Andělskou stezkou na Lesní balneo

Kam a jak jedeme?

Ani v dnešní pohnuté době by člověk neměl zcela zapomínat na Matku přírodu a aktivity s ní spojené. V žádném případě bych nechtěl, aby tento tip na příjemný a nenáročný výlet vyzněl jako nějaká politická agitka nebo dokonce výzva k občanské neposlušnosti, ale jistým apelem na zachování zdravého rozumu by být mohl. Koneckonců, ti z nás, kteří ztratili dva roky života na vojně, si jistě pamatují, že nejhorší smrt je ta z vyděšení.

Zkrátka a dobře; zapomeňme na chvíli na panické polopravdy prodloužené vládní ruky zvané Česká televize (která už dávno klesla na svou úroveň z doby temna, kdy ve všech svých pořadech pouze pochválila kladivo, srp a rudé rouno, pohaněla chartisty i skupinu Plastic People Of The Universe … a až o mnoho let později „velmi statečně nastavila zrcadlo době“) a pokud to jen trošku půjde, vyrazme do přírody. Tady radostně strhněme – v těchto místech zcela zbytečnou roušku – o svobodně se nadechněme. Je sice možné, že na nás někde někdy někdo z dálky statečně něco sprostého zařve nebo nás rovnou někam udá (jsme přece Češi a jinak to snad ani neumíme, že ano), ale ta chvilka za to prostě stojí.

Za čím jedeme?

A teď už konečně k samotnému výletu, který je vhodný zejména pro obyvatele Šumperka a jeho nejbližšího okolí a který lze absolvovat pěšky (celá trasa je navíc bez jediného úseku, kde by mohl vadit dětský kočárek) i na kole nebo koloběžce.  

Město opouštíme po Reissově ulici, mineme památník Sanatorky, její areál i někdejší Kotel, projdeme Čarovným lesem a přes Tulinku se vydáme po modré TZ ve směru na Rejchartice. Většinu cesty tak absolvujeme po tzv. Andělské stezce, což znamená, že nám budou dělat nějaký čas společnost dřevěné nadpozemské okřídlené bytosti, které vznikly v rámci každoročního rejchartického Dřevosochání.

Poté, co dorazíme na dolní okraj Rejchartic (tedy ve chvíli, kdy naše lesní cesta skončí asfaltem), odbočíme po silnici prudce doprava a pokračujeme po cyklotrase IV. třídy č. 6284. Ta nás po pár stovkách metrů svede doleva, tedy opět na lesní cestu a mezi velikány s letokruhy (my je prý máme také - a skupina Traktor naši budoucnost ve stejnojmenné skladbě nijak optimisticky nevidí). Po této lesní cestě a cyklotrase doj(e)deme až na křížení se žlutou TZ a NS Bukovka. Těsně pod rozcestníkem se nachází náš cíl, který je současně posledním (9.) zastavením zmíněné NS.

Lesní balneo je neobyčejně příjemným relaxačním místem, navíc hlídaným moudrým ptákem. Na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že v provozu je pouze od května do října, takže jsme si své nožky v ledové vodě nevyráchali a tělo své tak Kneippovým chodníkem neoblažili. I tak se tady hlava resetovala rychleji než lahví dobrého moku a jen zapomenutá rouška – coby smutný dokument doby – připomínala, že něco není tak, jak by správně mělo být.

Zpáteční cestu můžeme volit různě. Buď se vydat zpět stejnou trasou (což jsme udělali my) nebo využít žluté TZ (a NS). Oba směry skončí u rapotínského infocentra a autobusové zastávky. Jen dolů je to rychlejší a kratší, nahoru nás zase čekají všechna zbývající zastavení NS, včetně oblíbené rozhledny Bukovka.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud s sebou budete mít menší děti, bez nějaké svačinky a pitíčka to asi nepůjde. Jinak je každá další zátěž v podstatě zbytečná. Důležité naopak je hned po návratu řádně vydezinfikovat tělo. Jako ideální prostředek s nejvyšší třídou účinnosti se doporučuje např. slivovice, hruškovice, meruňkovice nebo jablkovice, mlsouni mohou přejít na absint, nejsilnější variantu vodky Rasputin, tatranský čaj nebo čistý líh.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Absolutní klid, naprostá pohoda, možnost se uprostřed raně jarní přírody svobodně nadechnout bez ochranných prostředků všech tříd. Kdybych nemusel asi dvakrát řešit mobilem nějaké pracovní záležitosti a nepotkal na lesní cestě tahač a motokrosaře, neměl bych ponětí o civilizaci.

Nelíbilo: To, jak se mnohých lidí kolem dotkla ta šílená mediální masáž, která nás teď všude 24 hodin denně pronásleduje. Toto už dávno není o rozumném chování a přirozené obezřetnosti. Když jsem si pak před panelákem chvíli hrál se sousedovým psem, byl to další balzám na duši. Na rozdíl od něj už jsem ale v té chvíli sám roušku zase měl.

Ostatní informace

Na závěr jen malé upozornění: Dávejte si na svých toulkách přírodou, prosím, pozor na své botky. V době, kdy Andejova květinářství plní na 125 % a jsou otevřena málem 24 hodin denně, platí pro všechny prodejce nových bot – i opravny těch starých – přísná karanténa. Zkrátka i ten koronavirus je asi sviňa vybíravá a hned tak na každého nevleze …