Putování po Karlových Varech a ochutnávání (nejenom) pramenů

Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost

Fotografie (40) • Foto: Bubinga

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

V Karlových Varech je pramenů hodně, dokonce i Staropramen tady lze ochutnat. Avšak k našemu městu náleží pivo pojmenované po císaři Karel IV. Na místě, kde se dnes toto pivo vaří, měla kdysi sídlo slavná Becherovka. Ta byla většinou nazývána třináctým pramenem, ale to počítání je trochu složitější. V každém případě návštěva muzea Becherovky je velice zajímavá, a tak tady můžeme začít putování. Autobusové i vlakové nádraží je nedaleko.

K prvnímu prameni se vydávám trochu nečekaně do kopce, kousek pod nemocnici, kde se na vyvýšené terase v ohybu silnice nachází menší objekt Kolonády Železnatého pramene. Jedná se o jediný karlovarský studený minerální pramen. Nazývá se Železnatý pramen a jeho teplota je pouhých 11,9˚ C. Oficiálně je to 16. karlovarský pramen a rok narození nebo prvního zachycení je 1852. je sice volně přístupný, ale bohužel bývá často uzavřen.

V putování pokračuji dál do lázeňského centra města, kde přecházím na levý břeh řeky Teplé. Naproti hotelu Thermal jsou krásné Dvořákovy sady a v nich Sadová kolonáda. Zdobená montovaná litinová kolonáda, dlouhá 50 metrů, prošla roku 1999 celkovou rekonstrukci a v jejím jihozápadním pavilonu byla nově umístěna pramenní váza ve tvaru hada s vývěrem Hadího pramene. Jeho teplota je 28,1˚ C a oficiální číslo má 15. Pramen je volně přístupný.

V sousedním objektu Vojenského lázeňského ústavu se nacházel Sadový pramen, 12. karlovarský minerální pramen. Prvně byl zachycen v roce 1852 a má teplotu 39,1˚ C. Při rekonstrukci zmíněné litinové kolonády byl převeden ven a doplněn sochou Hygie. Tudíž je dnes přístupný bez omezení.

Foto: Bubinga

Za objektem Lázní III. stojí zajímavý altán, ve kterém vyvěrá od počátku 60. let 19. století pramen Svoboda, 11. karlovarský minerální pramen. Má teplotu 61,7˚ C a je volně přístupný.

Foto: Bubinga

O „párů metrů dále proti proudu řeky Teplé začíná Mlýnská kolonáda. O vybudování nové kolonády na místě, kde dosluhovala původní dřevěná stavba, se uvažovalo již od čtyřicátých let 19. století. Uskutečnilo se několik architektonických soutěží, ale žádný návrh nezaujal. Až byl nakonec pozván z Prahy vynikající český architekt Josef Zítek z Prahy. Chvíli sice trvalo, než našel shodu s radními, a především stavem financí v městské kase, ale nakonec byla roku 1870 stará Giesselova kolonáda Nového pramene zbořena a příští rok na jaře započata stavba Zítkovy pseudorenesanční kamenné Mlýnské kolonády.

V interiéru kolonády vyvěrá celkem pět horkých pramenů. Všechny jsou volně přístupné.

Na úplném začátku kolonády, ve venkovní části, lze ochutnat Skalní pramen, který má číslo 10 a teplotu 44,9˚ C. Rok jeho narození je 1845.

Následuje pramen Libuše, dříve Alžbětiných růží, s číslem 9 a teplotou 61,5˚ C, prvně zachycen v 70. letech 19. století.

Pramen Kníže Václav I a II, původně Bernardův, je osmý karlovarský minerální pramen s teplotou 65,6 °C. Zajímavý je mimo jiné tím, že je rozveden do dvou pramenních váz. Jedna část pramene je vyvedena do pramenní vázy přímo na kolonádu, druhá váza je umístěna na prostranství před kolonádou. Rok jeho „narození“ je 1784.

Pramen Rusalka, původně Nový pramen, je sedmý karlovarský minerální pramen. Jeho teplota je 60,2 °C. Prvně byl zachycen již v 16. století.

Na samém konci této kolonády se nachází asi nejznámější a doktory nejdoporučovanější pramen. Jmenuje se stejně jako kolonáda, Mlýnský. Má číslo šest a teplotu 57,8 °C. První záznamy o něm jsou také ze 16. století.

