Loading...
Roztodivné způsoby si tvor zvaný člověk vymyslel aby ukrátil sobě volný čas, pobavil se, poučil, ztrapnil, nebo se i zničil. Některé kratochvíle podstupuje z donucení, některé kupodivu dobrovolně. Že se leckdy taková zábava i zvrhne do sebezničující činnosti je vcelku známo. O to větší je faktem, že leckdy takovou kratochvíli podstupuje spousta jedinců a dokonce je za to ochotna utratit nemalý peníz.
Snad že už nám chybí takový ten pradávný tlak, co v průběhu evoluce vytvořil z nějakého lidoopa nejúspěšnějšího tvora na planetě Zemi. Co jsme si vymysleli civilizaci, jsme od všeho nebezpečí a námahy čím dál více chráněni, a pokud se lidé nezabíjí přímo mezi sebou (což se naneštěstí děje dosud poměrně dost), málo co je dokáže přirozeně ohrozit.
V našich končinách jsme naštěstí prozatím (doufejme co nejvíc) válčení opustili, takže dobrodružné povahy své choutky musí ukájet mírumilovnějším způsobem. Snad i z výše uvedených příčin poslední dobou čím dál více stoupají v oblibě činnosti a zábavy, kdy život téměř visí na vlásku, nebo kdy si jedinec musí sáhnout až na pomyslné dno svých sil. Adrenalinových zábav přibývá mírou téměř raketovou. Leckdy je adrenalin dávkován jen po částech, tak aby konzument zůstal pravého ohrožení ušetřen. Leckdy ovšem jde skutečně do tuhého. Pak už mám před sebou skutečný extrém. K zábavám vskutku na hraně se v poslední době přiřadil i seriál závodů Spartan race. Tvůrci myšlenky chtěli již v názvu připomenout výcvik starých Sparťanů, kteří v antickém Řecku tvořili patrně nejbojovnější, ale možná i nejzocelenější obyvatelstvo Balkánu. Jak ale nakonec víme, i bojovná Sparta a na městské státy rozdělené Řecko beztak nakonec podlehlo lépe organizovanému a většímu Římu…
To je ovšem dávná historie a dnešní sparťanské závody si přisvojili spíš jen to jméno a stylizovanou přilbici, která tvoří logo závodů.
Jak tedy takový závod vypadá? Jsou různé délky, v základě dejme tomu velké cross-country a kratší sprint. To vše je proloženo překonáváním různých překážek a disciplin. Jde o leckdy jednoduché typu přeskoč, přelez, můžeš i podlézt – ale opět se narovnej. Pak jsou to větší přelézačky, nošení břemen, hod oštěpem na cíl, apod. Když k tomu přidáme terén, leckdy horský, rozmary počasí a délku tratě jde skutečně skoro o život, minimálně o zdraví. Lahůdkou bývá samozřejmě překonávání různých bahenních a vodních překážek. Toho všeho si závodníci užijí v dostatečné až nesnesitelné míře a přihlížející divák leckdy žasne, někdy se pobaví, ale nakonec i polituje závodníky, jaký trest si dobrovolně na sebe usmysleli vzít.
Spartan race je skutečně monstrózní akce. Původně to myslím vymysleli v Anglii a dnes se koná celá řada seriálů po celém světě. Závody dělají firmy, které na to mají licenci a nakonec i zařízení. Jeden ze závodů už po několikáté zamířil do Koutů nad Desnou, do zdejšího lyžařského areálu. Tuším, že už po třetí. Velké cross-coutry konané v sobotu, 29.4.2017 se odvíjelo kolem sjezdovek. Závodníků se sjelo z celé republiky (i zahraničí) spousta (tak zaplněné Koutecké parkoviště autor zatím nezažil). Takový závod není samozřejmě laciný, startovné se platí v částce něco přes 30Eur (pořadatelé jsou ze Slovenska). Hlavní závody startují z náměstíčka v areálu, první startují elitní muži, po čtvrthodině elitní ženy a pak po dalších 15 minutách další skupiny po cca 200–250 účastnících. Závodí se v jednotlivcích nebo v týmech. Podle skromných odhadů mělo startovat (nebo bylo přihlášených) asi 2.800 účastníků. Tedy skutečně nával.
Příroda se v letos v dubnu skutečně vyznamenala, takže když v horách, tak Hory se vším všudy. Vždyť ještě den před závodem v Jeseníkách sněžilo, poprašek ležel již na úpatí sjezdovek a protože závodníci stoupali až někam k rozhledně u horní stanice lanovky, tam si sněhu určitě užili dost.
Naštěstí se přeci jen počasí umoudřilo, a ač tedy teploty nedosahovaly závratných výšek, sluníčko aspoň trošku zahřívalo jistě prokřehlé závodníky a závodnice.
K malému zklamání prý některé překážky (bahno) nebyly zařazeny, ale bláta bylo nakonec všude dost. Obava byla, nebude-li příliš rozvodněná Divoká Desná, která byla součástí překážek, ale to se naštěstí nesplnilo (možná trošku omezili odtok na Dlouhých Stráních). I tak musela být voda pekelně ledová.
Po trati jsou různé překážky a úkoly, které musí závodníci překonat či splnit. Nezdaří-li se, následuje trest ve formě tzv. angličáků. Jde o takovou kombinaci kliku a výskoku, kdy musí závodník dát ještě ruce nad hlavu. Penalizace obnáší tuším 25 těchto úkonů. Překážek po cestě je kolem 25 a samozřejmě většina nebo ty nejzajímavější jsou soustředěny v prostoru startu a cíle, tedy před cílem. Pomineme-li fakt, že už cca 13 km běhu v horském terénu (polovina je sice z kopce) dosti unaví, fakt, že téměř posledních 250 m tvoří brodění řekou (s ponořením pod překážku z ostnatého drátu) musí závodník prokřehlý ze studené vody překonat asi nejtěžší překážky vůbec, byť ve vzdálenosti mizerných 100 metrů do cíle.
Soustavu tyčí, zavěšených kruhů a suků na laně překonalo vskutku jen pár jedinců, takže zvoneček na konci této překážky zazněl skutečně velmi ojediněle. Prostor vedle se tak zaplnil spoustou závodníků i závodnic, kteří zde trpěli při svých trestných cvicích. Chvíli jsem měl pocit, že i rozhodčí u této discipliny se změnil v mazáka, který své mladé nutí k podávání těžkých výkonů…
Samozřejmě nejvíc přihlížejících lákala vodní překážka a myslím, že spousta diváku trpěla spolu se závodníky. Pohled na strhané muže i vysílené křehké dívky je neopakovatelný, a leckdy šlo zaslechnout povzdech ve stylu kam jsem to proboha vlez(la).
Kdo to všechno zdárně překoná, o toho je naštěstí postaráno. Mimo medaile účastník obdržel okamžitě termofolii nebo dávku čaje. Organizace závodu je samozřejmě na Vysoké úrovni, samotní závodníci mají k dispozici šatnu k uschování suchého šatstva (náhradní oděv se předpokládá, je myslím i povinný).
Jak bylo v úvodu řečeno, startuje se ve vlnách. O rozhýbání závodníků se stará tým discjockejů na pódiu. Vše perfektně klape. I pro přihlížející mimořádný zážitek.