu.
	Pod sjezdovkou		Šotolina	3,3 km
	V lese jsme narazili na silničku, která vede ze silnice na Výhledy – od kapličky sv. Vojtěcha ke sjezdovce. Parkoviště tu však není, to je na hlavní silnici, kde je i zastávka autobusu. Kousek po ní pokračujeme, ale je nutno nepřehlédnout odbočku opět vlevo do prudkého kopce.
	Pod Sádkem – rozc. (830 m)		Šotolina	4,0 km
	Během 3 km jsme nastoupali 330 m. Dál už to bude o něco příjemnější. Aspoň občas. Sádek bývalo strážní místo Chodů, dnes z jeho vrcholu (854 m) vede sjezdovka. Tady modrá značka končí, pokračujeme vpravo po spojené červené a žluté značce, které sem přišly z Výhledů (3,5 km) a z Capartic (2,5 km). Tudy chodili nejen Chodové, ale i J. Š. Baar, proto se trasa označená červeně nazývá Baarova cesta.
	Sádkova skála (847 m)		Šotolina	4,4 km
	Jsme v přírodní rezervaci Skalky na Sádku, která byla vyhlášena r. 1938 k ochraně bukových porostů. Dnes jsou zde i porosty smrkové. Nad okolní terén najednou vystupují skály různých tvarů ve vzdálenosti několika set metrů. Někdy jsou to jednotlivé skály, viklany, pak souvislé skalní útvary, skalní zdi. Právě z těchto skal se rozhlíželi Chodové, když sledovali zdejší hraniční stezky. Dříve zde byl pěkný rozhled, dnes se může jedině využít nějakého průseku mezi stromy. O moc lepší to není ani na skále, která je označena jako vyhlídka.
	Pod Haltravou (807 m)		Šotolina	4,7 km
	Jsme na rozcestí. Žlutá značka vede do Postřekova (k žel. stanici je to 5,5 km), kam se snad také časem dostaneme. My pokračujeme po červené opět vzhůru na vrchol Haltravy. Kdo si chce na chvilku odpočinout, je zde k tomu ideální posezení.
	Haltrava (882 m)		Šotolina	5,4 km
	Jdeme po Haltravském hřebenu, který se táhne od Capartic k Pivoni ve výšce 800 – 900 m. Tvoří hranici hlavního evropského rozvodí. Bereme-li to ve směru naší cesty, tak prameny na levé straně svahu odtékají do Nemanického potoka a dostanou se až do Dunaje a Černého moře. Prameny z pravé strany odtékají Čertovkou do Labe a do Severního moře. Okolo nás se rozkládá pralesovitý porost.
	Škarmanka (888 m)		Šotolina	7,2 km
	Jsme údajně na nejvýznamnějším zalesněném vrcholu. Chodové odtud měli asi hezký výhled, dnes je odtud vidět jen severozápadním směrem. I tady je možnost se posadit a odpočinout si pod stříškou. Vypadá to, že se jde po rovině, ale to se skutečně zdá. Je to hřebenovka, ale vždy se musí z jednoho vrcholu klesnout, aby se mohlo vystoupat na ten druhý. Není to ale zas tak náročné. Jen kousíček pod vrcholem se nechá odbočit vpravo, kde jsou úžasné rozhledy do kotliny na severovýchodě. Konečně budeme chvilku klesat.
	Velká skála – odbočka		Šotolina	8,6 km
	Jen 100 metrů daleko je to na Velkou skálu (852 m), odkud je opět hezká vyhlídka. Jen my máme stále ty obzory zamlžené. Za dobré viditelnosti to musí být úžasné.
	Vranovské sedlo (756 m)		Šotolina	10,0 km
	I tady vybízí přístřešek k odpočinku. Kdo chce skutečně dojít na zříceninu Starý Herštejn, čeká ho 1 km poměrně prudkého stoupání a pak samozřejmě klesání po stejné cestě – tedy pokud si to nechce ještě prodloužit. Pokračuje se po červené značce, ale Baarova cesta zde končí. Asi se J. Š. Baarovi nahoru už šplhat nechtělo.
	Starý Herštejn (850 m)		Šotolina	11,1 km
	Zřícenina se nachází v přírodní rezervaci stejného jména – to je podle mapy. Na informačních tabulích je však psána přírodní rezervace Starý Hirštejn. Byla vyhlášena r. 1968. Rezervace měří 37,15 ha a je ve výšce 725 – 878 m. Vrchol byl ve středověku odlesněn, nyní jsou zde buky a suťové lesy, které si zde žijí svým životem, do kterého člověk nezasahuje. Kdysi tu rostl i jilm drsný, nyní jich zde již je jen několik. Ničí ho houba, která zabraňuje protékání mízy. Zajímavostí je život vápnomilných mlžů a kapradin, kterým pomáhá uvolňování vápníku z malty ze středověkého hradu. Byl to pomezní hrad, který bránil řezenskou obchodní stezku. Přesná doba jeho vzniku není známá. První písemné zmínky o již existujícím hradu Herštejn jsou z r. 1266, kdy ho český král Přemysl Otakar II. nechal přestavět. Celá staletí sloužil jako pomezní pevnost. R. 1421 ho dobyli husité a upálili zde 17 lidí. R. 1437 byl ještě obnoven a přejmenován na Starý Herštejn, aby se odlišil od Nového Herštejna u Kdyně. R. 1484 byl hrad znovu dobit, na počátku 16. století se stal útulkem loupeživé chasy. Na příkaz krále byl r. 1510 vypálen a zbytky zbořeny. Od té doby i ty zbytky chátrají. Zachovala se prakticky jen část jedné z věží hradu. Takže moc toho z hradu nyní vidět není, ale za výstup to určitě stojí, už kvůli výhledům, které se i cestou nahoru otevírají.
	Vranovské sedlo (756 m)		Šotolina	12,3 km
	Z našeho již známého rozcestí poměrně prudce klesáme po zelené do Pivoně. Jde se širokým úvozem, zdá se, že tu snad i dříve byla cesta.
	Vranov (650 m)		Asfalt	13,3 km
	Víska s vyhlídkou do Pivoňského údolí a na Lysou horu. A také s chráněnými stromy. Hned na rozcestí na začátku obce jsou dva jasany ztepilé, které dosahují výšky až 25 metrů – to bylo v r. 2005, od kdy jsou chráněny pro svůj vzrůst a jako krajinná dominanta. Kmeny v té době měly obvod 394 a 414 cm. Další dva od r. 2010 chráněné stromy jsou na druhém konci obce, při silnici do Pivoně. Jsou to jilmy opět s výškou okolo 25 m.
	Pivoň (600 m)		Šotolina	13,9 km
	Jsme na rozcestí. Naše cesta pokračuje dál vpravo po zelené. My se chceme zajít podívat k bývalému klášteru a zámku, ze silnice odbočujeme na druhou stranu po žluté mezi rybníčky.
