Na nejvyšší šumavské vrcholy

Nejdůležitější a také nejnáročnější túru naší šumavské dovolené jsme absolvovali 3. den, kdy ještě podle předpovědi nehrozily žádné bouřky.

Zajeli jsme si do Nového Údolí, což je konečná stanice železniční trati, ležící jen kousek od bavorských hranic.

Zatímco ostatní spolucestující se zajímali o zdejší vlakové muzeum, občerstvení či směnárnu, my jsme hned vyrazili vzhůru do hor: po červené turistické značce směrem na Třístoličník.

Cestou k Rosenauerovu pomníku a nádrži (4 km) nás sem tam předjížděli cyklisté, posléze jsme je však naším vytrvalým turistickým krokem zase předešli, když o kus dál už kola tlačili.

U zmíněného pomníku museli stejně všichni odbočit podél Schwarzenberského kanálu, takže dále už jsme nerušeně a zcela sami stoupali zprvu ještě asfaltkou a potom krásnou kamenitou, potůčky omývanou horskou stezkou. Les postupně řídnul, až jsme se ocitli mezi uschlými, kůrovcem zničenými pahýly.

Kousek pod vrcholem jsme předešli jedinou dvojici turistů jdoucí z naší strany, zatímco nahoře už korzovali početní bavorští důchodci, ocitnuvší se tam podstatně snadněji díky pohodlné asfaltové silničce.

Nejprve jsme si vylezli na skalní vyhlídku hned vedle hotelu a poté ještě zašli na nedaleký nejvyšší vrchol Hochstein a k působivé kapličce prachatického rodáka - sv. Jana Nepomuka Neumanna, přikrčené pod tímto skalním útvarem.

Za pár drobných Eur jsme si po návratu k hotelu dopřáli alespoň skromné občerstvení a vydali se po červené hřebenové trase na Trojmeznou (3 km) a Trojmezí (1 km).

Na této kamenité, místy přímo skalnaté cestě už jsme sice pár turistů potkávali, ne ale mnoho. Navíc se nám za zády začalo děsivě zatahovat a brzy bylo jasné, že bouřka prostě bude!

Dostihla nás při cestě na nedaleký nejvyšší český šumavský vrchol Plechý (1,5 km), naštěstí jen svým okrajem.

Neměli jsme vzhledem k délce plánované trasy čas se tu schovat a čekat, až déšť přejde, místo toho jsme se pustili raději hned dolů docela krkolomným kamenným mořem k Plešnému jezeru (3,5 km po žluté).

U jezera už naštěstí úplně přestalo pršet a bylo zase nádherně! Nyní jsme přešli na zelenou značku, po níž jsme začali sestupovat na rozcestí U Stříšky (3 km) a Hučina (1 km), odkud nás pro změnu zase modrá značka podél kanálu dovedla k doslova pohádkovému Hornímu portálu neboli Tunelu.

Vzhledem k poněkud bolavým nohám jsme pak už zvolili nejkratší cestu na železniční stanici Černý kříž: turisticky neznačenou přímou 6kilometrovou asfaltku nádhernými lesy plnými průzračně čistých potoků, borůvek a hub.