Na Hamštejnský hřbet

Že jste ještě pojem Hamštejnský hřbet neslyšeli? Nic si z toho nedělejte, my donedávna taky ne. A to jsme přitom po něm už dříve šlapali. Jedná se o takový nevysoký hřebínek ležící na Zlaté stezce Českého ráje mezi obcí Koberovy a slavným nalezištěm achátů a podobných kamínků Kozákovem. Vede po něm červená turistická značka a mezerami mezi lesy jsou z něho krásné výhledy. V létě se tu nacpete borůvkami, na podzim nasbíráte houby a v zimě… V zimě se tu zkrátka jen příjemně projdete. Jako my.

Přístupů na Hamštejnský hřbet je docela dost. My jsme zvolili zeleně značenou trasu ze Železného Brodu. A protože jsme vlakoví nadšenci, za startovní místo zvolíme železnobrodské nádraží. Mimochodem, když jsme tady z vlaku vystoupili, ukazoval teploměr -14°C a údolím Jizery fičel ledový vítr. Jen co jsme během půlhodinky vylezli nad město, stoupla teplota nad nulu a začínali jsme se potit. Ono totiž ze začátku se jde pořád do kopce. Ne sice do prudkého, ale do kopce.

Přímo u nádraží žádnou značku nečekejte. Vede od něho ale jen jediná cesta, tedy vlastně ulice směrem do centra. Taky se jmenuje Nádražní. Po ní se dojde na modrou značku a po 150 metrech k rozcestí, ze kterého se dáme po zelené. Taky si ten začátek můžete zkrátit jako my serpentýnou semilské výpadovky. Mrkněte na mapu, je to jasné hned. Ta zelená značka nás vyvede nad město ke kostelu (kapli) sv. Jana Nepomuckého, čímž máme za sebou asi nejprudší stoupání na trase. Nebo mi to aspoň tak přišlo. Stoupáme pak sice ještě dál a dlouho, ale už mírněji nad Popluží, kde je moc příjemná lavička a z ní jako na dlani Jizerské Hory a Krkonoše. Ty my jsme skoro neviděli, ztratili se nám ve velice silném oparu. Naše oparové prokletí z minulého roku zřejmě bude pokračovat i letos…

Zanedlouho projdeme krátkou vesničku Dlouhý (která je určitě mnohem kratší než Krátká Ves na Havlíčkobrodsku) a po krátkém klesání po silnici začneme opět stoupat vzhůru do lesa. Stoupání končí rozcestím s červenou TZ už právě na kýženém Hamštejnském hřbetu, přičemž ono rozcestí se jmenuje Hamštejnský hřeben. Hřeben jako hřbet, je to fuk, na obojí se leze do kopce. Po tom Hamštejnském hřbetu se projdeme jen chvilku. Končí sedlem s loukou a výhledy a má to tu poetický název Vzdychánek. Z tohoto místa je to, co by kamenem dohodil, na Kozákov, necelé dva kilometry. Takže pokud to tam neznáte, chcete se pokochat výhledy z rozhledny nebo zaplnit bříško v tamní restauraci, pokračujte po červené a pak se sem vraťte.

Jinak ale ze Vzdychánku půjdeme po zelené značce, teď už prakticky pořád jen z kopce. Projdeme další vesnici Záhoří a kolem čedičového lomu se dostaneme na silnici ze Železného Brodu do Semil. Asi 150 metrů od ní je Krkavčí skála. Z ní je báječný pohled na údolí řeky Jizery a železniční trať s tunely vedle ní. Ke skále vede významová značka a je nutné se pak vrátit zpět k silnici. Podél ní jde značka žlutá, a to až do Semil. Hned na kraji města za nadjezdem přes trať je rozcestí s modrou značkou. Spěcháte-li na vlak, dejte se po ní k nádraží. Chcete-li do centra, pokračujte po žluté. K nádraží se tak dostanete taky, jen oklikou a s možnostmi se třeba najíst.

Celá trasa měří asi 13,5 km. Není nijak zvlášť náročná, zvládne ji každý, kdo jen trochu zdravé oudy má.