Po hradech v okolí Víru (duben 2014)

Takřka v půli dubna se mi podařilo opět na chvíli hodit všechny strasti běžného života za hlavu a vydat se zase v osvědčené sestavě přátel na celodenní pěší tůru. Cílem výpravy měla být návštěva tří zřícenin hradů - Pyšolce, Zubštejna a Aueršperku - v blízkosti vodní nádrže Vír. Vyrážíme v neděli brzy ráno autem do obce Vír, která se stane východiskem i cílem naší dnešní tůry. Čeká nás necelých 15 km poměrně členité kopcovité cesty, turistickou mapu s přibližně vyznačenou trasou si v případě zájmu můžete prohlédnout zde. Předpověď na dnešek slibuje poněkud chladnější počasí s dopoledním slabounkým deštíkem. Odpoledne by se sand oblaha mohla trochu vyjasnit a vykouknout i sluníčko. Cesta autem probíhá bez větších problémů a my chvilku před devátou hodinou ranní parkujeme v obci Vír, u turistického rozcestí Vír - lávka. Po krátkém občerstvení vyrážíme z rozcestí po červené turistické značce směrem na zříceniny hradů Pyšolec a Zubštejn.

Cesta nás hned na začátku vede ještě v obci po lávce přes řeku Svratku, která zde má působivě široký tok, ale hloubka je v tuto chvíli sotva pár centimetrů. Přesně podle předpovědi začíná mrholit a my procházíme kolem několika vesnických stavení na začátek lesa. Zde již kapky deště nejsou prakticky znát a my můžeme bez potíží začít pozvolna stoupat do prvního kopce. Netrvá dlouho a asi po kilometru a půl stojíme na plácku se dvěma obrovskými buky. Jeden z nich slouží jako turistický rozcestník a od něj vede odbočka ke zřícenině hradu Pyšolec. Chviličku se kocháme majestátností místních buků a vyrážíme po značce k hradu. Cestou pozorujeme terénní úpravy, které jsou zde patrné i po takřka 700 letech, a po chvíli již stoupáme na samotný vrcholek kopce krytého ze tří stran hlubokým údolím řeky Svratky. Zde kdysi stával ranně gotický hrad Pyšolec. Zcela jistě se jednalo o veliký hrad, o čemž svědčí i tři hradní příkopy, z nichž poslední má hloubku pře deset metrů, a také rozsáhlé předhradí. Z původní stavby hradního paláce do dnešních dob zůstaly jen opěrné pilíře a část hlavní věže. I tak je to po těch letech velmi zajímavý pohled. My zde odkládáme na chvíli batožinu, vše si řádně prohlížíme a kolegáčkové vaří fairtrade outdoor kávu. Probíhají diskuze jakže to vlastně na tom hradě vypadalo, kdo že to tu vlastně sídlil a jaká byla hlavní funkce hradu. Po vypité kávě se pozvolna vracíme zpět k rozcestí pod Pyšolcem a cestou míjíme další majestátní buk rostoucí ve skalnaté skále tak, že jeho kořeny vypadají jako by tekly z kopce dolů. Nadšeni krásami zdejší krajiny dorážíme zpět na rozcestí a po červené pokračujeme pro změnu opět do kopce směrem zřícenina hradu Zubštejn.

Po asi kilometrovém stoupání vycházíme z lesa na polní cestu, ze které se nám otevírá krásný rozhled na údolí a okolní pahorkatinu. Procházíme kolem luk a pastvin a dorážíme na kraj malinké vesničky Kobylnice. Zde se hned na kraji obce dáváme po cestičce rozkvetlým ovocným sadem opět do kopce a pak asi ještě kilometr po příjemné cestě lesem. To už se ale před námi otevírá louka s mohylou a v pozadí se tyčí poměrně majestátní zřícenina hradu Zubštejn. Hostorie hradu spadá opět do přelomu 13. a 14. století a je stejně jako u předchozího spojená s šlechtickým rodem Perštejnů, a také velmi pravděpodobně s těžbou rud v okolí. Kolem mohyly, která ve svých útrobách údajně skrývá hlínu z významných míst české historie, procházíme až k dřevěnému mostku vedoucímu ke zbytkům hlavního paláce. Procházíme si ruiny hradu a chvíli setrváváme v jedné ze čtyř místností hlavního paláce, které jsou dominantou zdejší zříceniny. Pod hradem se pak nachází několik informačních tabulí a odpočívadel, Kolem 15 metrů hluboké studny se dostáváme na bývalou hradní baštu, kde jsou dnes k vidění tři makety obléhacích strojů - prak, katapult a obléhací věž. Je zde i ohniště, a tak toto místo volíme pro obědovou přestávku. Véna, Boby a Laňka vyráží sehnat trochu dřeva na oheň, já zatím ohřívám konzervu leča na vařiči. Ohniště se ukázalo jako ještě ne úplně vyhaslé po předchozí návštěvě a už za chvíli se tak můžeme trochu ohřát u ohýnku. Teplota zde nestoupá příliš přes deset stupňů a vzhledem k tomu, že hrad stával samozřejmě na kopci, docela tu také pofukuje. Véna s Laňkou si na ohni přihřívají fazole, Boby dnes zkouší opékaný špíz s topinkami. K tomu všemu dobré pivko a nálada je výborná.

