Úplně celá Pálava 2. díl

Úplně celá Pálava 2. díl - předchozí část naleznete zde :

https://www.turistika.cz/trasy/uplne-cela-palava-1-dil

Takže pomalu procházíme po rovině sedlem mezi Malou a Velkou Pálavou a právě tady máme klíč k tomu, jak vidět Pálavu úplně celou, nic nevynechat. Jsme totiž na rozcestí, kde začíná modrá značka a odbočuje z červené doleva. Pokud bychom pokračovali po červené, ta by nás velmi rychle dovedla k dalšímu stoupání na nejvyšší vrchol Děvín, ale vynechali bychom to podstatné. Takže to vezmeme po modré, po úbočí dalšího vrcholku Pálava ( 462 m n.m.). Jeho jižní strana má stepní charakter, nahoře je vidět borovicový les. Jdeme jen kousek do kopce, pod námi míjíme zříceninu kaple Sv. Antonínka, z let 1652-1783. kdo chce, odbočí a prohlédne si ji. Pak již pokračujeme po vrstevnici ve výšce asi 400 m, po levé straně se nám otevírají nádherné výhledy na obec Perná a dále na jihozápad.

Jakmile se začne pěšina stáčet na sever, po pravé straně se nám otevírá pohled na skalní město, kvůli kterému (a nejen kvůli němu) jdeme oklikou. Postupně míjíme skalní útvar Trůn, jeden z nejkrásnějších na Pálavě, s věžičkami. Na levé straně míjíme další úžasnou vyhlídku nad starým, dnes již nevyužívaným kamenolomem. Pozor na pád dolů, ten by mohl být váš poslední.

Za Trůnem následuje další nádherný skalní útvar Velký špunt, kde na skalní stěně uvidíte výrazný tektonický zlom, vzniklý prasknutím vápencové horniny při horotvorných pohybech. Jedná se o obrovský balvan, který se uvolnil z horní hrany skály a vklínil se do skalní rozsedliny mezi oddělený Obří kámen a stěnou Martinky, která je nejvýznamnější a nejmohutnější skálou celé Pálavy. Má výšku asi 70 m a šířku 120 m. Pokud tady budou horolezci (a za ná tady byli), stojí za to je pozorovat a ocenit jejich odvahu. Nahoře na skalách spatříme zbytky rozsáhlého opevnění ze 14. Století, tzv. Nový Hrad. Pod Martinkou na stejnojmenném rozcestí se k naší modré značce přidává zelená z Horních Věstonic.

Obě značky nás vedou lesem do poměrně příkrého kopce na rozcestí Nad soutěskou. Zde necháme modrou být a budeme pokračovat po zelené Doprava, tj. jakoby zpět. Na rozcestí však chvíli zůstaneme, protože se nám otevřel úchvatný pohled na NPR Děvín – Kotel-Soutěska. Před sebou máme vysoké skalní město, kulisy jako z natáčení westernu, jen chybí ti Vinnetou s Old Shatterhandem, aby na nás odněkud vybafli. Skalnímu městu vévodí útvar Strážce. U rozcestí je velká infotabule o vzniku Pavlovských vrchů.

Od rozcestí klesáme asi 1 km dolů kaštanovou alejí, abychom došli na rozcestí Soutěska a potkali se s naší původní červenou značkou, kterou jsme opustili za Klentnicí. Byl by to býval jen kilometr, my jsme si to silně prodloužili, ale stálo to za to. Tak a teď příjde to pravé – asi kilometrový Ostrý stoupák na Děvín. Po pravé straně se nám nabízí několik vyhlídek z vrcholků skalního města, na které jsme se dívali zespodu ze zelené značky. Neodoláme a kocháme se, tentokráte pohledem k jihu, na zalesněnou část Pálavy. Samozřejmě listnatými lesy. Úžasnou přírodní scenérii ničí jen vedení VN, jehož jeden ze sloupů je zakotven právě na vrcholu skály. Tady máme zřetelný příklad neúcty minulého režimu k přírodě.

Pokračujeme do strmého kopce a po levé straně míjíme vrcholek Děvína ( 549 m n.m.) s televizním vysílačem, kvůli kterému je zde ono vedení VN. Po pravé straně máme opět několik vyhlídek, tentokrát netypicky na jihovýchod (Milovice, Bulhary, lesy). Začínáme klesat a otevírá se nám pohled na Pavlov a vodní nádrž Nové Mlýny, modrou jako Jadran. Zbývá nám již jen jedna pozoruhodnost a tou je nejsevernější výspa Pálavy, kopec s hradem Děvičky nebo Dívčím hradem.

Ten je snad nejnavštěvovanějším místem Pálavy, je nejlépe dosažitelný z Pavlova ( 2 km do prudkého kopce ) právě jako snadný cíl rodinných výletů autem. Dostali jsme se na rozcestí pod hradem, kde se sbíhají všechny cesty – my jsme přišli po červené, opět se setkáváme s modrou a zelenou. Odbočka na hrad má asi 500 m a je potřeba překonat ještě značné převýšení. Hrad je rozlehlý a je co vidět. Hrad vznikl počátkem 13. století a byl královským majetkem. Asi na konci 13. století byl původní z větší části dřevěný hrad přestavěn na zděný gotický. V roce 1334 věnoval král Jan Lucemburský hrad Lichtenštejnům. V 1. pol. 16. století byl hrad v souvislosti s tureckým vpádem do Podunají opraven a nově opevněn. Po roce 1572 získal Děvičky Zikmund z Ditrichštejna, který je koncem 16. století nechal renesančně upravit. V roce 1645 obsadili hrad Švédové a před svým odchodem jej vydrancovali a vypálili. Kolem roku 1750 byl však zpustlý hradní areál definitivně opuštěn.

Tak tohle je už druhý místní hrad, který Švédové takhle zřídili, to bychom měli na ty gripeny dostat slevu.

No a teď dolů. Vezmeme to po červené, která padá přímo kolmo na vrstevnice, kdo se víc rozběhne, musí brzdit i ušima. V Dolních Věstonicích jsme coby dup, že to byly 2 km? To nám ani nepřišlo. Těšíme se na oběd, ale restaurace Pod Pálavou zklamává. Tváří se jako zaplivaná a zakouřená čtverka, takže to ještě vydržíme přes hráz do Strachotína. Hráz odděluje od sebe dolní a střední nádrž, pohledy na obrovskou masu vody a Pálavu za sebou jsou úžasné. Ve Strachotíně nacházíme azyl v restauraci Isis, jídlo je skvělé, na náš vkus poněkud dražší. Mohli jsme vyzkoušet také Strachotínskou boudu o asi 200 m dál. Po jídle nám zbývají už jen 3 km opět po červené značce, přes malý kopeček mezi vinicemi do Popic, kde nastupujeme na vlak.

Ušli jsme 20 km a viděli jsme v jednom dni vše podstatné, co nám Pálava nabídla.