Ostravice - Lysá hora - Frýdlant nad Ostravicí

Současně s červenou vede na Lysou  horu naučná stezka. Cesta vede od nádraží přes trať po asfaltce rovnou do kopce, zatím docela příjemného.

Došli jsme na Butořanku,  hlučná společnost zůstala kdesi za námi. Začínáme  zpochybňovat  jimi  uvedené 4 km. Zvládli jsme  to cca  za 3/4 hodiny. Na to, že je to  do kopce, by to byl velice dobrý výkon. Po chvíli vycházíme z lesa a otvírá se před námi nádherný pohled na prosluněnou pláň. Už se těšíme na ty krásné výhledy. Cesta stále stoupá, stromy řídnou, sluníčko začíná hřát. Díváme se na protětší kopce, kudy jsme chodili včera. Je to nádhera. Je po sezóně, nikoho dalšího jsme už nepotkali.

Zde je postaven veliký kříž jako vzpomínka na lidi, kteří v Beskydech  zahynuli.

Než jsme sem došli (zbývá 1 km), na vrchol už si sedli mraky. Vysílač už není vidět a to jsme byli od vrcholu cca 1,5 km. Právě jsem potkala turistu, který se už vrací. Prý před 1/4 hodinou nahoře ještě svítilo sluníčko. Škoda. Ale já stále věřím, že se mraky roztrhají. Času máme dost.

A jsme na vrcholu. Výstup nám netrval ani 2,5  hodiny. Vysílač vidět není, chata naštěstí ano. Bohužel výhledy se nekonají. Nefouká to tu a tak přestávám věřit v  zázraky.

Lysá hora je nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd. Někdy je dokonce přezdívána ja královna Moravskoslezských Beksyd. Byla každoročním cílem slezského básníka Petra Bezruče. Na jeho počest se každoročně koná v září z Ostravice Výplaz na Lysou horu. V Ostravici je dokonce muzeum - chata Petra Bezruče.

Zašli jsme si na čaj a pivo do chaty. A čekáme na zázraky. Dopadlo to dobře. Trochu se to roztrhalo, a tak se nám naštěstí náš sen splnil. Výhledy nejsou sice ideální, ale dostačující. Asi na 3 místech vrcholu  jsou tabule, co vše se nechá vidět. Tatry sice nevidíme, ale je asi 5 - 6 hřebenů vidíme. Někde vidíme lépe, někde  hůře, ale sláva, vidíme. Dokonce vidíme i vrchol vysílače. A nejen  to, vidíme i kapli na Radhošti. Takže super.

A tak můžeme vyrazit zpět. Proti mapě je  značená cesta trochu změněná. Musíme kousek zpátky a pak až odbočujeme z červené na modrou.

Tentokrát 2 km od rozcestí byly hodně dlouhé. To značení fakt nějak neodpovídá. Už jsme se bály, že jsme to snad minuly.

Naštěstí ne a přiznám se, že skutečnost překonala naše očekávání.

Ivančena  je kamenná mohyla vystavená na památku popravených skautů účastnících se protinacistického odboje. Mohylu založil 30. oddíl Junáka z Moravské Ostravy, a to 6. října 1946 na památku pěti členů „Odboje slezských Junáků" , kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v polském Těšíně na židovském hřbitově.

Do roku 1989 byla mohyla i symbolem odboje proti nesvobodě. V době komunismu k ní dělali pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trempové. Pochody byly sledovány státní bezpečnostní.

Mohyla je v současnosti symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů. Mohyla se stále rozrůstá a je složená z kamenů z různých koutů světa. Mezi nimi je i kamínek z Měsíce od astronauta Armstronga.

V blízkosti mohyly je odpočívadlo, kde  jsme si trochu odpočinuli, dali svačinku. A samozřejmě  po chvíli pokračujeme v  sestupu.

Míjíme další rozcestí, tentokrát  se zelenou. Máme za sebou 5 km klesání, ale  ještě cca 3 km klesat budeme.

Nová Ves už vlastně patří k Frýdlantu. Takže vlastně už jsme v cíli. Ještě přejdeme přes řeku a  jsme ve Frýdlantu.