Občerstveni a s dokonalou znalostí funkce středověkých obléhacích strojů opouštíme ohniště v baště a na rozcestí u hradu vyhazujeme odpadky i po předchozí návštěvě do koše. Poslední pohled na Zubštejn a již zase pádíme po červené z kopce dolů do vísky Pivonice. V této maličké obci opouštíme pro následující chvíle turisticky značené cesty a vydáváme se přes pole do lesa a podél malého potůčku se snažíme dostat až na soutok s říčkou Bystřicí. Cestou z hradu ztrácíme k nevoli některých členů výpravy mnoho z dnes nastoupané výšky, ale ujišťuji je, že stoupat zase určitě budeme. Cesta lesem nabízí opět malebná zákoutí, jednou s obrovskými smrky, podruhé třeba se zapomenutým pluhem a loukoťovým kolem. Opravdu to vypadá, jako by se tu čas zastavil a člověk se do těchto míst dostával jen velmi zřídka. To už jsme ale v malebném údolí, kterým až neskutečně meandruje říčka Bystřice. Tu překračujeme asi po třech lávkách, abychom z poslední z nich vstoupily do areálu tábora. Tento je zde na velmi krásném místě a my jej využíváme ke kratičké pauze na občerstvení. Na kameni objevuji vyschlého raka říčního, což je opět jen známka čisté přírody zdejšího kraje. Po vypití pivka v táborovém baru a prohlídce celého areálu, nastupujeme na modrou turistickou značku směrem k poslední zřícenině dnešní výpravy. Zde přichází ke slovu opětovné získávání ztracené výšky ve formě prudkého kopce. Laňkovi se profil naší trasy pomalu přestává líbit, ale i tento kopec zvládá s bravurou a po chvíli již všicni stoupáme na hrad Aueršperk. Z toho se zachovala jen část hlavní palácové věže, různé zbytky zídek a samozřejmě mnoho terénních nerovností, včetně dosti dlouhého hradního příkopu. Jeho velikost opět dosvědčuje, že ani tahle ruina nebyla žádný malý hrádek, ale docela slušně velký hrad. Bohužel jeho historie je docela zahalena tajemstvím, a tak se dá jen těžko určit jeho stáří či zakladatel. Prostory zříceniny skýtají velmi hezké a romantické místo pro přenocování a doufám, že jeden z budoucích článků na mém webu bude o bivaku právě na tomto místě.

Z hradu pak opět "ztrácíme výšku" sestupem po krásné staré štěchované hradní cestě zpět k říčce Bystřici, abychom hned po jejím překročení mohli pro dnešní den už opravdu naposledy zdolat pořádný kopec. Za odměnu má Laňka na kopci dovoleno otevřít si vyšetřené pivko a já využívám chvilky k opečení klobásky na malém ohníčku. Jako bonus se nám v tuto chvíli nad hlavami trhají mračna a sluníčko zalívá okolní louky svými hřejivými paprsky. Osvěženi a občerstveni se vydáváme na poslední část cesty zpět do obce Vír. Následujeme modrou značku, která nás vede přes prosluněné louky a březové hájky a poskytuje mnoho krásných rozhledů do okolní krajiny. Kousek pod Bajerovým kopcem se napojujeme na žlutou turistickou trasu vedoucí z Pivonic a začínáme naposledy klesat. Lesní cesta nás přivádí do Hrdé Vsi, části obce Vír. Procházíme celou dědinkou, obdivujeme místní lidovou architekturu a nakonec úspěšně dorážíme zpět k vozidlu.

Vzhledem k dobrému času neváháme ještě využít možnosti prohlídky nedaleké přehrady vodní nádrže Vír. Již předem je domluveno, že zpět budu řídit já, a tak sedám za volant a vezu naši výpravu k této technické zajímavosti. Díky této stavbě je zásobováno pitnou vodou Bystřicko, Novoměstsko, část Žďárska, ale i Brno a jeho okolí. Parkujeme ne vrcholu hráze a krátce si toto vodní dílo prohlížíme. I zde je vodní hladina velmi pod úrovní normálu, zcela jistě kvůli hodně slabé zimě a suchému jaru. Sklidnění pohledem na vodní hladinu sedáme do auta a vyrážíme definitivně domů. Cesta probíhá opět bez komplikací, s vyjimkou drobného zdržení při ztrátě Laňkovi čepice ze střechy vozu. Vše ale končí dobře a my všichni v pořádku dorážíme do svých domovů. Výlet hodnotíme pozitivně a já tímto všem čtenářům doporučuji návštěvu tohoto kraje s jeho prastarými zříceninami, malebnými říčními údolími i krásnými výhledy na Svrateckou hornatinu.

Kompletní fotogalerii naleznete zde.

Více výletů můžete nalézt na stránkách JakNaNudu.cz

Autor : Doc