Zlaté hory - Rejvíz přes Horní Údolí

Poutní místo Zlaté Hory neboli Cukmantl (více zde) leží na konci světa, za ním už je Polsko. Přesto je to pro turisty místo zaslíbené. Kolik turisticky značených cest odtud vybíhá, je obdivuhodné. A to jim to ještě nestačí a musí si tu vyznačovat další naučné stezky a vycházkové okruhy.  O to složitější pak je pro toho, kdo se sem doštrachá na jeden den, vybrat tu nejlepší a nejkrásnější trasu. My jsme to naštěstí měli jednodušší. Jednak jsme ten den neměli ani celý a druhak jsme se potřebovali pohybovat směrem k Jeseníku, respektive k místu, odkud se do Jeseníku snadno dostaneme autobusem. Rejvíz tak byl volbou jednoznačnou. Jak se tam dostat nám bylo fuk a výsledná trasa tak byla dílem zčásti náhody, zčásti časovými možnostmi a zčásti existencí kešek. Celkově se nám trasa hodně líbila a to je důvod, proč na ni pozvu i vás.

Autobus nás dovezl kousek od náměstí, kde je hlavní rozcestník. Odtud tedy trasu začneme. S pomocí modré značky se nejprve vymotáme z města. To motání je příjemné - přes Zlatý potok, park s pramenem Franze Schuberta (i když bez vody), areál lázní a nově vybudovaný ski areál se dostaneme na silničku, po které stoupáme podél sjezdovky pod Zámecký vrch se zříceninou Edelštejn. Poslední úsek pod vrcholem si zkrátíme lesní pěšinou, "pěkné" stoupání, naštěstí krátké. Pod vrcholem končí lanovka a začíná sjezdovka, nic nebrání výhledu na Zlaté Hory a protější kopečky. Tedy abych byl přesný - normálně nic nebrání výhledu. Nám ano. Silný opar. Však pak doma u počítače při úpravě fotek nadávám, když z šedé plochy kousek po kousku doluju aspoň něco, co by to město připomínalo.

Pár metrů nad sjezdovkou je Edelštejn (odkaz). Moc z něho nezbylo, ale místo je to hezké. Od zříceniny už se jde pohodlně kolem pramene Nad Mírem ke druhé lesní zkratce. Za ní modrou opustíme a odbočíme vpravo po lesní silničce, kde se sem tam objeví značky naučné stezky. Dovedou nás k bývalé štole Nový Hackelberg. Od ní pokračujeme výstupem na úbočí Příčného vrchu. Zde narazíme na červenou a zelenou značku. Uděláme si asi třísetmetrovou zacházku k Táborským skalám (tady) a zajímavé vyhlídce (tu). Pak se vrátíme, za rozcestím si prohlédneme Olověnou štolu a po zelené se vydáme na Starohoří s četnými štolami (zde a to fakt stojí za důkladné přečtení). Zelená značka nás odtud přivede lesem k právě opravované kapli sv. Anny, vydávané často za kapli sv. Marty. Od ní sestoupíme ještě níže po modré značce do Horního Údolí.

Horní Údolí leží logicky v dolíku, jaké to překvapení, že modrá značka vede zase do kopce. Není to ale kopec nijak hrozný, navíc je zpříjemněn přítomností studánky Pod Jeřábem. Nevadí-li vám fakt, že všude okolo se pasou krávy, klidně se z ní napijte, voda je móóóc dobrá a odvěžující. Výstup končí rozcestím Nad Horním Údolím. Od něho už se jde prakticky po vrstevnici krásnou lesní cestou až na Starý Rejvíz. Cestou potkáte odbočku k Lurdské jeskyni (tady). Nás už trochu tlačil čas, tak jsme ji vynechali, snad příště. No a pak už jen dojdeme do Rejvízu k tomu kýženému stejnojmennému penzionu na kafe a autobus.

Trasa je dlouhá něco přes 16 km a jako fakt se nám líbila. Občas se zapotíte při stoupání, občas budete potřebovat dobré brzdy při klesání, ale jinak se tu chodí příjemně. Občerstvení s sebou. Není to trasa na hodinku a hospodami se to tu rozhodně nehemží.