Foto: Bubinga

K dalšímu objektu opět toho nemusí člověk moc našlapat. Tržní kolonáda se objevuje záhy pod skalním ostrohem se Zámeckou věží v prostoru Tržiště na úpatí Zámeckého vrchu.

V bohatě vyřezávané otevřené sloupové kolonádě dřevěné konstrukce ve švýcarském stylu, kryté plechovou sedlovou střechou s velkou zahloubenou zděnou půlkruhovou apsidální prostorou nás jako první přivítá Tržní pramen, pátý karlovarský pramen o teplotě 63,8 °C. Prvně zachycen byl v roce 1838.

Přibližně uprostřed této kolonády se nachází pramen Zámecký dolní s teplotou 55,6 °C a číslem 3.

U vývěru místního pramene, tehdy zvaného Fresser (Žrout), dnes pramen Karla IV., si podle pověsti léčil své nemocné končetiny již císař Karel IV. Oficiálně je však uveden rok 1769 jako první zachycení. Nad vývěrem pramene Karla IV. (65,8 °C) v levé části kolonády je zavěšen výtvarně nenáročný bronzový reliéf „Objevení horkých pramenů Karlem IV.“ od uměleckého kováře Adolfa Zörkela z roku 1939, signovaný „Zörkler“.

Než se vydám k té nejznámější i nejdiskutovanější kolonádě, tak si odskočím trochu do kopce. Zámecká kolonáda sice není kdoví jaký kolonádní prostor, ale je tam pramen. Vývěr Zámeckého pramene (Schlossbrunn) byl objeven prvně v roce 1769 na Tržišti pod skalním ostrohem se Zámeckou věží.

Kolonáda Horního Zámeckého pramene je tvořena kruhovým sloupovým altánem, doplněným původně malou připojenou sloupovou kolonádou, přestavěnou na vanové lázně s termální vodou. Vývěr Zámeckého pramene o teplotě až 64 °C se nachází 14 metrů nad úrovní Vřídla a je nejvýše položeným ze všech karlovarských pramenů.

Foto: Bubinga

No a opět dolů a jsme u Vřídla. Jako první stavba, předchůdkyně kolonád, byla realizována v letech 1825-1826 podle plánů Josefa Esche výstavba objektu Parních lázní. Stalo se tak nad pramenem, který se jmenoval Hygieia, podle řecké bohyně zdraví a čistoty. Vývěr Vřídla včetně solivarny byl umístěn v dřevěném otevřeném přístřešku. V zimě roku 1826 byla na nábřeží podle projektu stejného autora přistavěna empírová Vřídelní kolonáda.

V letech 1830-1831 byly na místě Vřídelního sálu při ulici Kreuzgasse postaveny nové Vřídelní lázně v souladu s nedalekými Parními lázněmi. Vřídelní lázně s Vřídelní kolonádou propojila na obou stranách sloupová chodba, stoa, která tak plochu mezi lázněmi a kolonádou vyčlenila jako vnitřní volné atrium odkazující na řecké palestry, kde byly založeny květinové záhony. Volný dvůr byl nazýván „Vřídelní náměstí“. Po zboření domu u Červeného anděla byla kolonáda v letech 1853-1859 opět podle projektu Ing. Josefa Esche prodloužena podél řeky. Roku 1862 proběhly poslední úpravy kolonády.

V polovině sedmdesátých let 19. století již původní empírová Vřídelní kolonáda nepostačovala přílivu lázeňských hostů a nebyla dostatečně reprezentativní pro světové lázeňské město. V květnu 1876 proto karlovarská městská rada rozhodla o výstavbě nové reprezentativní kolonádní stavby na jejím místě. Demolice kolonády a přilehlých parních lázní byla zahájena dne 1. října 1878. V letech 1878-1879 byla poté na jejím místě postavena nová litinová Vřídelní kolonáda v pseudorenesančním stylu podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.

Empírová kolonáda v podobě původně zcela otevřené nízké sloupové haly na obdélném půdorysu, tvořené masivními dřevěnými sloupy v toskánském řádu, nesoucí prosté kladí a sedlovou šindelovou střechu. Prostor mezi sloupy na obvodu stavby od říčky Teplá byl zasklen roku 1831.

