Po stopách Švejka

1. den.

Tuto trasu jsme začali příjezdem vlakem do Milevska. Z východiště značených tras na náměstí jsme vyrazili po zelené. Šli jsme krásným prostředím lesama a polma. Skoro všude bylo na co koukat. Za vesnicí Osek jsme vyšli na silnici a po ní pokračovali do obce Květov, kde jsme se v místí prodejně potravin občerstvili a nabrali nové síly. Něco jsem tam i nafotil. Jsou tam tři statky vedle sebe, které opravdu stojí za to se na ně podívat. Odtud jsme šli opět po silnici do vesnice Kučeř. Tuto obec znám i blízké okolí. Jezdil jsem sem se svojí dříve bývalou přítelkyní. Je zde pěkná restaurace, tak jsme se těšili na dobrý teplý oběd. Ovšem i zázraky se dějí. Bylo pondělí a tedy zavřeno. Smůla. Začali jsme tedy okupovat místní prodejnu Jednoty, než jsme vyrazili dál. Po odpočinku jsme pokračovali dále po zelené přes Zvíkovský most. To vám byla rána. Voda byla zelená jako brčál, samá sinice. Hrůza. Odtud jsme pokračovali stále po zelené, ale na druhé straně Vltavy jsme přešli na modrou a po pěkné lesní cestě jsme šli až na Zvíkovské podhradí. Tam jsme se nejdřív ubytovali v penzionu Podhradí a potom jsme šli do místního hotelu, kde jsme začali okupovat místní, předražený bazén. Voda studená až hrůza, nic pro mě. Po vykoupání jsme se vrátili zpět do penzionu a jelikož ten den byla restaurace zavřená, šli jsme se navečeřet do restaurace Pivovarský dvůr. Vaří tam vlastní pivo a musím uznat, že vynikající. Už jsem tam byl dva roky před tím. Po dobré večeři jsme šli zalehnout a načerpat síly na nový den. V tak pěkném penzionu se síly čerpali opravdu dobře.

2. den.

Překročili jsme Otavu a stále po zelené pokračovali dál. Cesta byla dobrá, ale místy dosti krkolomná. Vlastně celou cestu až před Ostrovec jsme šli stále lesem, což je asi 7 km. V Ostrovci opět uzavřená restaurace a to bylo úterý. Otvírají prý až odpoledne. Nám se čekat nechtělo, tak jsme provedli nákup ve zdejší prodejně, najedli a šli dál. Bohužel z Ostrovce do Vráže nevede žádná turistická trasa, museli jsme celou cestu absolvovat po silnici. Řeknu vám, Vráž, ale ta délka. Nejdřív Stará Vráž, potom Vráž a opět restaurace uzavřené. Naštěstí v lázeňské restauraci bylo otevřeno, tak jsme neváhali a šli dovnitř. Pivo pouze Gambrinus nebo Plzeň 12, takže také žádný extra výběr. Několik z nás si dalo i oběd a asi po hodině a půl jsme šli dál, opět po silnici až do Čížové. Tam nás čekalo druhé ubytování v penzionu u Čárků. Pěkný penzionek, stačí pohlédnout na fotky. Dle telefonické domluvy, jsme na pana Čárka počkali v místní restauraci u nádraží, kam jsme se po ubytování vrátili posedět a povečeřet. Místa v penzionu bylo sice málo, je to penzion pro rodinu, ale vešli jsme se tam vcelku dobře a i vyspání bylo vynikající.

3. den.

Ráno jsme s radostí přivítali snídani v místním řeznictví, skoro naproti penzionu. Dobrá dršťková a sekaná přišly velmi vhod a mohli jsme pokračovat v cestě. Nejdřív po zelené, ale asi po jednom kilometru se změnila na žlutou. Z dálky jsme koukali na kostel-vyhlíku, který je umístěn na kopci za Čížovou. Pokračovali jsme dál přes Chlaponice a bývalý vojenský prostor Oldřichov do malé vesničky Mlaky. Sice malá, ale hezká a upravená. Takových kdyby bylo u nás víc. Za vesničkou jsme z trasy sešli a pokračovali dál po polní cestě do Drhovle. Po necelém kilometru chůze po silnici 1. třídy, jsme na první křižovatce odbočili na obec Brloh. Co je v názvu, tak je i obec. Skutečně Brloh, není zde totiž ani prodejna. Odpočinuli jsme si tedy v autobusové zastávce, jinde si totiž nešlo sednout, a pokračovali dál, v naději, že v Oseku se to zlepší. A skutečně. Po 4 km jsme narazili na prodejnu. Sice s obsazením jedna Vietnamka, ale pivo měla vychlazené, tak se všem hned zlepšila nálada na závěrečnou cestu tohoto dne. Cílem byl městys Radomyšl, kde jsme měli rezervované ubytování v ubytovně v bývalém vojenském prostoru. Dříve tam byla rušička radiového signálu západoevropských rozhlasových stanic. Ubytovna je asi 2 km od Radomyšle, stále do kopce, směrem na Sedlici. Po ubytování v průměrné ubytovně, ale upravené a čisté, jsme si ještě vyšlápli k místnímu kostelu sv. Jan, asi 4 km od ubytovny. Nádherný kostel v celém okolí. Já ho znám z dětství, jako kluci jsme tam přes les chodili na jahody. Bylo jich tam celé pole a rádi jsme hlídače trochu rozčílili. Ale konec vzpomínek. Od kostela jsme šli do restaurace u náměstí, kde jsme se navečeřeli. S plnými žaludky se jde moc špatně do kopce. No nic, jdeme spát.