Přes Kunčice (Ramzová - Staré Město)

Jedna z klasických běžeckých tras, v některých úsecích již dříve popsaná v oblasti Rychlebských hor, konkrétně v Hornolipovské hornatině, což je oblast nejvyšších vrcholků táhnoucí se v pohraničí od Kladského sedla na západě k nejvyšší hoře Smrk (a podle pojmenování k Horní Lipové).

Protože lépe se jezdí z kopce drtivá většina běžkařů využívá směr od Ramzovského sedla. Za dobrých sezón bývá celkem narváno ve všech dopravních prostředcích. Doufejme, že po katastrofální poslední zimě bude ta nadcházející vydatnější, hlavně na sníh.

Začátek na Ramzové je celkem klasický, tedy od chaty u zastávky na Větrolam a kopeček do Petříkova. Předloni (když byl sníh) byla zajímavá varianta po nové cestě kolem sjezdovek Pod Klínem do lesa, byla tam projetá stopa rolbou. Trasa se zcela vyhne Petříkovu (prochází mírně nad chatami). Při posledním návštěvě jsem si všiml, že je i nová odbočka přímo před Petříkovem, nevím, jestli je to napojení na zmíněnou cestu, nebyl by tam takový kopec jak na Klínu (cesta značně rozbahněná). Tato by měla tu výhodu, že když je v Petříkově málo sněhu, muselo by se pěšky, jinak běžně jezdíme na běžkách. (otázka je, nechceme-li ale vynechat nějakou hospodu).

Každopádně zmíněná trasa i trasa pře horské středisko pokračuje podél modré TZ kole Černého potoka (někdy se uvádí Branná). Jde o profláknutou běžeckou trasu, povětšinou kvalitně vyrolbovanou díky chatařům na Paprsku. V serpentině u rozcestí Černého potoka pokračujeme dál mírným stoupáním k Císařské boudě a pak již téměř vrstevnicí k Paprsku. V popisu lyžařských okruhů bývá tato část označována jako Promenáda a název vcelku vystihuje nával, jaký tady bývá. Lesní cesta je tu dostatečně široká, není problém, že kromě postranních stop na „klasiku“ je uprostřed i 4-5 m na bruslení.

K chatě Paprsek nás dovádí červená TZ, která nás bude zajímat i dál. Po víceméně povinné zastávce v oblíbené chatě pokračujeme přejezdem k lovecké Růžové boudě (víceméně po rovině), pak ale prudčeji k další chatě zv. Medvědí. Naštěstí i zde jezdí rolba, tudíž s brzděním nebývá větší problém. Pozor snad při přejíždění cesty u Medvědí, kolem směřuje asfaltka, kterou se dá vyjet k Paprsku (jen ubytovaní).

Před sebou máme malou divočinu. Ačkoliv pokračujeme po tzv. Jesenické lyžařské magistrále, další stopa bude asi jen pro jednoho, a zřejmě jen vyšlapaná od běžkařů. Protože cesta, spíš pěšina vede hustým lesem, není zde místo pro rolbu, i skútr tady má problémy, takže si připomeneme doby, kdy se trasy neupravovaly. Vystupuje se šikmo na vrstevnice po svahu Chlupěnkovce, ccya3 km k rozcestí Zhořelá (což je název nedaleké hory), zde konší halvní výstup a následuje celkem příjemný sjezd ke Kunčické hoře (přesněji stejnojmennému rozcestí).

Tady už magistrálu opustíme a k další cestě zvolíme směr žluté značky. Ta samotná jde těsně po kraji lesa pod zmíněnou Kunčickou horou, k běžkování se ale využívají louky podél lesa, které se sklánějí tak akorát do sedla Krupná, kde přejedeme ze západního svahu na východní a dál podél lesa dorazíme nad horní stanice lanovky a vleku nad Skiareálem v Kunčicích. Pokud se budeme držet žluté značky, sjezdovky se objedou krásně ve svahu až za Květnou. (bývaly doby, kdy se jezdilo přímo po sjezdovce dolů). Přes cestu se musí projít pěšky, za můstkem přes Krupou se dá znovu nasadit a po nějakých 2 km jsme ve Staráku.

Z Kunčické hory bývala v dobrých zimách krásně vyvedená stopa rolbou, vyvedou-li nám ji i v další sezóně, nebude to mít chybu.