Postupem času však litinová Vřídelní kolonáda začala chátrat a počátkem roku 1939 byla pro statické narušení v důsledku koroze šestnácti železných spojníků, které držely střešní ocelovou konstrukci s litinovou kostrou kupole nad gejzírem Vřídla, zcela rozebrána. Dne 23. ledna 1939 začala demolice kolonády.

Ještě na jaře roku 1940 proběhla architektonická soutěž na projekt nové Vřídelní kolonády. Válka však pokračovala, tak místo realizace honosné stavby, byla ještě v roce 1940 postavena provizorní dřevěná prosklená konstrukce.

V roce 1960 byla vypsána architektonická soutěž na návrh Vřídelní kolonády, ve které zvítězil projekt dr. Ing. arch. Jaroslava Otruby. Dne 24. ledna 1967 byla stržena dřevěná kopule nad gejzírem Vřídla a následně i zbytek kolonády, současně probíhaly hloubkové sondy v okolí Vřídla. Po demolici dřevěné kolonády tryskal gejzír Vřídla z původní pramenní mísy postavené volně v parkově upraveném prostoru po stržené budově. Stavba nové moderní železobetonové kolonády, zpracovaná pražským atelierem Beta, byla dokončena v roce 1975. Kupole ze skleněných hranolů nad vývěrem Vřídla od sochaře Jana Fišera představuje symbol tepajícího srdce lázeňského města. Slavnostní otevření kolonády proběhlo dne 11. května 1975. Kolonáda tehdy nesla jméno kosmonauta Jurije Gagarina. Monumentální stavba však s městem nikdy nesrostla a je vnímána jako cizí nesourodý prvek. Přemostěním řeky Teplé vpadá neorganicky až do středu města na Tržiště.

V přízemí kolonády se nachází prosklená promenádní hala s pramenními vázami, v patře je pak ochoz, přístupný širokým schodištěm. Prosklená hala na půdorysu nepravidelného šestiúhelníku s vývěrem Vřídla, tryskajícího do výšky 12 metrů, je završena kupolí v podobě prolamovaného skleněného polygonu.

Vřídlo se svojí teplotou 73,4 °C je logicky 1. karlovarským pramenem. První zprávy jsou o něm ze 16. století a tento pramen je přístupný v otevíracích hodinách Vřídelní kolonády.

Foto: Bubinga

Na jižním okraji města Karlovy Vary v parku před parkhotelem Richmond, v místě, kde by již nikdo lázeňský pramen nehledal, se přece ještě jeden nachází. V roce 1997 zde byl podle návrhu architekta Františka Vondráčka vybudován osmiboký dřevěný altán Aloise Kleina, který byl pojmenován podle původního majitele sanatoria Richmond.

Vývěry železnaté vřídelní vody zde byly zaznamenány již v 18. století. Roku 1884 byl pramen zachycen, vývěr upraven a místo bylo nazvané na počest rakouské arcivévodkyně Štěpánky. Vzdálenost od ostatních pramenů nebránila tomu, aby se stal součástí pitné kůry lázeňských hostů. Na začátku minulého století však pramen zanikl. Dlouho se nic nedělo, až v roce 1993 byl proveden nový vrt a tento nejjižněji položený pramen na území lázeňského města spatřil světlo světa. Pramen Štěpánka má teplotu 14,2 °C a označení jako 14. karlovarský minerální pramen.

Nedaleko odtud, za bývalými Plynnými a slunečními lázněmi (Lázně VI) nedaleko Parkhotelu Richmond, se nachází pramen – nepramen s číslem 13. Pramen Dorotka, nazývaný rovněž Dorotčin pramen, totiž nelze řadit ke klasickým karlovarským minerálním pramenům. Jedná se „pouze“ o silný výron suchého oxidu uhličnatého doprovázený velmi malým množstvím slabě mineralizované vody. A především je veřejnosti nepřístupný, tudíž si lze prohlédnout pouze zajímavý kamenný pavilon Dorotka.

Pramen vyvěrá v suterénu pavilonu a využívá se dnes pouze k měření jako součást sítě monitorovacích stanic plynu v západočeském regionu.