Kolem skal z Doubic

Někdy se hodí mít připravené náhradní trasy. Ten den jsme původně chtěli vyrazit na další vyhlídkové kopce Lužických hor, podle původní předpovědi mělo být hezky a i teploty tak akorát. Jenže když jsme se ráno ve stanu probudili, drobně pršelo a radar ani Aladin najednou nevěštili zrovna suchý den. A tak jsme sáhli po trase, která nám "ležela v šuplíku" už řadu let. Vede převážně lesem a v blízkosti skal, je tedy bez dalekých výhledů a do pošmourného počasí je jako stvořená (čímž nechci říct, abyste na ni nechodili, když je hezky). Jen jsme se měli rozhoupat s odjezdem z kempu trochu dříve, čas ranního vyvalování ve stanu nám pak docela chyběl.

Ono totiž, když do Doubic přijedete a zaparkujete poblíž informačního střediska a Staré hospody, tak odsud jen tak hned neodejdete. Octnete se přímo v parku dřevěných soch všech možných pohádkových bytostí, zvířátek a příšerek a než si je všechny obejdete - cca 350 kousků - tak je spousta času v tahu. Ale stojí to za to. Kolem parku a Staré hospody vede žlutá značka a té se budeme držet. Chvíli budeme klesat po silnici k Pekelskému dolu. Tady odbočíme do lesa a pro změnu jdeme do kopečka. Mírného, nijak zvlášť se nezpotíme. Za rozcestím U sv. Eustacha vyměníme širokou lesní cestu za pěšinu borůvčím, která nás přivede ke skalám a hornímu okraji tzv. Úzkých schodů. Sestup dolů pod skály je trošku krkolomný, ale jestli chcete zažít víc adrenalinu, tak dole odbočte vlevo rovněž po žluté na malý okruh (asi 400 metrů), při kterém se po schodech a žebřících úzkými průrvami vyšplhá opět nahoru a ten sestup si zopakujete ještě jednou. Jen varuju lidi objemnějších tvarů, bacha, mohli byste se tu zašprajcnout.

Od Úzkých schodů dojdeme pohodlnou cestou k rozcestí Louka na Tokání. Dále budeme pokračovat po značkách modrých k Lovecké chatě Na Tokáni. Modře značená cesta se pak vine lesem za masívem skal, na které se krásně kouká. Mírně sestupuje k rozcestí Panenská jedle. Jedle tu skutečně stávala, bohužel nepřežila jednu z vichřic. Na jejím místě je dnes informační tabulka a uměle zasazená nová mladá jedlička.

Od rozcestí klesá modrá značka do úzké skalnaté rokle, aby vyústila na širokou cestu, vedoucí k Černé bráně. My jsme k ní z časových důvodů nešli, navíc nás začaly vydatně honit bouřky. Dost nás to mrzelo, snad se tam ještě někdy dostaneme.

Od odbočky k Černé bráně značka pro změnu docela znatelně stoupá, ale ne dlouho. Důležitým místem je další odbočka značky, tentokrát k Hadímu prameni. Jsou u něho i lavičky. Svačina z batohu a výborná voda z tohoto pramene nemají chybu. Kdo chce, může jít po modré značce dál do Zadních Doubic a pak po červené Kyjovským údolím. Nás tady ale chytla už třetí bouřka a to opravdu "natvrdo", tedy i s kroupami, a tak jsme to vzali nejkratší možnou cestou zpět do Doubic ve snaze dalším bouřkám uniknout. Samozřejmě zafungoval zákon schválnosti. Od této chvilky už na nás nepadla ani kapka, další bouřky už chodily kolem nás v uctivé vzdálenosti. Ale nelitovali jsme. Od přístřešku za pramenem vede úzká silnička s cyklotrasou č. 3031 a i tato cesta má své půvaby. Líbila se nám. Po čase se na ni napojí zelená značka z Kyjovského údolí a ta nás dovede na silnici nad Doubice. A za chvíli jsme u auta, tedy u Staré hospody. Mimochodem, tady se strašně dobře vaří. Mám rád hodně pikantní jídla, dal jsem si tedy pikantní masovou směs v bramboráku a oheň to byl opravdu výstavní. Po pár soustech mi uschlo deštěm promočené triko, zato se mi orosilo čelo. Věrka si dala lososa a bájí o něm dodnes.

Takto prošlá trasa měří něco přes 20 km. Je na ní pár náročnějších míst, průměrný turista ji ale zvládne bez problémů. Pro cykloturisty vhodná není. Jednak si moc neumím představit jet na kole v oblasti kolem Úzkých schodů a pak v úseku mezi Tokáním a Hadím pramenem je vjezd na kole přímo zakázán.