|
Ostravice - nádraží ČD, 420 m/n.m. |
|
Asfalt |
0,0 km |
|
Současně s červenou vede na Lysou horu naučná stezka. Cesta vede od nádraží přes trať po asfaltce rovnou do kopce, zatím docela příjemného. |
|
Odbočka ze silnice na Butořanku, 550 m/n.m. |
|
Šotolina |
1,7 km |
|
Po 2 km odbočujeme z asfaltky vpravo do lesa, kopec je trochu prudší, ale cesta stále příjemná. Předcházíme hlučnou, naštěstí pomalu jdoucí společnost a doufáme, že je brzy necháme vzadu. |
|
Butořanka, 750 m/n.m. |
|
Šotolina |
3,6 km |
|
Došli jsme na Butořanku, hlučná společnost zůstala kdesi za námi. Začínáme zpochybňovat jimi uvedené 4 km. Zvládli jsme to cca za 3/4 hodiny. Na to, že je to do kopce, by to byl velice dobrý výkon. Po chvíli vycházíme z lesa a otvírá se před námi nádherný pohled na prosluněnou pláň. Už se těšíme na ty krásné výhledy. Cesta stále stoupá, stromy řídnou, sluníčko začíná hřát. Díváme se na protětší kopce, kudy jsme chodili včera. Je to nádhera. Je po sezóně, nikoho dalšího jsme už nepotkali. |
|
Lukšinec, 950 m/n.m. |
|
Šotolina |
4,4 km |
|
Nyní se nám začíná otevírat pohled na Lysou, ale začíná se zatahovat. Kdo ví, jak to bude nahoře vypadat. |
|
Kříž, 1150 m/n.m. |
|
Šotolina |
5,6 km |
|
Zde je postaven veliký kříž jako vzpomínka na lidi, kteří v Beskydech zahynuli. Než jsme sem došli (zbývá 1 km), na vrchol už si sedli mraky. Vysílač už není vidět a to jsme byli od vrcholu cca 1,5 km. Právě jsem potkala turistu, který se už vrací. Prý před 1/4 hodinou nahoře ještě svítilo sluníčko. Škoda. Ale já stále věřím, že se mraky roztrhají. Času máme dost. |
|
rozcestí pod Lysou horou, 1250 m/n.m. |
|
Šotolina |
5,9 km |
|
Poslední rozcestí pod Lysou horou, zbývá už jen asi 300 m. Pospícháme, ať zvládneme vyfotit aspoň chatu, dokud je vidět. |
|
Lysá hora, 1323 m/n.m. |
|
Šotolina |
6,1 km |
|
A jsme na vrcholu. Výstup nám netrval ani 2,5 hodiny. Vysílač vidět není, chata naštěstí ano. Bohužel výhledy se nekonají. Nefouká to tu a tak přestávám věřit v zázraky. Lysá hora je nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd. Někdy je dokonce přezdívána ja královna Moravskoslezských Beksyd. Byla každoročním cílem slezského básníka Petra Bezruče. Na jeho počest se každoročně koná v září z Ostravice Výplaz na Lysou horu. V Ostravici je dokonce muzeum - chata Petra Bezruče. Zašli jsme si na čaj a pivo do chaty. A čekáme na zázraky. Dopadlo to dobře. Trochu se to roztrhalo, a tak se nám naštěstí náš sen splnil. Výhledy nejsou sice ideální, ale dostačující. Asi na 3 místech vrcholu jsou tabule, co vše se nechá vidět. Tatry sice nevidíme, ale je asi 5 - 6 hřebenů vidíme. Někde vidíme lépe, někde hůře, ale sláva, vidíme. Dokonce vidíme i vrchol vysílače. A nejen to, vidíme i kapli na Radhošti. Takže super. A tak můžeme vyrazit zpět. Proti mapě je značená cesta trochu změněná. Musíme kousek zpátky a pak až odbočujeme z červené na modrou. |
|
Malchor roozcestí, 1210 m/n.m. |
|
Šotolina |
7,0 km |
|
