Polským příhraničím z Adršpachu

Dosti náročná, ale velice hezká trasa, kterou ocení zejména milovníci výhledů a klidu. Je dlouhá cca 27 km, zabere tedy celý den. Vede ale po pohodlných cestách a ani stoupání na ní nejsou nijak vražedná, takže trasu zvládne určitě každý. Velice dobře by se dala zvládnout i na kole.

Začátek trasy je u vlakové stanice v Adršpachu. První úsek do Zdoňova volím po silnici z důvodu, abychom se pak nevraceli stejnou cestou. Ta silnice je nepříjemná jen nějakých 600 metrů, od odbočky na Zdoňov už auto téměř nepotkáte. Zdoňov projdeme celý až na hraniční přechod do Polska. Zde narazíme na polskou zelenou značku. Ta vede po kraji lesa do obce Laczna, kde si můžete projít celou místní ZOO (viz http://zoofarma.pl) nebo se spokojit pohledem na pár zvířat, která jsou viditelná z turistické cesty. Hodně přítulné jsou zebry, nechají se hladit a drbat a vůbec nemají dost...

Z Laczne půjdeme po modré značce do kopce do lesů na Góru Drogosz. Na ní není nic, ale zanedlouho vyjdeme na vrchol zvaný Róg a to už je něco jiného. Výhled odtud je báječný na město Chelmsko Slaskie a na Hraniční hřbet. My měli jen smůlu, že nás tady v kopcích zastihla nejen dešťová přeháňka, ale hlavně mlha a viditelnost byla mizerná. Z pár fotek jsem sice něco vydoloval, ale spíš mi ten výhled musíte věřit. Nebyl jsem tu poprvé, jak popíšu níže.

Z Rógu sestoupíme napříč příkrou strání ke kapli (viz https://www.turistika.cz/mista/chelmsko-slaskie-kaple-svate-anny-kaplica-sw-anny-na-upati-rogu) a přes vyhlídkový kopeček až do města Chelmsko Slaskie (https://www.turistika.cz/mista/chelmsko-slaskie-z-pohledu-historie). Tady snad každého kromě náměstí a kostela upoutá hlavně řada domků s podloubím zvaná 12 apoštolů (viz https://www.turistika.cz/mista/chelmsko-slaskie-dvanact-apostolu). Kolem těchto domků vede silnice se žlutým turistickým značením, po které půjdeme směrem k našim hranicím. K nim už ale dojdeme po značce modré.

Zde na hranicích je jedna drobná kuriozita. Podle map na sebe modré značky polská a česká navazují, ale není to tak. Cesta k nám sice vede dál, ale bez značek. Ta správná cesta s našimi modrými značkami vede o pár metrů vlevo nad našimi hlavami a je na ní zdola viditelné odpočívadlo. Takže těch pár metrů vlastně půjdete ve směru zelené značky vedoucí po hranici... Od hranic už tedy jdeme po naší modré příjemnou cestou přes zaniklou obec Libná (viz https://www.turistika.cz/mista/libna) a pak otevřenou krajinou s výhledy na Bukovou horu a Javoří hory až do Zdoňova. Zdoňovem je možné projít "zadem" po místní komunikaci souběžné s hlavní silnicí. Žlutá značka nás pak povede ke kapličce v Hrnčířském údolí pod Křížovým vrchem. Od ní je možné, ale ne nutné si udělat malou odbočku vpravo na zalesněný Kopeček, na kterém jsou ruiny starého kostela. Potom je ale nutné se vrátit zpět a vyšplhat k odbočce na Křížový vrch. Pokud jste tam ještě nebyli, doporučuji nahoru vylézt, i když to po dosud absolvovaných 25 km asi nebude úplně nejsnazší se k tomu přemluvit. Ale ono je tam fakt nádherně, vyplatí se to (viz https://www.turistika.cz/mista/krizovy-vrch-u-adrspachu). Navíc odtud už půjdete jen z kopce a to už zvládnete.

Tuto trasu jsme absolvovali už podruhé. To proto, že se nám poprvé hodně líbila a přitom jsme z ní neměli fotky. Bylo to v roce 2003, asi půl roku jsme vlastnili náš první digitální foťák. Tehdy se na kartu vešlo asi 200 fotek a přibližně stejný počet utáhl na jedno nabití i akumulátor. Ve čtvrtek před výletem jsem ho tedy nabil, kartu smazal a v sobotu jsme vyrazili. První fotku jsem udělal až ve Zdoňově, ale foťák blikal, že akumulátor je vybitý. No jo, aby ne. V pátek foťák objevila dcera s kamarádkou a na kartě bylo skoro těch 200 "uměleckých děl", jak se na sebe holky vzájemně pitvoří. Sice jsem je celou cestu proklínal, ale bylo nám to houby platné, po třech fotkách foťák zdechl. A to ty výhledy - i z toho Rógu - byly tehdy skvělé, jak ostatně po přechodu studené fronty bývají. Teď zase ta mlha. Vidím to tak, že na ten Róg budu muset vylézt ještě potřetí...