Nové Hamry - Horní Blatná - na rozhlednu Blatenský vrch a zpět

Kdo se necítí na takovou trasu, má možnost si to zkrátit a z Nových Hamrů do Horní Blatné jet vlakem. Nádraží je kousek od křižovatek silnic – když se koukáte na barevnou velkou tabuli s vyznačenými naučnými stezkami, běžeckými tras a sjezdovkami, tak vpravo vidíte mírnou cestu do kopce – ta vás dovede po zhruba asi 5 minutách na nádraží.

Kdo se rozhodne pro pěší výšlap, vydá se zhruba 6 km po silnici. Provoz je nepatrný, navíc silnice je samá zatáčka, takže auta zde skutečně rychle nejezdí. Je to příjemná vycházka lesem,  vpravo vidíte Bílý potok, občas se vám otevře výhled do okolní krajiny. Menší polovinu cesty stoupáte po Borovém vrchu, abyste nakonec klesli nejdřív k hájovně Vlčině, odkud se vám otevře pohled na Horní Blatnou.

První osadníci přišli do zdejšího kraje pravděpodobně v době kolem konce 12. století. Ve 14. století pak nastala druhá osidlovací vlna, která vyvrcholila až koncem století šestnáctého, kdy vznikla Horní Blatná (r. 1532), ale i Jáchymov a Boží Dar. Osidlování tohoto území bylo úzce spjato s těžbou cínu a důlní činností, jejichž počátky se zde datují na konec 15. století.
Významným datem pro Horní Blatnou je rok 1548.Tehdy ji Ferdinand I. povýšil na královské horní město, udělil jí městský znak a řadu dalších výsad .

Počátek 17. století byl ve znamení prudkého poklesu těžby cínu. Začala převažovat těžba stříbra a kobaltové rudy. Na počátku 19. století nastává postupný zánik zdejších dolů, způsobený dovozem levnějších surovin ze zahraničí. V Horní Blatné tehdy byla sklárna na výrobu kobaltového skla a vznikala také náhradní domácí výroba - krajkářství a výroba plechových pocínovaných lžic.

Po osvobození v květnu 1945 došlo k odsunu zdejšího německého obyvatelstva. Po něm pak následovalo doosídlování navrátilci a přistěhovalci z vnitrozemí.

Dnes je Horní Blatná celistvě zachovaným renesančním městem - jediným v Západočeském kraji. Nejstarší dochované stavby jsou dokonce goticko-renesanční. Je to i významné horské rekreační středisko. Město Horní Blatná je městská památková rezervace.

Dominantou náměstí je jednolodní kostel sv. Vavřince. Jeho stavba byla dokončena r. 1564. Roku 1700 byl pro místní kostel odlit zvon. Roku 1754 byl zdejší protestantský kostel podroben barokní přeměně. Má dvě věžičky při západních nárožích a mohutnou věž na východě - osmibokou v horní části a čtyřbokou ve spodní části. Západní vchod do kostela má pravoúhlý portál, nad ním je nika s mušlí a se sochou svatého Vavřince. Nárožní věžičky mají od západu dvířka, nad nimi niky se sochami - na severozápadní straně Immaculaty, na jihozápadní straně panna Marie s Ježíškem. Velkou zajímavostí kostela je jeho plochý dřevěný strop.

V roce 1993 byla zahájena oprava kostela sv. Vavřince, dokončena byla o čtyři roky později. V letech 199 – 1999 byl v rámci oprav kostela opraven také hodinový stroj a úchyt zvonů.

Když jsme zde letos byli, měli jsme velké štěstí. Sluníčko svítilo do kostela pod tak bezvadným úhlem, že nám vnitřek kostela krásně nasvítilo.

U kostela je 1. panel naší naučné stezky „Vlčí jámy", který informuje o historii města.

Za kostelem jsme se vydali vlevo po žluté turistické značce, která zpočátku vede stejně jako naše naučná stezka. Po chvilce se od nás odděluje červená turistická značka – po ní se vrátíme zpět. Cesta vede po lukách s krásnými výhledy do širokého okolí.

