zimní Veľký Rozsutec ze Štefanové

Výstup zasněženou, skoro alpskou krajinou na skalnatou (dolomitovou) horu v Kriváňské Malé Fatře se dost liší od podobné trasy v létě. Prvních několik desítek metrů z osady Štefanová (640 m/m) kolem chat a horských hotelů (např. Pod skalným mestom) bývá cesta většinou v dobrém stavu. V létě zde funguje placené parkovisko, v zimě po vás obvykle nikdo nic nechce. Po zelené trase mýtinou pod Šlahorkou se stoupá prudce vzhůru a při větším stavu sněhu a neprošlapaném chodníku může být tato část cesty silně namáhavá, vhodné jsou často sněžnice, příp. skialpy. Od Šlahorky, tj. zhruba v 1/4 cesty, vede cesta mírněji hustším lesem, stále mimo oblasti lavinových svahů, i když u přítoků Stohového potoka balvany na některých místech nasvědčují, že tomu nebylo vždy tak. Mírný výstup pak přes travnaté sedlo Medziholie (1185 m/m) vede do řídkého lesa až na kraj výrazného lavinového svahu s jasně patrným karovitým údolím, kde se stáčí vlevo na jižní hřeben. Po něm se stoupá místy velice strmě vzhůru, obvykle zde bývá led nebo zmrzlý sníh.Z těchto míst je pěkný výhled především na Stoh a Osnicu, pod cestou lze na severu vidět osadu Biela. Postupně se otevírají (za dobrého počasí) typické výhledy z Rozsutce.

Při souvislé sněhové pokrývce (na skalách samozřejmě místy chybí i při velkém množství sněhu jinde) vzhledem k prudkým místům je v podstatě nezbyné mít stoupací železa (mačky), minihoroty a nesmeky obvykle nestačí. Vhodný je cepín, řetězy bývají zcela pod sněhem v úžlabinách. Sestup bývá mnohem horší než výstup, dodržení trasy je při lavinovém nebezpečí důležité (sousední svahy jsou zřetelně lavinové). Náročnější variantou je výstup ze sedla Medzirozsutce. Samotný vrchol (1610 m/m) bývá vyhlazený větrem a poměrně bezpečný i v zimě (výjimkou jsou bouřky, jaké v tuto dobu spíše nehrozí - několik turistů zahynulo na Rozsutci úderem blesku). Na rozdíl od letního období bývá za pěkného počasí minimální "nával", spíše jen hrstky, takže kříž, ceduli a desku Jana Pavla II. pod sněhem má návštěvník sám pro sebe. Slovenské botanické endemity i bájný Jánošíkův poklad ale při větším množství sněhu nespatří. Zimní výstupy končí uzávěrou 1.3. 970 m převýšení, 3h + 2h sestup (resp. cca 2x doba letního výstupu).

Z Veľkého Rozsutce nebo jeho menších vrcholů lze vlevo od Osnice vidět zřetelný zub Velkého Choče, dál se nachází Tatry (Kriváň, Baranec, Baníkov...). Ještě více vlevo vzadu je jasně vidět poměrně osamělá Babí hora, nejvyšší vrchol Západních Beskyd. Vlevo od Malého Rozsutce pak je zřetelný masív Oravských (Javiřina), Kysuckých (Rača) a Slezských (Čantoryje, Kyčera) Beskyd. Od kříže na západ lze pak rozeznat za dobrého počasí Beskydy Moravskoslezské s Lysou horou, Smrkem, Travným i Javorovým. Vlevo od Lysé hory pak může být výjimečně vidět Praděd (Jeseníky). Hlavní panorama je ale blíže, za křížem BOBOTY a Sokolie, s údolím Štefanové a příjezdovou silnicí z TERCHOVé. Sedlo Príslop, nízké a viditelné už cestou na Šlahorku, pak odděluje masí Kriváňské Malé Fatry, tj. Baraniarky, Kraviarske a především V. Kriváň s Chlebem a Stohem, za nimi Malý Kriváň. Nelze zapomenout na Velkou Fatru vlevo od Stohu...