Kolem Svitavy napříč Brnem

My, v Bílovicích nad Svitavou máme krásné okolí, těsná blízkost Krasu, ale i Lesnický Slavín nebo údolí Moravského Švýcarska vybízí k řadě úžasných výletů do přírody. Ale protože se musí vyzkoušet všechno, řekli jsme si, že jsme ještě nezkusili jih, tj. samotné město Brno. A co takhle to dát pěšky kolem Svitavy, která protíná Brno od severu k jihu? A navíc ji doprovází cyklostezka 5EV 9 – Greenway K-M-W ( Baltic – Adriatic). A tak jsme to vzali úplně zgruntu a celé – z Bílovic až pod Brno k Olympii, kde se Svitava vlévá do Svratky.

Výchozím bodem jsou tedy Bílovice, řekněme Sokolovna u mostu přes Svitavu. Kdo by to chtěl absolvovat, dostane se sem z Brna autobusem 75, vystoupí na návsi a dojde asi 200m, anebo vlakem a dojde také asi 200 m. Začíná zde levobřežní asfaltová cyklostezka – také pro inline bruslaře. Vede nás kolem čističky odpadních vod do chatové osady, která začíná za obcí za železničním mostem. Míjíme různorodé chaty, které bývají často při povodních zatopeny, nejprve jsou jen na našem levém břehu, za odbočkou do Těsnohlídkova údolí zase jen na pravém. Údolí je hluboké, ale celkem dost široké, vejde se do něj i železniční koridor Brno – Česká Třebová s dvěma tunely. Pomalu se blížíme do Obřan a po levé straně míjíme studánku Marcelka, která jen malinko čůrá.

Obřany, první městká část začíná za železničním mostem, který ústí do tunelu. Zpočátku je to o krásných až honosných vilkách na pravé straně řeky na ulici Mlýnské nábřeží. Naproti konečné tramvaje ( smyčky) přecházíme řeku na pravou stranu a míjíme starou textilní továrnu, sice technickou památku, ale zejména starý neudržovaný brownfield, kterých bude ještě na naší cestě požehnaně. Překročíme silnici Obřany – Bílovice a vstupujeme do oblasti Cacovického ostrova. Je tady klid, území proběhlo rekultivací, nízká zástavba a zejména varování u dvou jezů na řece, které jsou podle cedulí absolutně smrtelně nebezpečné. Vodní válec stáhne každého, kdo to zkusí.

A je tady Maloměřický most a s ním končí jakás – takás idyla kolem řeky. Za mostem začíná stará průmyslová zástavba, napřed na pravém břehu, brzy na levém břehu končí ulice rodinných domků Baarovo nábřeží a začíná neutěšený pohled i zde. Po levém břehu areál Zbrojovky, po pravém Vozovna DPMB a ještě další, následují Husovice, známá to brněnská čtvrt s velkým podílem méně přizpůsobivých. Domy jsou sice opravené, ale hloučky hnědočechů napoví…

A je tady most v Zábrdovicích, jedna z hlavích brněnských ulic, směřujících do centra, ulice Zábrdovická včetně tramvají. I za ním je situace neutěšená. Bydlet tady musí být za trest. Po pravé straně míjíme hypermarket Interspar na Cejlu, který, přestože chrám konzumu, sem vnesl přece jen trochu kultury. Až do Černovic, které začínají mostem na ulici Křenová je to opět katastrofa. Bývalé strojírny 1. Brno, nyní Alstom, RWE, zkrátka místa, která nestojí za to navštívit. Skoro lituejme, že jsme se na to dali. V Černovicích se to trochu změní, v ulici Zderadova jsou namísto brownfieldů nové bytovky, je to tu zrevitalizované, ale pak jsou zde opět bývalá jatka a Linde – Technoplyn, prostě katastrofa.

Přejdeme obchvat na ulici Černovická a jsme v Komárově. Tady se sitace radikálne mění, městká čtvrt ustupuje hodně vlevo od řeky a řeka teče mezi poli a loukami. Alespoň trochu zeleně. Přijdeme k Makru, přejdeme silnici a jsme u křižovatky dálnic D1 a D2. Ze spodu z pod mostů je pohled naprosto netypický, když to člověk vidí tisíckrát z pohledu řidiče, tak je pod dálničním mostem docela překvapený. A také z toho, v jakém stavu mosty jsou. Praskliny, obnažená výztuž…

A je tady poslední úsek, mezi poli, pod dálnicí D2 a už vidíme soutok Svitavy a Svratky. Naproti stojí megacentrum Olympia, umělý svět konzumu, takže přejdeme přes Olympia park s online bruslařskou dráhou, s parkovou železnicí a umělou horolezeckou stěnou. V Olympii jsme to zapíchli v bistru Panda, dáváme si gyros a kuřecí na žampionech. Bahno, co nám opadalo z bot, raději nevidíme, sem to opravdu nepatří, mezi kravaťáky a šopingujícími rodinkami jsme trochu jak z jiného světa.

Celé to bylo 17 km, viděli jsme, co jsme chtěli, ale příště už raději ne, bude to trvat ještě generace, než se to trochu vzpamatuje…