Loading...
Během naší dovolené navštěvujeme zajímavosti v Irsku a Severním Irsku. Naše cesta vede i do Belfastu. Jak nám průvodce řekl, nic zvláštního tam není, ale přece musíme navštívit hlavní město Severního Irska.
Belfast je nejen hlavní město Severního Irska, ale také 2. největší město na Irském ostrově (po Dublinu). Leží na severovýchodním pobřeží ostrova v blízkosti ústí řeky Lagan do moře, které zde vytváří hlubokou zátoku Belfast Lough. Proto zde vznikl loďařský průmysl, právě zde byl postaven Titanic. V té době byly loděnice Harland & Wolff největší na světě.
Území dnešního Belfastu bylo osídleno již v době bronzové. Na jih od města je 5000 let starý kruh, tzv. Giant's Ring, v okolí je možno vidět zbytky hradišť z doby železné. V průběhu středověku byl Belfast málo významnou osadou. Až ve 12 století byl v současném centru postaven malý normanský hrad – ten byl však r. 1708 vypálen a již zde nikdy nebyl obnoven. Od 17. století se zde usazovali Angličani i Skoti a město se začalo rozvíjet. Stalo se centrem průmyslu, hlavně těžkého strojírenství i obchodu. Díky novým francouzským přistěhovalcům se zde rozvíjela výroba lnu, provazů, tabáku, stavba lodí.
V letech 1811 – 1870 byl na severním okraji města na kopci Cavenhill postaven nový hrad ve skotském stylu. Od r. 1888 je Belfast městem. Když se r. 1920 území Irského ostrova rozdělilo, stal se Belfast hlavním městem Severního Irska. Současně se však začaly objevovat náboženské konflikty mezi římskými katolíky a protestanty. Největší konflikty byly mezi lety 1969 – 1990. Za 2. světové války během jediného náletu bylo město těžce poškozeno. V bitvě o Británii to byl po Londýnu nejtragičtější noční nálet.
Od uzavření tzv. Belfastské dohody r. 1998 se město rozvíjí. V centru je mnoho ulic, kde je vybudována pěší zóna. Jsou zde dvě letiště, město je známé i svými univerzitami – je zde Královská a Ulsterská univerzita. Ve městě se pořádají i dva filmové festivaly. Je zde velké množství parků.
Autobus nás vysadil na Oxford Street (A 20) nedaleko budovy Královského soudního dvoru, kde je sídlo Nejvyššího soudu, který byl založen r. 1978. V budově je odvolací soud, nejvyšší soud a korunní soud Severního Irska. Tato budova byla postavena v letech 1928-1933.
S naším průvodcem jsme pokračovali stejnou ulicí podle řeky – směřovali jsme do centra města, ale okolo nejvýznamnějších památek. Hned za mostem Bridge End je socha velké modré ryby. Deset metrů dlouhá ryba sem byla umístěna r. 1999 a hned se stala symbolem Belfastu. Zajímavá je hlavně tím, že místo šupin má na sobě potištěné keramické dlaždice, které zobrazují historii města. V rybě je schránka pro ukládání dalších informací z dění ve městě. Pokud budete pokračovat o kousek dál podle řeky, dojdete do přístavu a do místa, kde moře tvoří obrovský záliv, kam se vlévá řeka Lagan a později i Coonn's Water.
U ryby jsme odbočili vlevo do pěší zóny Queen's Square. Nejdřív naši pozornostu upoutala hodinová věž Prince Albert Memorial Clock Tower, která je současně i památníkem královně Viktorii. Pískovcový památník byl postaven v době od r. 1865 do r. 1869 ve francouzském a italském gotickém slohu. Je 113 stop (34,5 m) vysoký. Je postaven na dřevěných pilotech v bažinách podél řeky Farset. Ve spodní části jsou proto opěrné oblouky, které jsou zakončeny sochami lvů s heraldickými znaky. Na západní straně věže je socha prince. Ve věži je dvoutunový zvon.
Než jsme došli k věži, minuli jsme vpravo náměstíčko, kde je pravděpodobně bývalá celnice Custom House Square. Dnes je to prostor pro bezplatné koncerty a pouliční zábavu, který patří k hlavním zábavním venkovním místům ve městě.
