Palác Kinských

Velmi Zajímavé muzeum lze nalézt přímo v srdci matičky stověžaté, tedy na Staroměstském náměstí. Konkrétně v prostorách paláce Kinských (přesněji Golz – Kinských), krásné rokokové stavby z počátku II. poloviny 18. století. Muzeum je společným projektem Národní galerie a Národního muzea a představuje se v něm rozsáhlý soubor uměleckých děl ze sbírek Národní galerie v Praze, Národního muzea a Karlovy univerzity. A protože se skutečně jedná o umění starého světa, můžeme zde vidět tisícovku exponátů z období téměř sedm tisíc let vývoje umění. Jednotlivé exponáty pocházejí z Asie, Evropy a severní Afriky, přičemž velmi vysokou úroveň starověkých kultur dokumentují zejména památky egyptské, anatolské, asyrské, mezopotamské, íránské a převažující ukázky antické tvorby.

Úvod expozice tvoří umělecké předměty ze starověkého Egypta a Núbie, na ty pak navazuje umění zemí Předního východu, dále kultury Kypru a egejské oblasti. Podstatná část muzejní expozice dokumentuje tvorbu Řeků od rané doby železné do helénismu. Expozici uzavírá šest sálů ve 2. patře, ve kterých se setkáme s uměním Etrusků a Římanů. Na ni ovšem volně navazuje – ve ve třinácti sálech 1. patra - přehlídka asijského umění. Ta začíná kolekcí rituálních bronzů a nefritů čínského starověku ze 2.-1. tisíciletí př. n. l. a souborem čínské hrobové keramiky z 1. tisíciletí po Kristu. Následuje – v pěti hlavních sálech paláce - bohatá sbírka buddhistického umění, která má ukázat odlišnost výtvarného výrazu umění Číny, Tibetu, Indie, jihovýchodní Asie a Japonska. Na tuto část pak nvazuje dekorativní umění východní Asie, různé školy japonské a čínské malby i grafiky. Závěr expozice patří tradičnímu umění islámu. .

Kratším tematickým výstavám je určen nový výstavní sál v prostoru koníren paláce Kinských a celou muzejní expozici doprovází – mimo jiné - pestrá nabídka různých lektorských přednášek a výtvarných dílen. Návštěvníci si mohou také sami zavýtvarničit v ateliéru ve 2. patře a nebo si nakoupit například odborné publikace s umělecko-historickou tematikou.

Muzeum Umění starého světa bylo veřejnosti zpřístupněno teprve nedávno, vždyť jeho slavnostní otevření proběhlo dne 3. února 2011 (takže je vlastně také Vodnář) za přítomnosti ministra kultury Jiřího Bessera, generálního ředitele Národního muzea Michala Lukeše a generálního ředitele Národní galerie v Praze Milana Knížáka (dnes už zcela cizí jména, že ...). Své brány návštěvníkům otevřela expozice, která se celým názvem jmenuje „Umění Starého světa – Umění Asie a starověkého Středomoří ze sbírek Národní galerie v Praze a Národního muzea“, o den později. Je to zajímavé už proto, že podobná muzea vznikala ve většině Evropy již v I. polovině 19. století.

A čím se asi toto muzeum chlubí nejvíce? Ústředním exponátem egyptské části je bohatě zdobená Anchefenchonsuova rakev (tzv. Pražská rakev) z 10. století př. n. l. a klenotem sálu kultur Předního východu jsou památky klínopisné. Zapomenout nelze na kamennou římskou plastiku ze Sýrie, stříbrný rhyton s hlavou koně (snad z jihoitalské řecké dílny ze 4. století př. n. l.), velkou etruskou amforu s pásy zvířat nebo několik ukázek římského portrétního umění.

