Rokycansko – Kokotské rybníky a Ejpovické tunely

Rokycansko – Kokotské rybníky a Ejpovické tunely

Trasa tvoří okruh a je několik míst, odkud lze vyjít. My jsme za výchozí bod zvolili Horní kokotský rybník, kde je možné zaparkovat. Dalšími body odkud začít trasu jsou (veřejná doprava):

• Dýšina, Nová Huť, zastávka autobusu
• Dýšina-Horomyslice, vlaková stanice
• Klabava, vlaková stanice
• Ejpovice, vlaková stanice
• popřípadě autobusové zastávky Osek, Vitinka nebo Bušovice - konečná (ale to už se trasa dost prodlužuje)

 

Začínáme u Horního kokotského rybníka, který má být menším z dvojice Kokotských rybníků. Malý opravdu je. V polovině dubna vypadá už dost vyschlý, zarostlý a ne příliš udržovaný. Ale stále je v krajině patrný a svou retenční funkci by zcela jistě splnil. Stezka vede po modré turistické značce a zároveň naučné stezce Kokotské rybníky k Dolnímu kokotskému rybníku.

Dolní kokotský rybník už je o poznání větší a především zavodněný. Má mít rozlohu přes 3,5 hektaru a byl založen v 16. století na území zaniklé obce Kokotsko. Zbytky vsi leží v lese jižním směrem od rybníka. Původně zde prý byly rybníky čtyři. Rybník napájí potok Svatka a vypadá - osamocený uprostřed lesů - malebně. Posezení na hrázi je velmi příjemné. Uprostřed vodní plochy vytváří porost malý ostrůvek, který je přirozeným útočištěm místních vodních ptáků.

Pokračujeme v mírném stoupání po modré značce ke skalnímu útvaru Ostrý kámen (také někdy Čertův kámen).

Ostrý kámen je zároveň vrcholek kopce a od něj cesta klesá až k pramenu Čůráček. Vede k němu odbočka z cesty a je třeba sléz trochu do roklinky. Voda teče a není špatná.

Stezka dále sestupuje až ke Klabavě. Zde opouštíme značené cesty a pokračujeme cyklotrasou č.2159 směrem na Ejpovice proti proudu Klabavy.

U Horomyslic začínají pozemky golfového hřiště Greensgate Golf. Cesta ještě vede mimo ně, ale za odbočkou do Horomyslovic je nutné vydat se po chodníku v golfovém areálu. Cesta je otevřena a je možné bez problémů projít, jen cyklisté jsou žádáni sesednout z bicyklu a kolo vést. Podél chodníku jsou také tabulky varující před možným poletováním golfových míčků, ale chodník je od hřišť a odpalovacích stanovišť celkem dost daleko, takže varování jsou spíše jen ʺpro případʺ. Tento úsek cesty je dlouhý necelých 600 metrů. Asi uprostřed tohoto úseku se z chodníku naskytne výhled do hlubší rokle. Právě zde ústí pověstné Ejpovické tunely. Zde vytékala Klabava, když byl její tok tunely odkloněn. Po uvedených šesti stech metrech je nutné objevit v zarostlém plotě branku, kterou se dostáváme na starou cestu za hranicí pozemků golfového hřiště. Trasa pokračuje po zapomenuté a velmi málo využívané staré cestě, patrně pozůstatku po těžbě železné rudy v dnes zatopeném lomu: Ejpovické vodní nádrži.

Vodní nádrž Ejpovice na řece Klabavě tvoří dnes zatopený železorudný důl. Právě kvůli těžbě byl tok řeky Klabavy dočasně odkloněn Ejpovickými tunely. Po vytěžení rudy byl lom zatopen a vzniklo tak velké přírodní koupaliště, kde je možné využít i oficiální naturistické (nuda) pláže: http://naturista.cz/drupal/?q=ejpovice.

Po chvíli se zapomenutá neudržovaná silnice přeci jen změní na používanější a přes Ejpovické útesy se blížíme ke žluté turistické značce, kterou pak částečně použijeme při zpáteční cestě. Ale ještě než se vydáme zpět, usadíme se na plážičce u nádrže a pokoukáme na Ejpovické útesy.

Ejpovické útesy jsou chráněnou přírodní památkou a důvodem ochrany je část skalnatého pobřeží ordovického moře, která byla odkryta těžbou železné rudy. V ordoviku (geologický útvar starších prvohor) se území České republiky pravděpodobně nacházelo na území dnešní Antarktidy a tvořilo pobřeží tehdy jediného kontinentu - Gondwany. Stáří odkrytých vrstev se odhaduje na 480 miliónů let (více: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ejpovické_útesy). Ale útesy nejsou snadno přístupné, strmé a zarostlé nás příliš nelákají a pokračujeme tedy k Ejpovickým tunelům.

Ejpovické tunely tvoří dva souběžné betonové tubusy, každý o průměru 5 metrů a délka každého z nich je přes 1500 metrů. K jejich slavnostnímu otevření došlo 31. května roku 1960. Tunely sloužily k odklonění toku Klabavy, která by jinak zatopila železorudný lom. Po ukončení těžby v roce 1974 byly tunely uzavřeny a řeka se vrátila do svého původního koryta a lom zatopila. Tunely byly ještě využity v roce 2002 při povodních a později při opravě poničeného koryta Klabavy. I při naší návštěvě v okolí panoval čilý stavební ruch, ale co se zde buduje nyní nemám tušení J .

Po obhlídce tunelů se vracíme na žlutou značku a směrem na Chaloupky se vydáváme zpět. Ovšem hned v obci Klabava značku opouštíme a po silničce se asi po 400 metrech napojujeme na značku zelenou, která nás vede zpátky ke Kokotským rybníkům. Přicházíme z opačné strany, teď už okolo místa, kde kdysi stávala obec Kokotsko či Kokot.

Kokotsko – bývalá obec Kokot

Doba vzniku obce není zcela přesně známa. První dochované zmínky o obci pocházejí údajně z roku 1358, nicméně předpokládá se, že vznikla už ve 2. polovině 13. století. Podle archeologických průzkumů měla ves asi 32 usedlostí, které vymezovaly náves o rozměrech 450 × 70 metrů, což je poměrně značný prostor. Uprostřed návsi měla stát tvrz. Ves zanikla mohutným požárem v roce 1450. Je možné, že byla vypálena vojskem Strakonické jednoty – katolická opozice bojující proti králi Jiřímu z Poděbrad. Usuzuje se, že místní pojmenování Kokot vzniklo podle skalisek na Kokotském hřebeni, které mají svým tvarem připomínat hřebínek kohouta. Kokot totiž znamená kohout. Dnes je hřeben zalesněn a z „hřebínku“ toho k vidění příliš není. Na informační tabuli si lze přečíst něco více o této vsi, o tehdejších domech i o významu slova kokot.

Po cestě není žádné občerstvení, tudíž dostatek zásob s sebou. Vodu je možné doplnit u pramenu Čůráček. Trasu je díky množství lesních pěšin asi i libovolně poupravit.