Pokračujeme za věží ulicí High Street, která na jižní straně ohraničuje nejstarší dochovanou část Belfastu. Zde si můžete připomenout atmosféru 18. století. Do této oblasti patří i The Merchant Hotel ve Waring Street, zajímavé úzké uličky Hill Street, Commercial Court a další. Těmito uličkami jsme prošli ke katedrále Saint Anne's Cathedral. Tato katedrála byla postavena na místě kostela St Anne z r. 1776. Ačkoli tento kostel se používal až do 31. prosince 1903, byl okolo něj stavěn kostel nový. Jeho základní kámen byl položen 6. září 1899. Zpočátku byla postavena pouze loď katedrály, pak až byl starý kostel rozebrán. Zachovalo se pouze okno The Good Samaritan, které lze vidět ve svatyni. K vysvěcení katedrály došlo 2. června 1904. K dostavění katedrály došlo až v letech 1924 – 1928. R. 1932 – ke 1500. výročí příchodu sv. Patrika do Irska byla kaple Duch svatý s nádhernými mozaikami sv. Patrika věnována právě sv. Patrikovi. V roce 1941 byl chrám téměř zničen německou bombou, která způsobila rozsáhlé škody i na okolních pozemcích. R. 1955 byly zahájeny práce na stavbě ambitu, práce pokračovaly pomalu a byly dokončeny až r. 1981. V dubnu 2007 byla na nejvyšší část katedrály nainstalována 40 metrů vysoká nerezová špice Spire of Hope, která je v noci nasvícena.
Přes park proti hlavnímu vchodu jsme se dostali na hlavní Royal Avenue a Donegall Place až ke zdejší radnici Belfast City Hall. Tady musím upozornit, že cestou se mine Mc Donald's, kde asi v druhém patře je možno navštívit toalety – zdarma. Plány na stavbu Radnice souvisí s r. 1888, kdy město získalo od královny Viktorie status města. Stavba začala r. 1898 a byla dokončena r. 1906. Tato Radnice byla vzorem pro stavbu Radnice v Durbanu na jihu Afriky, která tam byla postavena v letech 1910 – 1913. Radnice je postavena ve stylu barokního obrození převážně z kamene Portland. Její kopule je vysoká 53 metrů. Hlavní vchod je bohatě zdobený, v zadní části je uzavřené nádvoří. V interiéru se konají prohlídky – jsou zdarma, je nutno si však čas předem zarezervovat. Vstupní hala je volně přístupná, takže je vidět honosné schodiště i bohatá štuková výzdoba i vitráže. V přízemí jsou dokonce volně přístupné, skoro luxusní toalety.
Na západní straně Radnice je památník Titanic Memorial, představuje alegorické znázornění katastrofy – smrt v podobě ženy drží vavřínový věnec nad hlavou dívky, která v náručí drží utopeného námořníka. Finance na jeho zhotovení byly získány i od veřejnosti, od dělníků z loděnice i od rodin obětí. U pomníku se každoročně konají vzpomínkové akce. Dne 15 dubna 2012, ke stému výročí této katastrofy, byla odkryta deska, kde jsou vypsána jména všech, kteří na Titaniku zahynuli. Zde je jediný památník na světě, který je vzpomínkou na všechny obětí na Titanicu – na cestující i posádku.
Na východní straně je válečný pomník se zahradou vzpomínek. Okolo Radnice je řada soch, samozřejmě i socha královny Viktorie. Od r. 2006 je tam i socha George Besta (1946-2005), fotbalisty, který reprezentoval Severní Irsko a který je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů historie.
Tady naše společná prohlídka skončila a dál jsme se už vraceli každý podle sebe. Proti Radnici je poměrně velké informační centrum, kde je možno zakoupit i řadu upomínkových předmětů. V severozápadním rohu Donegall Place stojí belfastská knihovna Linen Hall Library z 18. století.
My jsme u Radnice odbočili vpravo po Chichester Street, prošli se po Victoria Street a okolí, až jsme došli do Oxford Street, kde jsme už čekali na autobus. Cestou nás překvapilo poměrně velké množství zajímavých červených staveb. Mezi ně patří i budova tržiště, která je stále jako tržiště pravděpodobně občas využívána. O historii budovy jsem se bohužel nikde nedočetla. U severního vchodu je socha malé husopasky, která má být patronkou této stavby.
Po prohlídce města jsme přejeli do kempu v blízkosti města Portrush, kde nám naše kuchařka připravila i večeři. Neměli jsme tedy potřebu se ve městě zastavit na jídlo. Možností je tady samozřejmě spousta. Možnost drobnějšího nákupu nebo občerstvení byla i v malých obchůdcích, které jsou v budově tržnice a jsou přístupné zvenku.
Město jako takové nás příliš nezaujalo. Viděli jsme hezčí města. Ale jak říkal průvodce, být v Severním Irsku a nevidět jejich hlavní město, to přece nejde. Nejvíc se nám snad líbila Radnice, i když raději máme skutečně historické objekty. Ani nám nebylo líto, že jsme nejeli ke hradu, který devátý hrabě Shaftesbury r. 1934 daroval městu a kde od r. 1978 zasedá městská rada.
V Belfastu je vidět mnoho architektonických stylů. Od starších až po moderní stavby. Windsor House s výškou 80 metrů, který má třiadvacet podlaží byl dlouho nejvyšší budovou Irska. Tu překonala v r. 2011 další belfastská výšková budova Obel Tower. Je vysoká 85 metrů, je v ní 233 bytů, ve dvou podzemních podlažích jsou garáže. Stavební povolení bylo vydáno v lednu 2008, ale již v březnu 2005 byla provedena rezervace 182 bytů.