Vodní cesta
Trasy • Běžky • Střední náročnost
Kouty n.D. hotel Musil | Asfalt | 0,0 km | ||
Když to jde, tady nasadíme anebo ještě pěšky | ||||
Kouty chatová osada | Asfalt | 0,3 km | ||
Pozor na odbočení | ||||
Pod Suchou horou | Šotolina | 1,0 km | ||
Souběh se zelenou TZ a zelenou cyklo | ||||
Suchostránská cesta | Šotolina | 2,1 km | ||
Odbočka zelené cykloznačky, sem se můžeme vyvézt vlekem | ||||
Martinova studánka | Šotolina | 3,1 km | ||
Upravený pramínek ale spíš jen stružka od potůčku | ||||
Serpentina | Šotolina | 3,8 km | ||
Serpentina v nejprudším úseku, pozor při sjezdech | ||||
Skalky | Šotolina | 4,1 km | ||
Skalní útvary a turistický přístřešek | ||||
Pod Šidelnou | Šotolina | 5,5 km | ||
Odbočka zelené TZ na Bílý sloup | ||||
Pomníček letců | Šotolina | 6,8 km | ||
U okraje lesa pomníček leteckého neštěstí | ||||
Souběh tras | Šotolina | 6,9 km | ||
Připojení červené TZ k Vřesové Studánce | ||||
Červenohorské sedlo | Asfalt | 7,1 km | ||
Centrální rozcesti na sedle a kolem hned hospody |
Vodní cesta je jednou z možných výstupových tras pro běžkaře z Koutů na Červenohorské sedlo (samozřejmě i sjezdových). Jako jedna z mála tras v Jeseníkách je vyznačena speciální značkou Kčt tedy jako lyžařská trasa. Ta se od běžného značení vyznačuje tím, že postranní pruhy kolem vedoucí barvy nejsou bílé, ale oranžové, jinak se zvlášť neliší od běžné turistické značky, rozměrově je stejná, proto by neměla být zaměnitelná se značkou terénní cyklo která je větší a postranní pruhy jsou žluté. I směrovky jsou stejné jak u pěšího značení, ovšem v oranžovém podkladu. Vodní cesta se této trase říká, protože v horním úseku zhruba od rozcestí Pod Šindelnou k Červenohorskému sedlu je několik vodních zdrojů k jímání pitné vody pro potřeby chat a hotelů na sedle.
Sama lyžařská značka je sice značená již od hlavního rozcestníku v Koutech u bývalé pošty, ale protože vede po silnici až k rozcestí za hotelem Musil, je pro běžkaře zajímavá vlastně až odtud. Značka odbočuje vlevo do chatové osady, a protože tato cesta se v zimě neprohrnuje, dají se běžky nasadit už tady, případně první prudší úsek ještě vyšlápnout pěšky a asi po 200m neminout odbočku do lesa – ne tedy rovně po žluté značce! Za dobrých sněhových podmínek si lyžař může odpustit úsek po cestě a zkusit dojet k chatám přes louku za penzionem Pasťák po úbočí Suché hory.
Samotná lyžařská trasa se hned dostane do lesa a poměrně svižně stoupá k serpentině, cca po 0,5km se obrací do hor, a připojuje se k ní zelená TZ od Annína. Tady už jsme ve výšce kolem 700 m a pokud je to se sněhem dole horší, tady by se to mohlo už zlepšovat. Následuje navíc úsek poměrně nenáročného stoupání v převážně bukovém lese, asi po 1,5km dorazíme k sjezdovce Šindelná – kdo by sem nechtěl tlapat, může se vyvézt vlekem (což i občas činíme), ušetří si tak nějakých 150m převýšení a je rovnou v 800m. Tady už bývá i slušná zima. Ještě asi kilometr si můžeme užít mírné stoupání než začnou jatka. Není to sice tak hrozné, ale přece jen následuje prudší úsek do údolíčka jednoho z přítoků Divokého potoka až ke skalce v další serpentině se možná i zapotíme. Tento úsek je trošku vykácený, tak se můžeme kochat výhledy Na Dlouhé Stráně i k Pradědu. U skalky narazíme na turistický přístřešek, ten tedy velí k odpočinku. Následuje táhlý výstup po úbočí Šindelné hory zatím téměř bez lesa, takže za dobrého počasí je na co koukat, snad jen pozor, neskákat do prudkého údolí Divokého potoka. Vrchol dosahuje stoupání v rozcestí Pod Šindelnou, kde opustíme zelenou značku (ta pokračuje na Bílý sloup) a vlastně vrstevnicí nebo jen mírně zvlněnou trasou dojedeme ke cvičné louce na Červenohorském sedle. Závěr je téměř celý v lese, takže k vidění toho moc není, ale většinou si můžeme užívat hudební produkce, mají-li vlekaři puštěné na sjezdovce nějaké rádio. Tak potom jen pozor při přejezdu kotvy a sjezdovky. Jakožto lyžařská trasa, bývá Vodní cesta nepravidelně ujeta rolbou, protahují ji tuším rolbaři z Přemyslova, ovšem ne tak často jako např. Starou cestu nebo tu Petrovskou.