Loading...
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Starý Smokovec (990 m) | Šotolina | 0,0 km | ||
Starý Smokovec je nejstarší tatranská osada, která byla založena r. 1793 na stráni Slavkovského štítu. Původně zde v blízkosti pramene – smokovské minerálky byla postavena hájovna a myslivecká chata. První větší hotely i lázeňská zařízení se stálým lékařském dozorem zde byly postaveny v letech 1800 – 1872. Mezi významné dominantní budovy v obci patří Grandhotel, postavený v roce 1904, podle projektu budapešťského architekta Guida Hoepfnera. V letech 1947-1960 byl Starý Smokovec sídlem obce a okresu Vysoké Tatry, v roku 1960 byl přičleněný k okresu Poprad. Od roku 1999 je znovu sídlem města Vysoké Tatry. Je zde administrativní centrum Vysokých Tater. Sídlí tu Městský úřad, Tatranská horská služba, hotely, půjčovny,... Starý Smokovec je i významným dopravním uzlem - je zde křižovatka Tatranské elektrické železnice, vede odtud pozemní lanovka na Hrebienok, odkud je východiště značených turistických cest do nejnavštěvovanějších míst Vysokých Tater – do dolin i k vrcholům. Ze Starého Smokovce jdeme po zelené 3 km na Hrebienok (je možno použít pozemní lanovku), dle místního značení cesta trvá 0h45". Cesta mírně stoupá příjemným prostředím. |
||||
Hrebienok (1285 m) | Šotolina | 2,5 km | ||
Hrebienok je důležité turistické a lyžařské centrum na jihovýchodním úpatí Slavkovského štítu. Toto místo si oblíbili lázeňští hosté ze Starého Smokovce již v polovině 19. století. U chodníku k vodopádům se Spišsko-sobotská lesní společnost rozhodla založit Studenopotocké koupele a poblíž pak byla postavena roku 1875 primitivní Ruženina chata a r. 1884 větší turistický hotel Spiš. Po požáru obou budov r. 1893 postavili majitelé Spišsko-sobotské lesní společnosti dva nové hotely. Zájem o koupele vzrostl, když roku 1908 byla dána do provozu pozemní lanovka ze St. Smokovce. Bohužel veškeré plány zmařil r. 1927 požár. Za rok nechala pražská Legiobanka – majitel lanovky - postavit na Hrebienku hotel s restaurací,, který se r. 1947 změnil na odborářskou zotavovnu Hrebienok. Ta byla v r. 1988 rozsáhle zrekonstruována – původní budovu připomíná již jen ve velmi hrubých rysech. V současné době je zde moderní hotel. R. 1934 na místě vyhořelých hotelů (Růženina chata a hotel Spiš) byla postavena Guhrova chata, která je nyní pojmenována Bilíkova chata (1255 m) – po Pavlu Bilíkovi (1916-1944), příslušníkovi finanční stráže ve Starém Smokovci, který byl za 2. světové války zajat a popraven. Z Hrebienku jdeme po červené k Rainerově chatě 1 km, dle místního značení 0h35". Cesta vede po Tatranské magistrále. Téměř po rovině. Cestou mineme nádherné vodopády. |
||||
Rainerova chata (1301 m) | Šotolina | 3,8 km | ||
Rainerova chata je nejstarší chata ve Vysokých Tatrách. Byla postavená v roku 1863 smokoveckým hoteliérem Jánom Jurajom Rainerom. Sloužila prvním turistům, kteří chodili do obou Studených dolin a k Obrovskému vodopádu až do doby, kdy v těsné blízkosti Rainerovy chaty postavili v roce 1884 turistický hotel Kamzík. Rainerova chata poté sloužila jen jako noclehárna vůdců a nosičů, později byla využívána jako skladiště nebo garáž. Chata Kamzík byla v roce 1980 kvůli špatnému technickému stavu zrušena. Rainerova chata byla v osmdesátých letech opravena správou parku, roku 1998 byla zrenovovaná také v interiéru. Od té doby slouží veřejnosti jako chata s malým občerstvením. V chatě je malá expozice historie a současnosti horských nosičů, sbírka starého horolezeckého nářadí a starých lyží. Chata je otevřena celoročně a kromě občerstvení slouží také jako infocentrum. Chatka za návštěvu stojí zvláště v zimě. Chatař Peter Petras vytváří ze sněhu betlém v životní velikosti. Je-li sníh i na Velikonoce, pak nechybí ani velké velikonoční vajíčko. Od Rainerovy chaty jsme pokračovali po červené k Zamkovského chatě 1,5 km, dle místního značení 0h30", stále po po Tatranské magistrále, zatím s poměrně malým převýšením. |
||||
Zamkovského chata (1475 m) | Šotolina | 5,5 km | ||