	Pivoň – penzion Pivoňka		Asfalt	14,1 km
	Jsme u penzionu, kde se snad nechá v sezoně občerstvit. Cedule Dnes otevřeno je zastrčena u popelnic. Je tu příjemné posezení, jsou tu i slunečníky, ale v květnu ve čtvrtek odpoledne je vše zavřeno. Na silnici odbočujeme vpravo – je to jen kousek.
	Pivoň – bývalý klášter, zámek			14,3 km
	Celý areál barokních budov je značně zchátralý, má jen nové střechy, aby dovnitř nezatékalo. Ale takhle je to již několik let a stále se tu nic neděje. Alespoň to tak vypadá. Je to bývalý augustiánský klášter, jehož počátky spadají až do r. 1040, kdy zde kníže Břetislav nechal postavit kapli, která byla základem pro založení kláštera. Zdejší původně raně gotický kostel Zvěstování Páně z 2. poloviny 13. století patří k nejstarším stavbám rané gotiky u nás. Klášter byl r. 1421 vypálen husity a v 17. století vydrancován Švédy. R. 1686 byl celý areál barokně přestavěn. Po zrušení klášterů r. 1785 byl přestavěn na zámek. Ještě v r. 1918 se využíval – byla zde česká menšinová škola a policejní stanice s byty úředníků. Po r. 1945 zde sídlila armáda, nakonec objekt využíval státní statek. Objekt se pouze využíval, nikdo ho neudržoval. U vstupu do kláštera jsou dvě zhruba 300 let staré lípy velkolisté, které jsou od r. 1986 chráněny pro svůj věk a vzrůst. Jejich obvod byl r. 2003 450 a 446 cm.
	Pivoň – u hřbitova		Asfalt	14,4 km
	K areálu patří i hřbitov, kde jsou náhrobky zničené od vojáků, kteří si z nich dělali terče. Proti němu je budova bývalého pivovaru, která byla přestavěna na byty. Dnes je i tato budova vybydlená. Okolo hřbitova vede silnice nahoru, my se po ní vydáme zpátky do obce.
	Na silnici do Poběžovic		Asfalt	14,4 km
	Po žluté odbočujeme vpravo a vracíme se na naši zelenou značku.
	Pivoň (600 m)		Šotolina	14,8 km
	Odbočujeme vlevo – jak jinak, zase přes kopeček.
	Skláře (620 m)		Šotolina	15,8 km
	Zde bývala osada, o které se r. 1586 uvádělo, že je spravována pivoňským klášterem. Z osady toho zbylo ještě méně než z kláštera. Pokračuje se stále ještě trochu do kopečka.
	Valtířov (650 m)		Šotolina	17,4 km
	Jsme na silnici do Dolního Kramolína. I zde bývala osada, ještě r. 1358 měla farní kostel. Tady jsme již žádné ruiny nenašli. I když je pravda, ani jsme je nehledali. Nad námi bylo černo, v dálce bouřilo, takže jsme docela spěchali. Ale překonali jsme nejvyšší bod zpáteční cesty a čekalo nás již jen klesání. Držíme se zelené a ze silnice po chvilce odbočujeme vlevo.
	U Mlýneckého potoka		Šotolina	17,7 km
	Jdeme podle Mlýneckého potoka, kde vznikají menší vodní nádrže, které mají asi zachytit vodu z jarního tání nebo přívalových dešťů. Zatím se budují. Některé jsou hotové, o kousek se teprve budují. Bude to zde vypadat docela pěkně.
	Oslí mlýneček (580 m)		Šotolina	18,9 km
	Na mlýnském potoce býval mlýn. Pravděpodobně z něj ještě zbyla chalupa, kterou jsme při cestě kousek před rozcestím zahlédli a na které bylo označení Oslí mlýneček. V blízkosti je soukromý rybník, ke kterému je zakázáno se přibližovat.
	Postřekov – rozcestí (470 m)		Asfalt	20,9 km
	Jsme na silnici do Postřekova. Pokud bychom nechtěli do města zajít, nechá se odbočit po žluté vpravo a po chvilce odbočuje prašná cesta vlevo, po které se přes kopeček (517 m) dostanete na okraj Postřekova – na silnici Postřekov – Klenčí pod Čerchovem. My jsme do Postřekova chtěli jít, pršelo a doufali jsme, že se někde schováme a dáme pivo. Takže odbočujeme po zelené vlevo.
	Postřekov – hospoda U Hadamů		Asfalt	21,8 km
	Na hlavní silnici, kousek před kostelem je hospoda, která je otevřena jen od čtvrtka do neděle. Druhá je nedaleko uvnitř města – kdesi u pošty. Nám tahle stačí. Nekouří se zde, topí se dřevem v kachlových kamnech a točí zde Chodovar. Jediné, co mi chybělo, nevařili tu.
	Postřekov – Hasičské muzeum		Asfalt	22,0 km
	První písemná zmínka i obci je z r. 1325, kdy se o ní píše jako o sídlu svobodných lidí, kterí podléhají přímo králi, a to prostřednictvím královských purkrabí, kteří žili v Domažlicích. Zdejší obyvatelé byli pověřeni ostrahou nedalekých hranic. Proto byli osvobozeni od roboty. Po bitvě na Bílé hoře svoji nezávislost však ztratili a museli přísahat poddanství. Již před Kozinou se Chodové bouřili proti Lamingerovi. Jedním z odvážných byl Jiří Tábor z Postřekova, který se několikrát vydal i k císařskému dvoru do Vídně. Byl to on, který s postřekovskými sedláky osvobodil Chody ze sousedních vesnic, kteří za neposlušnost proti Lamingerovi byli uvězněni v Klenčí pod Čerchovem. Na přelomu 17. a 18. století přecházejí Chodové z poddanství Lamingerů pod Stadiony, kde jsou až do počátku 20. století. Půda zde byla chudá, ta by je neuživila, v obci vznikla papírna, brusírna skla, domácí krajkářství, později i manufakturní tkalcovství. I když Postřekov je jedna z největších a nejlidnatějších chodských obcí, je zvláštní, že je zde vlastně jen jedna denně otevřená hospoda. Jsou zde tři muzea: Pamětní síň obce, Muzeum chodských krojů a Hasičské muzeum. Nejsou však otevřena stále, mají otevřeno pouze po předchozí dohodě. To vše svědčí o tom, že sem příliš turistů nezavítá. Právě u Hasičského muzea odbočujeme po silnici směr Klenčí pod Čerchovem. To je jediný úsek, kdy se fakt musí po silnici. Jinudy to prostě nejde.
	Hotel Game			23,9 km
	Konečně doma.