Já měl v paláci – samozřejmě - velkou radost (a Martina pocity opačné), že se zde může volně fotografovat. Pochopitelně bez blesku a právě tento fakt ignorovalo množství duševně slabších návštěvníků – převážně z jižní a východní Evropy – takovým způsobem, že jsem se bál, že zakážou fotit věechno, hned a všem. Cena vstupného do muzea představuje 150,- Kč, slevněné vstupné je za 80,- Kč. Od 1. března 2013 byla však expozice dočasně uzavřena z důvodu nutnosti snížení nákladů spojených s provozem budov, spravovaných NG. Bez omezení zůstal jen výstavní prostor Konírny (vstupné 50,- resp. 30,- Kč). Do dnešních dnů zůstala expozice uzavřena a to je opravdu škoda. Toto muzeum mi doporučil jeden známý a shodli jsme se na tom, že se Praze opět něco povedlo. Za přijatelné peníze, v lukrativní lokalitě a kvalitní zboží. Bohužel jsme v Česku a tak to dlouho nevydrželo. Jsem rád, že jsem expozici viděl a doufám, že bude v nejbližší době znovu zpřístupněna.

Na závěr pár slov o samotném paláci Kinských. Dnešní významný rokokový palác byl postaven - vedle gotického Domu u kamenného zvonu – na východní straně Staroměstského náměstí - pro hraběte Jana Arnošta Golze v Ietech 1755 až 1765 podle starších plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stavbu vedl architekt Anselmo Lurago a bohatou štukovou výzdobu fasády provedl C. G. Bossi (též S.G. Bussi). Od něj pocházejí i Madona s dítětem a sv. Jan Nepomucký nad okny.

Na průčelí paláce najdete řadu soch Ignáce Františka Platzera, znázorňujících antické bohy a alegorie Živlů (v roce 1956 byly poškozené originály nahrazeny kopiemi). Po smrti hraběte Golze koupil palác v roce 1768 kníže Rudolf Kinský. Noví majitelé přestavěli interiéry klasicistně a došlo také k rozšíření paláce v empírovém stylu, a to dle projektu J.O. Krannera. Roku 1835 byl k paláci připojen ještě jeden dům (U Pechanů); který byl – rovněž pod Krannerovým vedením – přestavěn neobarokně (podle jiných informačních pramenů se však jednalo o rok 1836 a stavitele Jindřicha Kocha). Při ní mělo dojít i k úpravě interiérů v duchu empírového klasicismu.

Čtyřkřídlý palác byl postaven na místě dvou středověkých domů, a to domu U staré měny a Muglicerovského neboli U Stolice královské. V západní části paláce se v podzemí také dochovaly zbytky románského domu. Sklepy paláce jsou převážně gotické, a protože se vlastně jedná o původní přízemí, tak sklepy zdobí Křížové klenby. Oba objekty byly spojeny v roce 1508 za Albrechta z Kolovrat. Po roce 1560 – tedy za Trčků z Lípy a později Příchovských z Hodějova – prošel palác renesanční přestavbou. Dva souměrně umístěné monumentální vchody lemované kamennými sloupy spojuje v prvním patře úzký balkón (objevil se zde již při přestavbě v roce 1583) a průčelí paláce zdobí erb rodu Kinských. Od roku 1949 zde sídlily sbírky grafiky pražské NG a od roku 1992 je palác - spolu se Staroměstským náměstím – prohlášen národní kulturní památkou. Palác se proslavil i tím, že se zde narodila první nositelka Nobelovy ceny míru Bertha Suttnerová-Kinská a že v budově – v období, kdy v ní bývalo německé gymnázium – studoval Franz Kafka. A jeho otec Hermann zde provozoval svou galanterii. Poté zde působilo Polské velvyslanectví. A aby toho nebylo málo, svého času pohovořil z balkonu i Klement Gottwald.

Poslední velká rekonstrukce paláce proběhla v letech 1995 – 2000, kdy byla zrestaurována – mimo jiné - knihovna Kinských a otevřely se románské a gotické sklepy. Současně zde vzniklo informační centrum Národní galerie, její kanceláře, kavárna a muzejní obchod.

V nedávné době se rod Kinských neúspěšně pokoušel o znovunavrácení paláce. A zcela upřímně: než aby byl palác zavřený a nevyužitý, to bych ho raději vrátil. Domnívám se, že hrabě Kinský nebude špatný hospodář a dokáže se o své děržavy zřejmě postarat lépe než stát.

Ještě více fotografií nejzajímavějších exponátů muzea i z celé loňské výpravy do Prahy si můžete prohlédnout na: http://markyz63.rajce.idnes.cz/Praha_03_2012/