Na hřebeni Orlických hor

Trasy • Běžky • Střední náročnost

Zakletý	Šotolina	0,0 km
Horní stanice lanovky
Pěticestí	Asfalt	1,0 km
Významná křižovatka turistických tras
Kunštátská kaple	Asfalt	1,9 km
Kaple na horském hřebeni
Pod Homolí	Asfalt	6,2 km
Horská cesta od Zdobnice
Pod Jelenkou	Šotolina	9,3 km
Rozcestí červené a modré značky
Velká Deštná	Šotolina	10,5 km
Občerstvení u Horské služby
Rozcestí Šerlich	Asfalt	13,8 km
Masarykova chata na Šerlichu	Asfalt	14,3 km
Horská chata podle návrhu Bohuslava Fuchse

Orlické Záhoří a králický Sněžník

Deštné v Orlických horách

Velká Deštná z Deštného

Deštné sjezdovky

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (81 fotografií)

Dá se říci, že vlastně všechny horské masivy, které v naší zemi najdeme mají nějakou hlavní trasu, kterou by případný návštěvník neměl minout nebo vynechat. Kdo zavítá do Orlických hor, určitě by neměl vynechat hřebenovku od Šerlichu k jihu, případně obráceně.

Orlické hory patří do pásma severních pohraničních hor geograficky označovaných jako Sudety. Název se dnes ovšem nepoužívá díky neblahým skutečnostem, které jeho nesprávné použití mělo ke konci 30. let 20. století. Mimo těchto hor k pásmu patří od východu hory Jeseníků, Králického Sněžníku, dále tedy Orlické hory, hory v Broumovském výběžku (Vraní, hory, Broumovské stěny či Jestřebí hory). Přes Krkonoše pak pokračuje k Jizerským a Lužickým horám, což je vlastně skutečný konec pásma Sudet.

Je tedy patrné, že se jedná o pás nejvyšších českých a vlastně i moravských hor. V tomto členění ty Orlické hory patří k těm menším. Ale snad díky nižším absolutním výškám a nakonec i menším převýšením mohou být pro řadu výletníků příjemnější.

Zimní návštěvník tedy s povděkem může celkem pohodlně zavítat do nejvyšších partií hor. Jedním z možných nástupních míst na hřebenovku mohou být Říčky. Horská víska nedaleko Rokytnice v Orlických horách se v zimě mění ve vyhledávané lyžařské centrum. Sjezdovky na vrchu Zakletý, patří k nejlepším lyžařským terénům tohoto pohoří. Ostatně zdejší svahy jsou pravidelným místem věhlasných mládežnických závodů. V Říčkách byla nakonec postavená první lanovka Orlických hor. A právě to umožňuje pohodlný nástup do lyžařských stop. Vrch Zakletý svojí výškou je již téměř na úrovni hřebene a vede z něj pohodlná cesta, v zimě pravidelně udržovaná. Tou se celkem rychle dostaneme ke křižovatce Pěticestí. Zde většinou najdeme množství běžkařů. Přicházejí sem trasy od Zdobnice či Orlického Záhoří a samozřejmě probíhající hřebenovka, v tomto případě od jihu od Haničky (a Komářího vrchu). A k tomu zde najdeme stánek s občerstvením. Lyžařská stopa využívá tzv. Bunkrovou cestu, což je cesta vedoucí téměř pod vrcholky hlavního hřebene. Byla vybudována při stavbě pohraničního opevnění. Betonovými pevnůstkami je poset celý hlavní Hřeben Orlických hor. Od Pěticestí to není příliš daleko ke Kunštátké kapli, větry a sněhy ošlehané církevní stavbě. Ta je sice často opravovaná ovšem vlivem polohy značně trpí. Ostatně trpí i celé Orlické hory. Ačkoliv nedosahují velké nadmořské výšky, měl by tu tedy růst les, ale díky exhalacím byl les značně poškozen a k obnově dochází velmi pomalu. Díky tomu ovšem se můžeme kochat dalekými výhledy (pokud není zataženo či nefičí). Od Kunštátské kaple jsou to hlavně výhledy do Orlického Záhoří, do Polska na protější Góry Bystrzickie za údolím Divoké Orlice (tvoří tu hranici) a na vzdálenější pásmo Králického Sněžníku.

Bunkrovka dál sleduje v podstatě vrstevnici po západním úbočí Tetřevce, mírně klesá a stoupá v několika serpentinách, nakonec jen nepatrně klesne do sedélka Pod Homolí, aby se cesta přehoupla na východní úbočí a kolem Koruny (či Orla) a Jelenky celkem mírně stoupá do nevýrazného sedla Pod Jelenkou. Sem přichází výstupové cesty od Bedřichovky (na východě) a Luisina údolí (západ). Následuje poslední výraznější stoupání a jsme u Velké Deštné. Lépe řečeno u stánku Horské služby, kde rovněž řada turistů využívá občerstvovnu. Asi 200m vzdálený je hlavní vrchol Velké Deštné, nejvyšší hory Orlických hor. Na vrcholu je taková provizorní rozhledna spíš vyhlídka (Štefanova), která budí dojem, že se co chvíli rozpadne (taky se často obnovuje). Velká Deštná by si zasloužila něco bytelnějšího a trvanlivějšího. Rozhled s plochého temene je impozantní, kromě blízkého okolí celé Východní Čechy (není-li inverze), Krkonoše, Králický Sněžník, ale i Hejšovina atd., atd. Není to už tak daleko k Šerlichu, celkem pohodlným, snad jen v závěru trošku prudším sjezdem. Památná Masarykova chata je příjemným vyvrcholením trasy.

Ovšem je možno pokračovat na Vrchmezí, nebo přes Šerlišský mlýn do Deštného od severu. Co jsem tu byl posledně, vrátil jsem se pod Jelenku a přes Luisina údolí přes sjezdovky do Deštného z jihu, což je taky pěkná trasa.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.233, 16.449)

Poslední aktualizace: 13.11.2013

Vyhledání vlakového spojení na výlet