Zamkovského chata je útulná, vysokohorská chata v dolní části Malé studené doliny. Chatu postavil v letech 1942-1943 známy horský vůdce a horolezec Štefan Zamkovský (1908-1961) s manželkou Ludmilou, tehdejší nájemce Terryho chaty. V období 2.světové války poskytla Zamkovského chata úkryt pronásledovaným politickým utečencům, partyzánům a židovským rodinám. Po znárodnění chaty komunistickým režimem byl Štefan Zamkovský krátce správcem Bilíkovy chaty, později označen za bývalého kapitalistu, zbaven místa a vykázán z Tater. Roku 1952 odchází s rodinou do Banskej Štiavnice, kde je pochovaný. Členové Horské služby mu udělili "in memoriam" stříbrný odznak vůdce I. třídy Horské služby. Roku 1992 byla chata v rámci restituce vrácena potomkům Štefana Zamkovského. Ze Zamkovského chaty pokračujeme po zelené Malou studenou dolinou na Terryho chatu 4,5 km, dle místního značení 2h. Cesta začíná stoupat, kamenný chodníček se místy ztrácí mezi obrovskými balvany. Naštěstí je cesta dobře značená a tak není problém najít ten správný kámen. Malá Studená dolina je 4,5 km dlouhá, terasovitá, turisticky často navštěvovaná dolina – do poloviny 19. století se zde těžilo zlato a měď. Spodní zalesněná část přechází do pásma kosodřeviny, následují skalní terasy, po kterých se vyšplháte až k Teryho chatě, kde končí souborem pěti spišských ples. |
||||
Teryho chata (2015 m) | Šotolina | 8,3 km | ||
Teryho chata je nejvýš položená chata s celoročním provozem, postavená v r. 1899 v blízkosti pěti Spišských ples, pojmenovaná podle banskoštiavnického „lekára chudobných" Edmunda Téryho (1856-1917), který se zasloužil o rozvoj tatranské turistiky. Chata prošla několika stavebními úpravami, naposled r. 1983. Roku 1944 spravovali chatu slovenští vysokoškoláci - horolezci, kteří tu ukrývali polské odbojáře i ruské utečence ze zajateckých táborů. Zde je možno si dát poslední občerstvení na této náročné trase. Dál už musíte použít pouze vlastní zásoby. Projdete po zelené okolo pěti Spišských ples různé velikosti. Nižné Spišské pleso (2000 m) je nejníž položeným plesem. Malé Spišské pleso (2010 m) je nejmenším plesem. Veľké Spišské pleso (2014 m) je naopak největší s rozlohou 3,5 ha. Prostredné Spišské pleso (2014 m). Vyšné Spišské pleso (2022 m) je nejvýš položeným plesem na konci Malé Studené doliny. Z Terryho chaty po zelené přes Sedielko (2157 m) do Tatranské Javoriny je to cca 14 km, ale dle místního značení 5h45" - 6h15". Takže vidíme, že nás čeká skutečně náročná cesta. Hned za plesy stoupáme po skalách do boční dolinky, kde se cesta zhruba po 1 km rozděluje. Vpravo vede žlutá přes Příčné sedlo ke Zbojnické chatě. My pokračovali dále po zelené Zadní dolinou do sedla Sedielko. Kousek cesty byl trošku rovinatější, takže jsme si mohli na chvíli vydechnout. Místy jsme už šlapali ve sněhu. Před námi se však tyčily mohutné skály, které jsme museli překonat. Největší problém byl v tom, že značená cesta dolinou byla plná zmrzlého sněhu. A tak nám nezbývalo nic jiného, než se vydat doslova po skalách. Připadala jsem si jak horolozec, bohužel bez zajištění. Naštěstí jsme to zvládli. Bohužel o týden později se stejnou cestou vydali další turisti, kteří chtěli po ledovém poli přejít. Část se s nimi utrhla a nakonec je zachraňovala horská služba. |
||||
Sedielko (2157 m) | Šotolina | 9,9 km | ||
A jsme na nejvyším bodu této trasy. Při pohledu na všechny strany se tajil dech. Tak za to to stálo. Je vidět několik hřebenů za sebou, krásná údolí. Na této straně již sníh nebyl, zato tam byla spousta rozkvetlých květinek. Ale ty všechny rostly doslova ze skal. Byla to nádhera. A zrovna tak "nádherná" byla ta strmá cesta dolů. Pracně jsme hledali ty nejlepší kameny, po kterých jsme slézali dolů. Jako chodníček to tedy zpočátku vůbec nevypadalo. Po strmém sestupu jsme došli do Javorové doliny. Je 8 km dlouhá, mohutná, vede severním směrem, na severovýchodě je později lemovaná hřebeny Belianských Tater. Z velké části je zalesněná. Dolinou vede poměrně pohodlná cesta, stále mírně klesající, doprovázená říčkou Javorinkou. Ale je nutno podotknout, že cesta byla čím dál pohodlnější, ale už toho bylo ažaž. Zvlášť když poslední možná kilometr jsme docházeli v prudkém dešti. |
||||
Tatranská Javorina (1018m) | 20,5 km | |||
Tatranská Javorina je malá podhorská obec v lesním prostředí severního výběžku Belianských Tater, která vznikla r. 1759, kdy se zde těžila železná ruda, budovaly se zde hamry. Nedostatek rudy zapříčinil přestavbu železáren na papírny, které zcela zanikly r. 1935. R. 1879 javorinský revír koupil pruský kníže Kristián Kraft Hohenlohe. Javorinu přetvořil v lesnickou osadu, vybudoval zde sídlo ředitelství svého velkostatku, nechal si tu vybudovat dřevěný lovecký zámeček. Do okolních lesů dovážel cizokrajnou zvěř (kozorohy, bizony, kavkazské jeleny a jiné), která se však nedovedla přizpůsobit zdejším podmínkám. Roku 1936 prešla Javorina do vlastnictví státu a dnes je většina obyvatel zaměstnaná v turistických službách a TANAPu. A zde byl cíl naší cesty. A konečně jsme si celí promoklí mohli uvařit horký čaj a dát něco teplého k snědku. Cesta to byla náročná, ale myslím, že zapomenout se na tu nádheru nedá.
|
Náročná vysokohorská turistika, dle měření to vypadá na cca 25 km, dle místního značení zhruba 10 hodin stoupání a klesání, což tak asi odpovídá skutečnosti.
Cesta s mnoha nádhernými výhledy.