Asi i tady řádí kůrovec, jsou tu převážně nízké porosty, ze kterých tu a tam trčí suché stromy. Ale k těm mrakům se to hodí. Jdeme dál z kopce pohodlnou příjemnou a těšíme na na další zastávku, o které jsme už tolik slyšeli. Otáčíme se, zda stále vidíme Lysou horu. |
|
Ivančeno, 925 m/n.m. |
|
Šotolina |
8,7 km |
|
Tentokrát 2 km od rozcestí byly hodně dlouhé. To značení fakt nějak neodpovídá. Už jsme se bály, že jsme to snad minuly. Naštěstí ne a přiznám se, že skutečnost překonala naše očekávání. Ivančena je kamenná mohyla vystavená na památku popravených skautů účastnících se protinacistického odboje. Mohylu založil 30. oddíl Junáka z Moravské Ostravy, a to 6. října 1946 na památku pěti členů „Odboje slezských Junáků" , kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v polském Těšíně na židovském hřbitově. Do roku 1989 byla mohyla i symbolem odboje proti nesvobodě. V době komunismu k ní dělali pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trempové. Pochody byly sledovány státní bezpečnostní. Mohyla je v současnosti symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů. Mohyla se stále rozrůstá a je složená z kamenů z různých koutů světa. Mezi nimi je i kamínek z Měsíce od astronauta Armstronga. V blízkosti mohyly je odpočívadlo, kde jsme si trochu odpočinuli, dali svačinku. A samozřejmě po chvíli pokračujeme v sestupu. |
|
Pod Kykulkou, 920 m/n.m. |
|
Šotolina |
9,2 km |
|
Jeden z dalších orintačních bodů, kde je rozcestí s červenou značkou. My pokračujeme dál z kopce po modré. |
|
Rozcestí se zelenou, 790 m/n.m. |
|
Šotolina |
10,5 km |
|
Míjíme další rozcestí, tentokrát se zelenou. Máme za sebou 5 km klesání, ale ještě cca 3 km klesat budeme. |
|
Malenovice, 450 m/n.m. |
|
Asfalt |
12,4 km |
|
Už jdeme po asfaltce, skoro po rovině, procházíme obcí a prohlížíme si domky, zahrádky. Tu a tam jsme potkali nějaké turisty, dokonce i odvážné cyklisty, ale cesta byla příjemná, klidná. |
|
Nová Ves, 380 m/n.m |
|
Asfalt |
15,2 km |
|
Nová Ves už vlastně patří k Frýdlantu. Takže vlastně už jsme v cíli. Ještě přejdeme přes řeku a jsme ve Frýdlantu. |
|
Frýdlant nad Ostravicí - nádraží ČD, 360 m/n.m. |
|
|
16,3 km |
|
Přešli jsme přes řeku a jsme ve Frýdlantu. Frýdlant nad Ostravicí leží po obou stranách historické moravsko-slezské zemské hranice v podhůří Mooravskoslezských hranic. Obec se nachází v údolí řeky Ostravice. Díky své poloze bývá nazýván vstupní bránou do Moravskoslezských Beskyd. Frýdlant býval průmyslovým centrem oblasti proslulým svou železářskou výrobou, dnes se však orientuje i na cestovní ruch. Jméno města má původ v němčině a vzniklo složením ze dvou slov - Land znamená země a Frieden pokoj, klid. Až na nádraží jsme nemuseli dojít, odbočujeme na náměstí, kde v sokolovně máme zajištěný nocleh. Zase všechno klaplo. Dáváme bágly na pokoj a jdeme se nejdřív najíst. Nějak nám cestou hodně vytrávilo. Restaurací na náměstí je dost, takže žádný problém. A opět najíst, umýt a spát. Zítra nás čeká poslední kopec - Ondřejník - a pak už převážně roviny. Chceme dojít přes Kozlovice a Hukvaldy až do Dolního Sklenova. |