Loading...
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Jezero Gjende | Šotolina | 0,0 km | ||
Od jezera Gjende (984 m) se stoupá pořád vzhůru. Cesta není špatná, ale to převýšení | ||||
Vysoký hřeben nad jezery Gjende a Bessvatnet (1722 m) | Šotolina | 4,5 km | ||
Výhled z vrcholu je nádherný, je jasno, obzor naprosto čistý, dohlednost daleká. Jsou vidět zasněžené vrcholky, blízká i vzdálená jezera. Cesta zprvu pomalu, ale pak hodně prudce klesá. | ||||
Hřebínek mezi jezery (1300 m) | Šotolina | 6,3 km | ||
Hřebínek, který od sebe odděluje jezera Gjende a Bessvatnet. Výškový rozdíl hladin je asi 300 metrů a každé má jinou barvu. Tak tohle je nádhera. Horší byl ten sestup. Je to hrozný. Nedoporučuji pro někoho, kdo trpí závratěmi. Cesta tu není, leze se skoro strmě dolů po kamenech různých velikostí, dokonce i naši otrlí jedinci mají z toho docela hrůzu. Přežili všichni a opět je čeká další stoupání, už to však není tak hrozný výstup. | ||||
Jezero Bjornboltjonne (1475 m) | 8,7 km | |||
Další tentokrát menší sestup téměř až k jezeru a pokračuje se po zvlněné krajině | ||||
Rozcestí (1400m) | Šotolina | 10,9 km | ||
Rozcestí – jedna cesta klesá vlevo k chatě Memurubu u jezera Gjende. Naši pokračují vpravo bez výraznějšího převýšení. Pro změnu se do cesty staví sněhová pole. Ty jsou docela nebezpečná – vypadá to pevně, ale snadno se zapadne do směsi bláta, vody a kamení. Po nevýrazné stezce se klesá skoro až k jezeru. | ||||
U jezera Russvatnet (1180 m) | Šotolina | 13,3 km | ||
Foukal tu hrozný vítr. Dál se pokračuje podle jezera. | ||||
Vodopád | 14,9 km | |||
Konečně zde našli místo, které bylo trochu v závětří a kde se mezi kameny nechaly postavit stany. Dokonce tu měli malého návštěvníka - krásného hlodavce s bílým bříškem, žlutohnědými zády a malinkatým ocáskem. Ale chleba mu nechutnal. | ||||
Zase do kopců | Šotolina | 17,7 km | ||
Cesta podle jezera sice kus ještě pokračovala, ale dál se jít nedá, musí se přes sedlo. | ||||
Sedlo (1550 m) | Šotolina | 21,2 km | ||
Cestou se musely přejít dvě divoké řeky. První po mostě zavěšeném na lanech, prkna byla v trochu horším stavu, celé se to nějak moc houpe, ale jde to. Druhý most vzala voda. Zbylo natažené lano jako madlo, k tomu se skáče po kamenech. Ale i tohle zvládli a nikdo se nechtěně nekoupal. Viděli zase jiné hory, dokonce i ledovec. Ale obzory už nebyly tak jasné. Zakrýval je mlžný opar. Zde se cesty dělí a naši odbočují přes malý hřeben dolů zpět k jezeru. | ||||
Zase u jezera Russvatnet (1180 m) | Šotolina | 26,4 km | ||
Cesta pokračuje podle jezera, ale už není vidět nic nového, zdá se to dlouhé. | ||||
Jdeme podle řeky Russa | Šotolina | 29,0 km | ||
Z jezera vytéká řeka Russa a v peřejích směřuje do údolí. Cesta vedla zpočátku souběžně, je co pozorovat. Cesta se však chvílemi od řeky vzdaluje a zase přibližuje, postupně klesá. Výhledy už nejsou tak zajímavé, naši turisté jsou unaveni a tak se už jen těší, až dorazí na silnici. | ||||
Konečně na silnici | Asfalt | 36,2 km | ||
Tady už na ně čekám, abychom společně autem odjeli někam, kde se nechá přespat. Jsou unavení, ale spokojení. Zvlášť první den byl opravdovým zážitkem. |
Dvou- až třídenní náročný trek ve východní části národního parku Jotunheimen. Cesta má údajně trvat 20 hodin, za dva dny se to prý zvládnout nechá. Víc času nemáme, tak se to stačit musí. Taky se na tuto trasu vydali jen silní jedinci, ostatní trávili dovolenou méně náročnými výšlapy okolo jezera Gjende a v oblasti Stuttgonglia.
Cesta vede od jezera Gjende, přechází se mezi jezery Gjende a Bessvatnet dál do vnitra parku až k jezeru Russvatnet. To se obchází po jeho vzdálenějším břehu. Cesta zpátky vede podle řeky Russa, která z jezera vytéká a končí na silnici č. 51. Pokud by nebyl nikdo, kdo by zde na vás čekal s autem, pak vás čeká ještě dalších 14 km po silnici (jinudy to asi nejde) k jezeru Gjende – pak už se to snad za dva dny ani stačit nedá.