Fotografie (60)  • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Skalky na Sádku

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Téměř 25 km dlouhá okružní trasa s poměrně velkým a hlavně prudkým stoupáním. Vede převážně po lesních cestách, dokonce i v místech, kudy chodil J. Š. Baar i Chodové, když střežili hranici. Cesta je doplněna několika informačními tabulemi o přírodních rezervacích, kterými se prochází, a o dalších zajímavostech této oblasti. Texty jsou psané i v němčině.

Jediný problém je ten, že na trase není žádné občerstvení, jsou tam však přístřešky, kde se nechá odpočinout, příp. i schovat před deštěm. Snad v sezóně je možnost občerstvení v Pivoni, kde je penzion. Pravděpodobně se tam však nevaří. Občerstvit se pak nechá v Postřekově, kde jsou dvě hospůdky. Ta přímo při cestě má však otevřeno jen od čtvrtka do neděle a určitě se tam nevaří. Ale mám dojem, že se nevaří ani v té druhé. Takže jídlo a pití s sebou. To se nechá koupit ráno v Klenčí pod Čerchovem. Staví tady vlak, jezdí sem i autobusy, takže není problém se sem dostat. A každopádně se tady nechá zajít večer i na jídlo.

My jsme trasu začali u hotelu Game, který je na samotě kousek od Klenčí, kde jsme se na pár dnů ubytovali.

Autor: jircak

Další články autora: 1685

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli