Malá hřebenovka
Trasy • Běžky • Velká náročnost
Ramzová lanovka | Asfalt | 0,0 km | ||
Stanice původní lanovky, nová čtyřsedačka blíž k cestě a vlaku | ||||
Sjezdovka | Šotolina | 0,6 km | ||
Sem se leze po sjezdovce pak traverz pod lanovkou do lesa | ||||
Dobrá voda | Šotolina | 1,0 km | ||
Kaplička a studánka s pitnou vodou | ||||
Nad Dobrou vodou | Šotolina | 1,6 km | ||
Rozcestí modrá značka do Ostružné | ||||
Čerňava | Šotolina | 2,4 km | ||
Mezistanice lanovky a bufet | ||||
Koňská vyhlídka | Šotolina | 4,1 km | ||
Bohužel bez vyhlídky | ||||
Rozcestí Šerák | Šotolina | 4,8 km | ||
Na chatu asi zajdeme | ||||
Chata na Šeráku | Šotolina | 5,0 km | ||
Chata téý zvaná Jiřího (dle biskupa z Vratislavy), jediná v této části jeseníků a nedaleko vrcholová stanice lanovky z Čerňavy (celkově od Ramzové) | ||||
Sedlo pod Keprníkem | Šotolina | 5,7 km | ||
Připojije se modrá značka z Bělé, ta se někdy upravuje | ||||
Keprník | Šotolina | 7,0 km | ||
Nejvyšší hora Keprnické klenby, okresu Jeseník, 4. vrchol Hrubého Jeseníku | ||||
Trojmezí | Šotolina | 7,9 km | ||
Odbočka k Vozkovi po žluté | ||||
Vozka | Šotolina | 9,4 km | ||
Skvělá vyhlídka i působivé skály | ||||
Rašeliniště u Trojmezí | Šotolina | 11,1 km | ||
Chodník je zcela pod sněhem tak se nemusíme bát , že se proboříme | ||||
Sedlo pod Vřesovkou | Šotolina | 12,4 km | ||
Buď červenou nebo žlutou | ||||
Kamenné oknou | Asfalt | 12,9 km | ||
Nepravé skalní okno, když byla kolem kleč skoro nebylo vidět, teď je okolí vysekané, tak je skála nepřéhlednutelná | ||||
Červená hora 1337 | Šotolina | 13,2 km | ||
Významný vrchol s kruhovým výhledem | ||||
Vřesová studánka | Asfalt | 13,5 km | ||
Bohužel je kaplička se studánko, vše ostatní je v ... | ||||
Bílý sloup | Asfalt | 14,5 km | ||
Rozcestí Bílý sloup - žlutá značka na Červenou horu v zimě ovšem spíš neprůchozí, zelená přes Šindelnou horu do Koutů po vodní cestě | ||||
Přístřešek | Asfalt | 15,2 km | ||
Tady někde je přístřešek, v zimě občas nemusí být vidět | ||||
Pičulka | Asfalt | 15,6 km | ||
Skvělá vyhlídka na sedlo a Pradědskou hornatinu | ||||
Červenohorské sedlo | Asfalt | 17,0 km | ||
Červenohorské sedlo, možnost občerstvení a bus | ||||
Kouty bus odchod | Šotolina | 17,4 km | ||
Po staré cestě do Koutů | ||||
Kouty okraj | Šotolina | 20,6 km | ||
Sem se dá většinou dojet i z jara | ||||
Skiareál Šindelná | Asfalt | 21,2 km | ||
Lyžařský areál bufet, cesta přes Kouty bývá v zimě sjízdná | ||||
Kouty střed | Asfalt | 22,1 km | ||
Když to jede přes Kouty tak tady sundáme lyže |
Druhá a kratší část hřebenovky Hrubého Jeseníku častěji jezdíme od západu na východ, ráno vlakem na Ramzovou, to je taková klasika, i když teď co nahoru jezdí jen rychlíky s kupéčky to už není taková zábava jako kdysi v osobních vozech. Ještě jako dorostenec pamatuju na vlaky, kde byly uprostřed vozu kamínka na uhlí a sem tam si na nich nějaký lyžař ohřál nějakou vepřovku.
