Z Nedvědice do Tišnova trochu jinak
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Minulou neděli jsme se rozhodli využít mimořádné otevření některých památek v rámci Dnů evropského dědictví a naplánovali si výlet do Černvíru do Doubravníka kvůli prohlídce tamních pozoruhodných kostelů.
A protože v Černvíru vlak z Brna nezastavuje, spojili jsme příjemné s užitečným a vystoupivše až v Nedvědici, pochutnali jsme si nejdříve ve zdejší proslulé cukrárně Mileně na přímo fenomenálním jablečném závinu!
Poté jsme vyrazili po červené turistické značce do 2 kilometry vzdáleného Černvíru, kde jsme však narazili na kostel jako jindy opuštěný a zamčený…!
Už jsme byli na odchodu, když za námi vyběhla paní z jedné z chalup pod kostelem a volala, jestli jsme si náhodou nechtěli prohlédnout kostel!?
Takže nakonec jsme se do této významné památky přece jen podívali a dojmy byly skutečně nezapomenutelné!
I následující úsek trasy do Doubravníka (2,5 km) patří v této oblasti k jistě těm nejnavštěvovanějším, nemá proto smysl se jím zabývat podrobněji.
Vždy znovu nás však potěší pohled na tamní kostel z cesty přicházející podél železniční trati...
V městysi se právě konaly hody, nicméně kostel jsme nalezli jako jindy otevřený pouze na předsíň, jedinou změnou od naší minulé návštěvy byla možnost stavbu obejít a vstoupit do teprve loni otevřené, nově rekonstruované farní zahrady.
Posilněni pak alespoň slaďoučkým burčákem (kolotoče jsme si odpustili) jsme se vydali ještě poslední úsek po červené do nedaleké Prudké, kde jsme si však zašli již jen k mlýnu malíře Bohumíra Matala a poté odbočili po cyklotrase vzhůru lesní silničkou k vesnici Běleč.
Cestou jsme narazili na pomník odboje z roku 1945 a zanedlouho jsme již rušili místní psy z obvyklého klidu, procházejíce touto nevelkou, ale pěknou vesnicí, ležící docela vysoko uprostřed kopců.
Z Bělče jsme pokračovali silničkou do další vesnice, Ochozu u Tišnova, a odtud již do známé a malebné Lomnice, na niž je právě z této strany, z návrší nad Ochozem, pohled skutečně úchvatný!
Navíc přichází silnice kolem hřbitova, kde by se žádný milovník umění neměl zapomenout zastavit u hrobu již zmíněného malíře Matala, jehož výrazný pomník od sochaře Vladimíra Preclíka je vidět již zdola od brány.
Lomnice měla bohužel památky otevřeny pouze v sobotu, takže jsme po krátké Zastávce na náměstí pokračovali dále k našemu cíli, tedy do Tišnova.
Lze jít samozřejmě po modré značce, ale my pro tentokrát zvolili opět silniční alternativu, o víkendu naštěstí nikterak frekventovanou, jejímž důvodem byla prohlídka skulptury sv. Jana Nepomuckého od známého sochaře Josefa Břenka z 19. století.
Socha má krásné umístění hned u silnice na návrší s výhledem na Lomnici, turistům však vzhledem ke své situaci uniká.
Na zbývajícím úseku jsme prošli ještě vesničkou Řepka a dotkli se okraje Lomničky, kudy prochází i zmíněná turistická značka, po níž je možno také do cíle dojít.
My jsme však pokračovali i zde po silnici, abychom si mohli prohlédnout ještě Břenkův kamenný kříž na návrší v okrajové části města, dnes již stojící víceméně v sídlišti.
A symbolicky nedaleko jednoho z nejznámějších sochařových děl, mariánského sloupu na tišnovském náměstí, jsme zamířili na závěrečnou kávičku do letos sem přestěhované pěkné cukrárny Adiny…