Od jezera Skjeppsjoen do Torsaetru
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Borgen | Šotolina | 0,0 km | ||
Hned od jezera se stoupá do kopce. Poměrně brzy se odbočuje vlevo - takže nepřehlédnout. Značení zde je zrovna dost mizerné. | ||||
Borgekampen (765 m.n.m.) | Šotolina | 1,5 km | ||
Nejvyšší bod trasy - místo nádherných výhledů | ||||
Rozcestník | Šotolina | 3,2 km | ||
Někde v těchto místech je rozcestník, kde je šipka po úbočí směr Klatrefelt. My jsme si to odtud chtěli zkrátit při zpáteční cestě. Ale po zkušenostech tuto cestu nedoporučuji v žádném případě. Mělo by to být kratší, nemělo by to být přes kopec, ale prakticky zde žádná cesta není. Zpočátku to chvilku vypadalo dobře, ale jen chvilku. Šli jsme dvě dvojice nezávisle na sobě, každý jinudy a shodli jsme se na tom, že to bylo místy jak v pralese. Naprosto neschůdné. Kam strom padnul, tam zetlel. Lezli jsme přes potoky, skály, nahoru, dolů. Dvakrát jsme narazili na modrou destičku, ale cesta u ní žádná vidět nebyla. Takže jsme to nakonec šli výrazně déle, než kdybychom se vraceli původní cestou. | ||||
Torsaeter (500 m.n.m.) | Šotolina | 3,9 km | ||
Kavárna a také místo, kde se platí mýto, pokud se jede po silnici. |
Pěší trasa v oblasti Rundbrenna, která je zhruba 100 km severně od Osla. Jedná se o úžasnou oblast. Východisko turistických cest Borgen je u jezera Skjeppsjoen. Možností na tůru je několik, ale není tu mapa, abychom si mohli vybrat. Což je dost velký problém. Na ukazatelích je označení pouze v číslicích, takže bohužel ani nevíme, zda to znamená km nebo hodiny.
Nakonec jsme si vybrali trasu do Torsaetru (tam jsme věděli, že vede i silnice, po které jsme přijeli) s označením 5,5 a doufali jsme, že je to v km. Cesta je značena modrými pruhy na stromě nebo dřevěnými modrými destičkami. Jejich četnost zdaleka neodpovídá tomu, na co jsme zvyklí u nás, takže jsme často ani nevěděli, zda vůbec jdeme dobře. Navíc toto značení je asi pro všechny zde vedoucí trasy. Na křižovatkách jsou další rozcestníky, takže skutečně možností, kam jít, je poměrně dost.
Jedná se o naprosto neporušenou přírodu - jezírka, rašeliniště s několika druhy rašeliníků a suchopýrů, lišejníky. Ota dokonce vyplašil tetřeva, jsou zde mraveniště, která jsou vysoká skoro jako člověk, ale z větší části porostlá borůvčím. Připomíná to norské domy, které mají střechu zateplenou trávou. Taková oblast by u nás patřila mezi chráněnou rezervaci, tam se jim pasou ovce, v nižších polohách i krávy. Je tu nádherný klid, nikde jsme nepotkali človíčka a ty výhledy do údolí na několik jezer, tak tomu říkám krása.
Po vlastních zkušenostech (viz poznámka u bodu 3) doporučuji se zpátky vydat stejnou cestou.
A to byl poslední náš výlet na naší dovolené v Norsku.