Ramzová je dnes mamutím střediskem hlavně sjezdového lyžování ale díky lanovce je velkým lákadlem i pro běžkaře, kteří se lehce dostanou do vysokých poloh. Pokud tedy nevyužijeme lanovku, vyrazíme od bývalé stanice první lanovky na Čerňavu červenou značkou. Ta na začátku vede po jedné ze sjezdovek a pak ještě traverzuje vedlejší, ale pak už směřuje do lesa k rozcestí Nad Dobrou Vodou. Dobrá Voda je pramen a kaplička kousek nad cestou a v zimě se snadno stane, že ji přehlédneme (je ukrytá za stromy). Na Čerňavu je výstup relativně strmý a ačkoliv by zde měla být upravená stopa, je většinou rozbitá od sjezdařů. Někdy (hlavně z jara) je lepší výstup vynechat a lanovkou dojet na Čerňavu, pak už je cesta zajímavější. Trasa vystupuje po východním úbočí Mračné hory nad hluboce zaříznutým údolím Branné a jejího přítoku. A díky odlesnění nabízí i pěknou vyhlídku na Vozku a později i Keprník. Kdysi bývala i pěkná vyhlídka zvaná Koňská (tady se míjely a odpočívaly povozy na Šerák), dnes už je trošku zarostlá. Když už toho máme dost, konečně přichází rozcestí Šerák a nedaleko proslulá chata, vlastně jediná v hřebenové části Keprnické klenby. Chata v poslední době prošla značnou opravou, bohužel ke škodě vzhledu. Interiér hospody je studenou restaurací, jakých byste našly spousty ve městech, k horám se to moc nehodí. Alespoň se zde ohřejeme a nabereme sil, čeká nás totiž výstup na nejvyšší vrchol této části Hrubého Jeseníku. Ačkoliv převýšení od rozcestí je necelých 150m, dá celkem zabrat, zpočátku zostra, postupně se mírní a když už se zdá, že neskončí, je tu hranice lesa a konečně vrchol. Vrcholová skalka na Keprníku nabízí dokonalý kruhový rozhled na Hrubý Jeseník od jihu přes východ na sever, kde přechází na Rychlebské hory k západu a na celý Králický Sněžník, a za dobrého počasí i dál, na Orlické hory i Krkonoše. Velmi dokonalé. Sjezd z Keprníku bývá obvykle velmi veselý. Německý název hory Glasberg naznačuje, že mu dřívější obyvatelé říkali Skleněná hora, holý vrchol bývá často namrzlý a v slunečním jasu se hora pěkně leskne. Musíme tedy opatrně traverzovat a dole v lese se to obvykle trošku rozjede. Naštěstí u Trojmezí se sjezd zastaví. Rozcestí je lákavým místem k malé odbočce – žlutou značkou můžeme dojet k Vozkovi, jedné z proslulých skal v Jeseníkách. Není to daleko a jen s malým převýšením. Kdo se chce na Vozku podívat v zimě, má to tudy jednodušší, než výstup někdo od Branné přes Volskou louku (to je jediná slušná zimní cesta k Vozkovi z údolí). Po návratu na hřeben pokračujeme mírně většinou z kopce až před sedlem Pod Vřesovkou nás čeká prudší úsek, ale tady je většinou měkčí sníh, tak se padá tak nějak líp. Teď si můžeme zvolit ze dvou verzí – žlutá značka nás vyvede ke kamennému oknu a až k vrcholu Červené hory, kde budeme odměněni krásnými výhledy,o něco málo kratší červená značka po úbočí hory vystupuje přímo k Vřesové studánce. K té nakonec i sjedeme z vrcholu hory. Z poutního kostelíku, který zde stával najdeme tak maximálně železný kříž. Kamenná kaplička skrývá zázračný pramen a plošina nad ním prozrazuje, kde stávala jedna z nejkrásnějších a nejlepších chat v Jeseníkách. Díky vynikající péči socialistického podniku RaJ na ni máme už jen vzpomínky. K demolici došlo někdy počátkem 80. let 20. století. Aspoň bufet kdyby tu byl. Jedinou pozitivní stránkou je, že od Vřesovky je upravená stopa, v podstatě celá z kopce až na sedlo, takže závěr Malé hřebenovky už bývá v pohodě. A protože to z Ramzové zas tak daleko není, většinou je dost času (mimo občerstvení) pokračovat do Koutů po žluté značce, jak se tady všeobecně říká, po staré cestě.