Benešov nad Ploučnicí — rozhledna Ploučnická vyhlídka a Vojtěchova vyhlídka

Když jsme tudy v červnu 2012 projížděli a v Benešově se zastavili, tak jsme o rozhledně asi nevěděli nebo se opravovala. Jinak bychom se zde určitě již tehdy zastavili. Letos se vracíme z Hřenska a snažíme se mimo jiné doplňovat informace o dosud nenavštívených rozhlednách. Takže k této rozhledně skutečně musíme.

Rozhledna stojí ve svahu Sokolského vrchu nad levým břehem Ploučnice na jihozápadním okraji města.

Konstrukce spojuje dohromady prvky vyhlídkového altánu a klasické rozhledny. Byla postavena r. 1902. Altán je 10 metrů vysoký, ve výšce 7 metrů má střešní vyhlídkový ochoz, na který vede 26 dřevěných schodů. Kdo trpí závratěmi, může se rozhlédnout ze spodní plošiny, která je na úrovni podlahy altánu. Současně se stavbou rozhledny bylo upraveno i okolí – byly zde vybudovány vyhlídkové cesty s lavičkami a uprostřed hlavní cesty bouda, kam se turisté mohli schovat před nečekaným deštěm. Před koncem 2. světové války byly v okolí vysázeny stromy.

Při opravě r. 1969 byly z fasády odstraněny některé zdobné prvky. Rozhledna je volně přístupná, jenže láká vandaly. V 80. letech byl dokonce horní ochoz nepřístupný, protože vandalové strhli a zničili schodiště. R. 1994 byly odstraněny vzrostlé stromy a částečně zlepšen výhled. Rozhledna se často opravuje, v 21. století byly vyměněny stupnice schodů a dřevěná konstrukce střechy. Poslední oprava byla r. 2012, kdy byla obnovena její původní členitá fasáda a římsy. V té době byly odstraněny okolní náletové křoviny.

Z rozhledny je výhled severním a východním směrem na město a řeku a na nejbližší kopce za městem (Kosí vrch, Hlídka)  a vpravo na vrch Studenec.

Přístup k ní je trochu komplikovaný. Alespoň my jsme si ho zkomplikovali, protože jsme chtěli zvolit tu nejkratší cestu z ulice Pod Vyhlídkou. Autem jsme dojeli, kam to šlo. I když značená cesta tudy nevede, směrovky na konci města nás navigují, kudy jít. Podle mapy se zdá, že zabloudit nemůžeme. Cesta tudy je namalovaná jen jedna. Jenže se nesmí všemu věřit. Z cesty prudce vpravo – skoro zpátky odbočovala úzká pěšinka, samozřejmě směrovka zde už nebyla a my jsme si jí nevšimli. Takže doporučuji, pořádně se koukat i do kopečka a zpátky. Když si cesty nevšimnete, dojdete na louku. Stačí se vydat vpravo po okraji lesa, kde se narazí na cestičku do lesíka, která vede k rozhledně. Vyhlídkové cesty s lavičkami tady samozřejmě už dávno nejsou.
Tuto trasu jsme zvolili i proto, že jsme se ještě chtěli pokochat výhledem z Vojtěchovy vyhlídky, která je téměř na křižovatce ulic Pod Vyhlídkou a Sokolský vrch. Předpokládali jsme, že by zde výhled mohl být lepší. Jenže chyba. Z rošířeného travnatého pásu u silnice, kde je lavička, se nechá koukat pouze do přerostlé zeleně. Dokonce ani socha sv. Vojtěcha na protější straně není moc vidět. Je v zahradě, možná 4 metry nad okolním terénem. Kdo o ní neví, ani si jí nevšimne.

Kdo nechce bloudit, může auto nechat na malém parkovišti na odbočce vpravo z ulice Sokolský vrch, ale hned za tratí. Tam vede žlutá turistická trasa k rozhledně. Po 800 metrech jste tam.

U rozhledny možnost občerstvení není. Lepší je vzít si něco s sebou nebo dojet do Benešova nad Ploučnicí.

Stavba je to skutečně hezká, nápaditá. Tím, že je ve svahu, tak se ani nedá předpokládat, že by výhled mohl být větší. Mne mile překvapilo, že je z ní vůbec něco vidět.

Od železničního mostu, který je nedaleko žel. stanice Benešov nad Ploučnicí, vede ulicí Sokolský vrch modrá turistická značka, která vás po necelých 6 km dovede na zajímavou částečně kamennou rozhlednu Kohout. Když se bude pokračovat dalších cca 6 km, dojde se k dřevěné rozhledně Strážný vrch. Po modré a dál po zelené se pak dojde k žel. stanici Horní Police. Celá trasa je skoro 18 km dlouhá, samozřejmě přes kopečky. Původně jsme to měli v úmyslu takhle obejít, ale nějak nám to časově nevycházelo a hlavně bylo takové horko, že se nám už nechtělo se někde plahočit. Shodli jsme se na tom, že to raději objedeme autem.