Stárkovský okruh

Nerad chodím v hlavní sezóně po cyklotrasách. Zvláště pak po těch atraktivnějších, kde je nutné dávat stále pozor na to, aby vás nesmetl nějaký rozvášněný závodník. Jenže když se chcete producírovat krajinou, kde už všechny trasy určené pro pěšáky máte projité několikrát tam i zpátky, tak na ty cyklotrasy nakonec stejně dojde. Ostatně, zákaz vstupu na nich neplatí. Jen se na tyto cesty snažím vydávat v době, kdy „normální“ lidi dřepí raději doma. Tak došlo i na cestu ze Stárkova na Kuprovku, kterou si velmi dobře pamatuju z dětství, moc se mi líbila a která není značena turisticky, ale cykloturisticky. Den jsem si pro ni vybral opravdu špičkový. Ráno lehká mlha, asi 2°C, inverze vracející kouř z komínů pěkně k zemi, aby se dobře dýchalo… Však fotoeditor dostal zabrat, aby se z původní šedi na fotkách něco objevilo. Naštěstí po překonání pár výškových metrů se situace značně zlepšila a nakonec jsem zažil dokonce sluníčko. Na podzim 2017 téměř zázrak.

Stárkov je město. Sice mrňavé (má něco přes 600 obyvatel), ale statut města má. Možná proto, že má velké náměstí. Na něm morový sloup, kašnu obklopenou stromy, pěknou radnici, restauraci (výborně tam vaří), pár obchodů, hezkých starých domů s podloubím a spoustu asfaltu. Je uzavřené v údolí dvou říček – Dřevíče a Jívky. Z čehož vyplývá, že nechceme-li jít zrovna podél některého z oněch potoků, musíme vylézt nad město. Tak i naše cyklotrasa č. 4304 (bílá) stoupá z náměstí kolem staré fary ke kostelu sv. Josefa a poté podél restaurované křížové cesty na vrch Šibeník. Moc hezký úsek s výhledy. Za kapličkou, ukončující křížovou cestu, se projdeme pastvinami, kde se kromě krav obvykle pasou i koně, a zanoříme se do lesa. Projdeme kolem studánky a dvou křížků a sejdeme do vesničky, která se označuje jako Jívka II. Ta hlavní Jívka je totiž docela daleko a jmenuje se Horní Vernéřovice. Kdyby vám to bylo divné a nerozuměli jste tomu, tak si z toho nic nedělejte, on to chápe málokdo. Zkrátka Jívka je soubor asi sedmi vesnic, z nichž přímo název Jívka má jen ta označená jako II. No a celý ten shluk obcí má správní sídlo v Horních Vernéřovicích a ne v Jívce II, kterážto je ze všech vesnic nejmenší. Hlavně zdravíčko! 

V Jívce II se dáme po silnici vlevo. Přijdeme na křižovatku, kde hlavní silnice tvoří serpentýnu o 360°. Je tu cyklorozcestník, vybereme si trasu č. 4093. Opět bílou. Vede údolím říčky Jívky, je pohodlná a říčka zvláštní. Bystřina jakoby s kalnou vodou. Však také vytéká z nádrže Kuprovka pod měděnými doly a ta křišťálově čistou vodou neoplývá. O tom se ostatně zanedlouho přesvědčíme poté, co ke Kuprovce dojdeme.

Od nádrže vystoupáme po červené TZ zase trochu nahoru k silnici vedoucí k měděnému dolu Bohumír. Od května do září je možné tento důl navštívit, pak už ne, to je vyhrazen zimujícím netopýrům. Od dolu půjdeme z kopce do Horních Vernéřovic. Značky nás povedou mezi pastvinami, což s sebou přináší drobný zádrhel. Člověk by se rád kochal výhledy, které tu jsou k dispozici. Jenže to tu bývá ve stylu co krok, to kravinec, a tak místo okolním kopcům je třeba věnovat pozornost tomu, kam šlapu. Ale nevadí, za chvilku jsme na silnici, ty výhledy jsou z ní taky a kravince už ne.

I z Horních Vernéřovic neboli Jívky budeme sledovat červené značky. Vyvedou nás kolem kostela a hřbitova do lesa. Začneme trochu funět, cesta vytrvale stoupá do Studnice a za ní před osadu Skály. Pokud to tam neznáte, určitě zajděte, kolem penzionu je toho dost. Zřícenina Bischofstein, Černé jezírko a kousíček odtud i nejvyšší vrchol Teplických skal Čáp s rozhlednou.

Zbývá nám poslední úsek trasy, kterým nás povede zelená TZ. Ze Skal vede pohodlná silnička po plochém hřbítku s výhledy na Bischofstein, Ostaš a na Javoří hory, později se přímo proti nám objeví i Turov. U Solovického dvora ústí na silnici a my máme dvě možnosti. Pokud se vám pohled na Ostaš ještě neomrzel, pokračujte dále po zelené krajem lesa na rozcestí s modrou značkou U Vysokého kamene, případně si na tuto krásnou vyhlídku ještě zajděte (zde). Potom se vraťte zpátky na rozcestí a po té modré seběhnete dolů do Stárkova. Doporučit ale mohu výjimečně i silnici od Solovického dvora. Provoz je tu minimální, jde se kolem zajímavých skal a následný pohled na Stárkov taky není vůbec k zahození. Silnice i modrá značka vyúsťují společně na náměstí, kde trasu skončíme.

Celý základní okruh je dlouhý cca 18,5 km a jde jen o to, jestli si ho prodloužíte o nějaká ta atraktivní místa v okolí Skal. Cesty jsou na trase příjemné, pohodlné a i když je na ní pár stoupání, duši určitě nevypustíte.