Blatenský vodní příkop je významné technické vodní díloz let 1540 – 1554. Jedná se o přivaděč vody z Božího Daru přes Myslivny, Rýžovnu , Bludnou do Horní Blatné. Kanál ústí do Blatenského potoka. Přiváděl vodu nutnou k praní získané rudniny a pro pohon strojů. Měří téměř 12 km. V letech 1995 – 2001 byl značně poškozený Blatenský příkop opraven. Takže je z větší části zachovalý.

Na této zastávce je vybudováno příjemné odpočivadlo.

Jsme na vrcholu Blatenského vrchu. Vrchol je budován žulami tzv. blatenského masivu, které v okolí tvoří skalní útvary, balvany a balvanité sutě. Na žulu jsou vázána ložiska cínových rud, která zde byla dobývána.

Zdejší rozhledna je nejmladší ze čtveřice rozhleden v české části Krušných hor (další jsou na Klínovci, Plešivci, na Tisovském vrchu). O její vybudování se zasloužil Spolek pro zimní sporty z Horní Blatné, který chtěl vybudovat poblíž města turistické a lyžařské středisko. Stavba byla započata r. 1912 a 5. července následujícího roku byl slavnostně otevřen horský hotel s restaurací a vyhlídkovou věží. Horský hotel byl velmi oblíben a roku 1927 rozšířen přistavením sálu.

Po 2. světové válce byl objekt obsazen pohraničním vojskem a chátral. Hotel s restaurací nakonec musel být stržen a zůstala pouze samostatně stojící kamenná rozhledna jako vzpomínka na staré časy. Je vysoká 21 m, vystoupáte po 85 schodech, odměnou je kruhový rozhled na nejvyšší vrcholy – Klínovec, Fichtelber, Božídarský Špičák, Tisovský vrch a Plešivec a samozřejmě i na Horní Blatnou.

Nutno podotknout, že sice tam nestojí žádný hotel a výletní restaurace, ale možnost občerstvení tam v malém kiosku samozřejmě je.

Od rozhledny pokračujeme naučnou stezkou po červené turistické značce.

Cesta pokračuje podle skalní průrvy až k dalšímu zastavení - to je druhá chráněná přírodní památka. Propadlina ukazuje zbytky starých zřícených chodeb a komor. Je přes 120 m dlouhá, asi 14 m široká a až 25 m hluboká. Důl Wolfgang byl jeden z největších dolů tohoto revíru, hluboký až 85 m, což bylo na tu dobu značné.

Z této strany je možný vstup do části této průrvy.

Pokračujeme v přímém směru, až dojdeme na nám známé rozcestí. Odbočujeme vlevo zpět k městu.

Naši krásnou procházku nádhernou přírodou jsme samozřejmě přerušili na náměstí, kde si můžete vybrat, kam zajít na oběd. My jsme se vyjímečně rozhodli pro Modrou hvězdu proti kostelu. Hlavně i proto, že jsme tam ještě nebyli, i proto že tam vaří známý z Nových Hamrů. Musím přiznat, že jsme se najedli dobře, i když by to šlo na tamější poměry asi i levněji.

Nyní nás čeká už jen cesta zpátky, zhruba 8 km dlouhá. Tentokrát samozřejmě ne po silnici, ale po zelené turistické značce. Přes město jsme se vydali stejnou cestou k trati.

Po kraji lesa jsme se dostali až k nám již známé hájovně. Vlčina. Pokračovali jsme ale lesem po zelené značce – nutno ji pozorně sledovat, protože občas ze širší cesty náhle uhýbá pěšinkou do lesa. Ale nakonec stoupáte širokou lesní prosluněnou cestou (když vám přeje počasí). Přibližně na nejvyšším bodu je zbudován altán, který láká k odpočinku. Dál pokračujete již jen mírně zvlněným terénem.

Minete ještě jedno rozcestí a stále po žluté klesáte dále k Novým Hamrům. Pokud se vám zdá cesta krátká, můžete do Nových hamrů dojít i přes rozhlednu na Tisovském vrchu.

A jsme "doma", spokojení a plni nových informací z míst, které, zdá se mi,  jsou hodně opomíjené. Zatím návštěvnost těchto míst značně pokulhává za jinak srovnatelnými krásami Šumavy.